Zapletená osnova

3. února 2011 v 16:42 | Cirrat |  Jak líp vydávat skřeky
Jo, asi se v práci nudím a tohle je vedlejší účinek. Na druhou stranu, myslím, že si nestěžujete. Každopádně, tentokrát se trochu zapleteme.


Spousta z nás při psaní kratších příběhů na nějakou osnovu kašle. Zápletku si držíme hezky v hlavě a píšeme, jak nám to ruce a klávesnice dovolí. Ale ve chvíli, kdy píšeme něco delšího, začíná to být komplikované a spousta scén, které nám připadaly fajne, zapomeneme. Anebo píšeme, píšeme, píšeme a najednou stojíme tváří v tvář neproniknutelné zdi a je to všechno v prdeli.

No, proto potřebujeme mít zvlášť u delších a zamotanějších věcí zápletku, dějovou linii a osnovu.

Tady odbočím - sakra, já nepochopím lidi, kteří jsou schopní napsat "hlasovací" povídku, která se dál odvíjí podle toho, jak čtenáři hlasují. Je to pro mě z jiného vesmíru, stejně jako obliba ranního vstávání nebo žehlení vlasů (mám vlasy přes 80 cm dlouhé a mám jich hodně). Proti gustu žádný dišputát, ale fakt je to pro mě něco, na co koukám s hlavou nakloněnou hooodně doprava. Ale zpátky k tématu.

Zápletka je "O co hlavní postavě vlastně jde?" spolu s přidruženými otázkami "Proč se mu to nedaří?" a "Dosáhne nakonec svého cíle nebo ne?"

Kapitán Achab chce zabít bílou velrybu. Bílá velryba se nechce nechat. Achab svého cíle nedosáhne, bílá velryba ho nakonec zabije.

Quasimodo miluje Esmeraldu. Jediný člověk, který se k němu choval dobře, ji miluje taky. Ona miluje někoho úplně jiného. Quasimodo Esmeraldu nezíská, protože je nakonec popravena a umírá.

Romeo a Julie se milují a chtějí se vzít. Jejich rodiny jsou proti sobě a nějaký souhlas se sňatkem nehrozí. Romeo a Julie se sice vezmou, ale "žili spolu šťastně až do smrti" se nekoná, protože se jednak vzali tajně, jednak pokaňhají plán s předstíranou sebevraždou a nakonec jsou po smrti oba.

Barbar Ronan chce pomstít smrt svého otce. Vrah jeho otce je sakra mocný čaroděj a nechce se nechat. Ronan svého cíle dosáhne, protože díky shodě okolností je čaroděj proměněn v krysu, kterou sežere masožravý osel jménem Koťátko. (Jo, opravdu. Doporučuju, napsal James Bibby)

Akorát k zápletce ještě potřebujete odpovědět na jednu další otázku: "Proč se hlavní postava snaží dosáhnout svého cíle?"

Bílá velryba kapitána Achaba zmrzačila a on se jí chce pomstít. Quasimodo miluje Esmeraldu, protože je jiná, než všichni ostatní, neposmívá se mu a je na něj milá. Dokonce mu přinese vodu na pranýř. Jasný?

"Motiv, potřebujeme motiv!" Vykřikla Agáta. Jasný?

Dějová linie je sled událostí , jak se hlavní postava snaží dosáhnout svého cíle a osud (rozuměj škodolibý autor) mu hází klacky pod nohy. Navěsíme ji na zápletku proto, abychom neměli nudný příběh a měli autora čím zaujmout.

Tvorba téhle dějové linie je něco, nad čím já osobně trávím většinu času. Dalo by se to přirovnat k nataženému kusu provazu, který všelijak zašmodrcháte.

Tohle je chvíle, kdy svého hrdinu protáhnete ždímačkou a pořádně z něj vytřesete duši. Tady vymyslíte dějové zvraty, částečné úspěchy i zklamání, tady se vlastně jednotlivými scénami šoupete dopředu ke konci příběhu.

Děj, akční scény, traumatické zážitky hlavní postavy ani její výhry NEJSOU ZÁPLETKA. Zápletka je jenom a pouze o co se hlavní postava snaží, co je proti ní, jestli svého cíle dosáhne nebo ne a motiv, proč se vlastně o ten cíl snaží.

Tady jsem si dovolila švestičky z naší zahrádky - nebo spíš "grafické znázornění" rozdílu mezi dějovou linií a zápletkou:

Je to k přečtení? Je to jasný? Výborně. Trochu jako Člověče, nezlob se, co? Taky nikdy dopředu nevíte, co vám padne za číslo na kostce nebo kdy vás někdo vyhodí. A ostatní barvy hrajou proti vám...

S tím by měla být spojená osnova.

Prosimich, tady fakt s ledovým až glaciálním klidem zapomenou na školní poučky. Úvod, obsah (nebo stať) a závěr? To sice jo, ale co jim pomůže s tím obsahem?

Dramatický oblouk včetně peripetie, krize, atd.? Ano, pěkné, klidně se tím řiďte, jestli vám to vyhovuje. Mně ne.

A já vlastně ani neříkám osnově "osnova" - já tomu pracovně říkám kostra, kterou pak při samotném psaní hodlám ověsit masem, šlachami a kůží.

To je proces, při kterém si všechny tyhle dějové zvraty a akční scény a já nevím co všechno poznamenáte, abyste měli jasno, kudy se váš příběh má ubírat.

V téhle chvíli dáváte dohromady postavy a jejich vztahy, svět, mapy, obrázky, artefakty, indicie pro čtenáře, čistíte Čechovovy pušky a kolikrát máte hromadu poznámek vedle, které nakonec ani nepoužijete.

Já tak každopádně funguju - obložená knihama, poznámkovýma blokama (tak dva až tři v průměru), starýma kalendářema a fixkama (na zadní straně kalendářů je spousta místa, na které se mi skvěle "bublinuje").

Když to dorazíte správně, nemůže se vám stát, že se zarazíte uprostřed příběhu a nevíte, kudy z konopí. Udělali jste si mapu, víte odkud a kam jdete, a co potkáte na příštím kilometru. Teď už se jenom musíte přes to přese všechno propsat.

(A to pak založím libovolnou hudbu, na kterou mám zrovna náladu - teď mám puštěné Alphaville - do přehrávače, zabarikáduju se, aby mě nikdo nerušil, a vstávám jen pro pití a na záchod. Z toho je jasné, že i když se v práci vrtám v kostrách a podobně, rozhodně v práci jako takové nemůžu psát příběhy.)

Pokud vás udivil výraz "bublinovat", já tak říkám vytváření schématu (propojených bublin), při kterých si dávám dohromady zvraty a souvislosti. Prostě si fixkama kreslím postup, otázky a odpovědi a spojuju je porůznu šipkama. Vyznám se v tom stejně nakonec jenom já...

Bonusový materiál: Následky

Pokud nevíte, jak hrdinovi pořádně zatopit, představte si, že udělal v postupu za svým cílem nějakou chybu. A pak už jen stačí se zeptat "A jaké to mělo následky?" A nebojte se dovést věci lehce ad absurdum - může si pokácet stromek na oheň, ale ten rostl v háji, který obývají dryády. Ty se na něj naštvou a uloží mu pokání, že musí splnit to a to do tehdy a tehdy, jinak propadne hrdlem. Jenže zatímco bude plnit úkol dryád, nestihne přitom přinést slíbený artefakt kupci, který na něj poštve městské stráže, takže...

Jasný, Braune?

(No tak, kdo jste viděl Macha a Šebestovou?)

Ještě zpátky k rozdílu mezi zápletkou, dějem a kostrou: Zápletka je vědět, že chci dojít támhle na ten kopec, který je vidět v dálce. Děj je, že nemůžu jít přímo, protože mezi mnou a kopcem je bažina, spousta dalších kopců a sem tam nějaké to vlčí doupě. Kostra je vědět, kudy mám jít, abych to přežil.

A už končim. Máte radost?
 


Komentáře

1 Babe Babe | E-mail | Web | 3. února 2011 v 17:30

Mám :D moc se mi rady pro autory líbí :).

2 Sikar Sikar | Web | 3. února 2011 v 18:01

Líbí se mi tvůj náhled na osnovu. Osobně když mi někdo řekne, že osnova je třeba, koušu a škrábu. Jakmile člověk načrtne osnovu o bodech jedna až pět, nakonec to dopadne, že napíše příběh o bodech jedna až pět, do něhož nepřidá nic dalšího, protože prostě musel držet osnovu.

Kostra je jinačí věc. Prostě si řeknu "bude to zhruba tak o tomhle, v takovémhle prostředí a s takovouhle postavou", načež se nabaluje a nabaluje a nápady přibývají a přibývají, až nakonec na kostru pro psa nasadím tělo stonožky a jsem rád, že jsem neměl přesně danou osnovu.

osnova autorovi jednoduše řečeno sváže obě ruce a zotročí ho

3 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 3. února 2011 v 20:05

[2]: Vidíš, vidíš. V tomhle se mi líbí anglický výraz pro takovouhle "kostru": Plot outline. Jasné a přehledné.

Já si třeba na kostru docela potrpím a bez ní nejsem schopná delší věci psát, ale v životě by mě nenapadlo říkat tomu osnova :-)

4 Dubious cat Dubious cat | E-mail | Web | 3. února 2011 v 23:07

stydím se, ale já si žádné osnovy předem nedělám.. prostě se nechávám unést na vlně automatického psaní a nedopadá to úplně zle:)

Streptokočička je tvoje , mimochodem:)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. února 2011 v 8:44

Já používám klubkovou metodu (The clue).
Rozplétám niť až do konce.
Vždycky se divím, co se z toho vyklube.
V zimě odporučují se kamna "klubky".

[2]: Kostra taky není špatná. Nejlepší jsou kostry holubí. Mají duté kosti.

6 Sikar Sikar | 4. února 2011 v 9:14

[4]: nestyď se, takhle u mě vznikne 95 % textu

7 Dragilia Dragilia | Web | 12. února 2011 v 16:01

Kostra se občas hodí, ale... Neměla by se brát jako to nejdůležitější. Vždyt jí můžeme i změnit. (Třeba když si hlavní hrdina postaví hlavu a odmítne křičet na hlavní hrdinku, jelikož je gentleman...)

8 sibelinne sibelinne | 14. června 2012 v 16:43

Ten obrázek mě dostal :D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama