Sedmá symfonie II

6. února 2011 v 18:37 | Cirrat |  Denní hemzy
V předchozím článku jsem slibovala dojmy z jednotlivých píšniček, ale nakonec se mi nehodily do celkového konceptu. A tak jsou tady.


01 - At the Gates of Manala - 7:03 - "Manala" je jeden z výrazů pro říši mrtvých ve finské mytologii. Totéž, co je pro řeckou mytologii Hádova říše. Instrumentálka o několika "dějstvích", hodně podobná kouskům, které byly k nalezení na Cult, ale s příměsí kvalitního zkresleného zvuku. Prostě kvalitní metalová instrumentálka se severskými harmoniemi, které bereme jako umělecký podpis Apocalypticy.

02 - End of Me - 3:29 - Hlavní vokál nazpíval Gavin Rossdale, manžel Gwen Steffani, kterého známe například z kapel Bush nebo Institute. Skladba má pěkný odpich, švih, a stylem mi například hodně připomíná Theory of a Deadman. Ale zvuk typický pro Apocalypticu včetně nenápadných vydrnkávaných sekvencí pod bridge z ní dělá rozhodně originální záležitost a zabraňuje jí zapadnout do škatulky "tuctovka". Jak End of Me tak Not Strong Enough mají zajímavým způsobem skládaný text, stojí to za to se do něj zaposlouchat.

03 - Not Strong Enough - 3:36 - Klasický instrumentální začátek, jehož styl najdeme třeba ve Faraway a podobně, je skvěle doplněný hlasem Brenta Smithe ze Shinedown. Brent má podstatně ostřejší hlas než Doug Robb z Hoobastank (o výměně jsem psala v minulém článku) a podle mého názoru k písničce sedí líp. I když by se mohlo ze začátku zdát, že půjde o klasickou pop-rockovou záležitost, Brentovo podání, které jenom nabírá na obrátkách, opět skladbu vytahuje do škatulky "více než příjemně poslouchatelné". Opět krásné kouzlení se zkresleným zvukem.

04 - 2010 - 4:32 - Další instrumentálka, tentokrát s Dave Lombardem za bubny. Hodně zkreslený začátek odkazuje k syrovým začátkům kapely, ale bicí zde dostávají daleko víc prostoru, než bylo zvykem jak v Cult tak v Reflections. Náznaky "mluvícího" efektu. Temná a rychlá záležitost. Nedoporučuju pouštět si k řízení auta, nedoplatíte se za pokuty za rychlou jízdu. Tohle vás totiž výborně nabudí a požene vpřed.

05 - Beautiful - 2:19 - Nejkratší skladba z celého alba, opět instrumentálka. Jak už jsem zmiňovala v minulém článku, má z celého alba nejblíž ke klasické hudbě a pánové opět oprášili své kořeny, ze kterých vyšli. Decentní sametový vícehlas klasického violloncella podbarvený stydlivým kontrabasem a pro mě jasná inspirace Sibeliem a Griegem - co nadělat, jednou jsou ze stejného kraje. Nudit se ale nebude ani zapřisáhlý odpůrce vážné hudby, protože se melodie neopakují a harmonie jsou zároveň jak příjemné tak dost neobvyklé na to, aby zaujaly.

06 - Broken Pieces - 3:55 - Jediná skladba s ženskými vokály. Pomáhala ji psát Fiora Cutler, Australanka, která vystudovala hru na housle a klasický zpěv, debutovala v Queenslandské opeře a nakonec se přestěhovala do Berlína. Mimo jiné píše i pro Alanis Morisette. Vokály zde nazpívala Lacey z texaské kapely Flyleaf. Zvuk téhle skladby je kontrastem mezi suchou a stručnou basou a kytarou, které podbarvuje táhlý zvuk violoncell. Celá skladba má opravdu ostrý a naléhavý zvuk stejně jako jsou ostré střepy, ať už z rozbitého skla nebo z rozbitých srdcí.

07 - On the Rooftop With Quasimodo - 5:00 - Jako jediný autor téhle instrumentálky je uvedený Mikko Sirén. Začátek působí až cyberpunkovým dojmem a od prvních taktů je tady hodně ostrý kontrast mezi digitálními efekty, zkreslením a klasickým zvukem violoncella. Je to skladba v klidném rytmu, ale to neznamená, že by postrádala napětí. Hodně mi stylově připomíná některé části soundtracku z Matrixu. Samotný název "Na střeše s Quasimodem" může mít různé významy - buď Sirén naráží na to, jak hrbáč sledoval z výšky lidi pod sebou, ale nemohl se mezi ně vypravit, na to, jak Quasimodo poskytl Esmeraldě azyl - anebo na scénu, kdy Quasimodo sleduje ze střechy Esmeraldinu popravu a přitom shodí z výšky svého ochránce Frolla, který Esmeraldu z azylu vydal. Která z těchto interpretací je ta správná, to už si vybere každý sám. Třeba není správně žádná...

08 - Bring Them Into Light - 4:42 - Jak jsem psala minule, stopa, která je považována za nejtemnější z celého alba. Harmonie je taková, na kterou jsme u Apocalypticy zvyklí, stejně tak jednotlivé zatěžkané instrumentální bridge, ale Duplantierův vyřvaný chraplák plný zloby, zla a nenávisti celou záležitost posouvá do jiné dimenze. You know me, you fear me, co dodat...

09 - Sacra - 4:22 - Další z pomalejších instrumentálních záležitostí. Zaujal mě rytmus, který je sice tříčtvrteční, ale do každé čtvrtky je prakticky narvaná triola, takže je to vlastně takový hybrid. Podle rozhovoru s Eiccou Toppinenen pro Metal Temple se název vztahuje k duchovním záležitostem, hlavně pak centru duše, jestli jsem ho pochopila správně. A závěr, při kterém se melodie přelévají přes sebe, je pak kombinací mezi keltskými a orientálními vlivy. Ani tady pak neunikneme klasickým pizzicatovým sekvencím (vydrnkávání).

10 - Rage of Poseidon - 8:49 - Pro změnu nejdelší skladba ze 7th Symphony. I tady je hodně znát vliv klasiky, ale pánové natolik přitvrdili a nalehli na smyčce, že opět nemůže vznést protest ani jeden klasikofob. Instrumentálka, kterou si nejlíp vychutnáte na kvalitním surroundu nebo sluchátkách, protože co se chvílema děje v pozadí, by bylo škoda ztratit. Tak nějak chápu, proč je tahle skladba jako poslední - říká se, že to nejlepší nakonec, a tady je zahrnuto ode všeho kousek. Kdo chce, najde si tady odrazy ze všech předchozích skladeb na tomhle albu. Podle rozhovoru pro Metal Temple se jmenuje "Poseidonův hněv" proto, že Eiccovi připomíná Středozemní moře a přemýšlel o lidech, jak se kdysi dávno plavili po moři ve svých dřevěných lodích a sem tam jim Poseidon dělal problémy.

Mimo jiné taky říkal, že se s názvy většinou moc nepárali, a nechtěli to brát příliš vážně. Kromě kousků, jako je například právě Sacra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 papája papája | Web | 6. února 2011 v 21:03 | Reagovat

jo jo. přemáham nutkání si ty písničky poslechnout...ne musims to vydrže ještě čtrnáct dní do koncertu!!!!

2 Lawiane Lawiane | Web | 7. února 2011 v 15:59 | Reagovat

Je vidět, že jsi znalec :-) Tohle album mám a velice se mi líbí, nenacházím tam žádnou písničku, co by nezapadala nebo se mi nelíbila, celé je to velice příjemné, nenudí to, ani to člověka nenamáhá nějakou uspěchaností. Nejvíc se mi líbí asi pomalejší věci jako Beautiful a Sacra, ale ty s vokálama jsou rovněž super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama