Pls, pls, pls...

28. března 2011 v 12:12 | Cirrat |  Téma týdne
Nový týden, nové téma - tentokrát o seznamování na netu. Hm, to je v mém životě kapitola docela barvitá, pestrá a popravdě, rozsáhlá...


Chvíli jsem přemýšlela, jestli tohle téma opravdu zpracovat, ale pak přišel Sikar a jeho článek, a když o internetovém seznamování píše Sikar, nebude to téma zas tak zlé. Nebo bude?

Internet vstoupil do mého života někdy kolem roku 2000. Nejsem si přesně jistá kdy, ale vzhledem k tomu, že hned druhého ledna toho roku jsem vkládala příspěvek do TOTálního E-Magazínu, neboli TOTEMu, asi jsem na něm fungovala už chvíli předtím. Jen si fakt nevybavuju, jak dlouho.

Moje internetové fungování začalo chatováním. Na Gigachat.cz (teď jsem tam vlezla a zjistila, že mi ještě pořád funguje nick i heslo - to mě poser sojka v letu). Strávila jsem tam docela dost hodin, stávalo se to posedlostí a máti šílela - byla to doba vytáčeného připojení a já byla ochotná sedět u monitoru celou dlouhou noc a kecat a kecat a kecat... Ty účty byly pak veselý, ale stal se ze mě chatař se vším všudy. První sraz, první flame war, první odvážná písmenka - ještě, že to nebyla doba webcamů a posílat své foto někam a někomu mě ani nenapadlo. Neměla jsem scanner a foťáky byly pořád ještě převážně na film...

Poznala jsem přes chat, no, ne poměrně dost, ale přece jenom docela hodně lidí. A některá přátelství zůstala dodnes. Zajímavé je, že s lidmi, se kterými jsem od té doby pořád ještě v kontaktu, se vidíme jednou za pár let, pokecáme, sdělíme si novinky a zase si jdem na pár let po svým. A přitom mi jeden z nich neskutečně pomohl, když jsem byla na dně, to jsme se pak vídali docela často. Asi jsme si tím pádem vybrali kontakt na hodně dlouho, protože jsme se teď neviděli, no, čtyři-pět let?

Známí z internetu se stali velkým zdrojem historek i informací a často jsem se v tu dobu domlouvala s někým na srazu. Ještě jsem neměla mobil, a tak bylo běžné, že jsme se domluvili tehdy a tehdy tam a tam a bylo. Pak člověk s napětím koukal, kdo se zjeví. Tohle mi zbylo do dneška, a dalo by se říct, že v setkávání se s neznámými lidmi už mám jakous takous zkušenost ;-)

Dvakrát jsem si začala s někým, koho jsem znala přes internet, a ani jednou to nedopadlo dobře - jeden byl snad posedlý, a ten druhý taky. Jsou to jediné dva případy, kdy jsem se s někým rozešla já, a v obou případech kvůli tomu, že jsem chtěla být s někým jiným. Jeden mi pak hodně dlouho dělal žárlivé scény nejen po internetu, druhý jaksi nezaregistroval, že jsem mu řekla, že je mezi námi konec a po čtvrt roce bez komunikace z jakékoli strany najednou zjistil, že nejen že s ním jeho holka nebude trávit Vánoce, ale že vlastně žádnou holku nemá. Bylo mi ho líto, nebyla to z mé strany nejlíp zvládnutá situace, ale zůstat spolu, asi bychom se zabili. Každý z nás chtěl od toho druhého něco jiného a dřív nebo později by něco prasklo...

Mám ráda srazy. Člověk vidí lidi, které do té doby znal jen přes písmenka, najednou vidí jejich chování v životě, občas i jak se vypořádávají s tím či oným, kolikrát i to, jak se chovají pod vlivem. Jó, srazy...

Gigachat i TOTEM odezněly a další velkou kapitolou v mém internetovém životě byla hra Bitefight. Lépe řečeno, její fórum. Začala jsem jako hráč a běžný fórumový plankton, časem jsem se vypracovala na pozici někoho, koho začali brát vážně, pak jsem se přihlásila na Moda. Najednou jsem byla SMod (Super Moderátor) a začala si sama vybírat členy týmu. Řešili jsme toho mnoho, od běžných zahradních variant trolů a Všeználků a brouků Pytlíků a Hujerů až pod výhružky fyzickým násilím, žalobou a podobně.

Tenkrát se to sešlo výjimečně dobře a náš tým byl jako rozvětvená rodina, která se táhne od Chebu až do Humenného. Vídáme se s většinou lidí doteď a máme hodně společných zájmů. Akce Prasák, kterou tady od loňského léta zmiňuju, je pak příkladem toho, co se děje, když se někde slezeme (řekněme, že Kolín byl slabým odvarem).

Bohužel, výhružky, o kterých jsem psala výše, nebyly vždy jenom planou řečí. Za vše mluví příklad jedné kamarádky, která v týmu zůstala a pak ji natáhli i do dalších her. U kluka z její širší rodiny ve škole někdo propích, že je členkou správcovského týmu na jedné hře, kluka zmlátili. I samo o sobě to stačí, ale rodiče vydali povel, že ho kamarádka nesmí vídat, protože dostal nabančeno ve škole kvůli ní.

Ne, kvůli ní nabančeno fakt nedostal. To si na něm jen vylil vztek někdo z malejch hnusnejch sráčů, kteří si myslí, že pravidla jsou jenom proto, aby se porušovala, a pak se diví, že spadla klec. Bohužel, kdo to nechce pochopit, nepochopí, ať už z kterékoliv strany.

Takže, pokud si někdo myslí, že jsem, co se týče správcování internetových komunit, chytrá jak rádio, je to proto, že s tím mám osobní a velmi intenzivní zkušenost.

Zároveň s tímhle působením jsem se přes náhodné doporučení dostala na stránky zabývající se homosexuální tématikou v umění - obrázky, animace, 3D grafika, povídky, fan art, fanfikce... Tam jsem poznala taky pěknou řádku lidí, kteří jsou mi hodně blízcí doteď, i když jsme se v životě neviděli. Morgan Hawke, která mě přivedla blíž ke psaní a k mému cíli, který jsem si dala, kdy mi bylo patnáct; kluk, který byl dříve holkou a jeho životní příběh (mimochodem, právě sedím v práci v jednom z korzetových živůtků, které jsem od něj koupila, když se zbavoval své ženské minulosti); kreslířka, která mi pomohla realizovat jeden z projektů; další malířka, u které mám v současnosti 15 knih o psaní, jen je ještě dostat do Čech; Italka, se kterou jsme se pustili do pidikomiksu...

I když už tam prakticky nepůsobím (nemám čas, poodešla jsem od toho typu tvorby, který tam převládá, stranou a tak vůbec), přátelství trvají. Rozhodně jsem si během těch několika let tam ujasnila co chci (psát), čeho tím chci dosáhnout (prorazit na trh a přispět k oživení českých literárních vod, aby lidem konečně došlo, že i nová jména mohou být dobrá) a jak toho chci dosáhnout (služební tajemství). Naučila jsem se spolupracovat s lidmi z různých oborů a s různými styly, vím, kam zahalekat, když potřebuju, aby se něco ozvalo zpátky. Byla to další velká lekce v mém internetovém životě, a jsem za ni i za ty lidi, které jsem tam potkala, vděčná.

Posledním významným počinem je teď pro mě tahle blogová komunita. Potkávám tu nové lidi a jejich názory, různé úhly pohledu, jak podobné těm mým, tak naprosto odlišné, další životní příběhy a neuvěřitelné historky.

Facebook jako samostatný počin nepočítám, stejně jako založení emailové schránky nebo účtu na ICQ nebo Skype. Je to pro mě prostředek, jak udržovat kontakt s lidmi, ať už těmi bližšími nebo vzdálenějšími. Přišla jsem takhle na pěknou spoustu komiksů, zajímavých stránek a novinek, povyměňovali jsme si vtipy nebo zajímavá videa, a když se potřebuju jednou větou z něčeho vyřvat, je to ideální. A vzhledem k té spoustě virtuálních známých, které jsem za těch (asi tak) dvanáct let působení na netu nasbírala, FB se mi hodí, protože o nich vím. Je to prostě nástroj a nechápu, proč se s tím tolik nadělá.

Připomíná mi to, jak se psalo, že chataři způsobí rozvrácení naší společnosti, protože si neuvědomujou rozdíl mezi realitou a internetem. A hele ho, ono se to prostě nějak vsáklo, asimilovalo a pozměnilo, a najednou je trend něco jiného (třeba nekonečné spory kolem FB) a po chatech a spol. neštěkne ani pes, protože je to mimo jiné i třeba ceněný firemní nástroj, když je potřeba něco pořešit.

Stejně je to všechno mezi klávesnicí a židlí, jak se říká. Na monitoru se neobjeví nic jiného, než co máte stejně v hlavě...

Já dávám přednost tomu, hledat přes internet nové lidi a nové kontakty. Je to zajímavé a kolikrát i produktivní

A seznamování typu seznamka? Je to stejné, jako odpovědět na inzerát v Annonci - riskujete. A možná, že druhá strana lže. A možná že ne. Možná z toho něco bude. Možná ne. Možná vás zabije a zahrabe někde v lese. Možná se vezmete a budete spolu šťastní až do smrti. Máte stejné šance na vztah, jako kdybyste dotyčného nebo dotyčnou potkali někde na úřadě, na diskotéce, na pařbě u kamaráda...

Já mám internet a jeho různá zákoutí ráda. Je to fajn. Jen je potřeba si společnost vybírat, stejně jako v životě. S někým se minete a víckrát se nevidíte. Někoho znáte od vidění. Někoho znáte líp. A někoho znáte hodně dobře. A s někým můžete spolupracovat.

A tak se chystá další zápis do mé internetové kroniky - vlastní projekt. A počítám, že to bude přinejmenším psina. A ten projekt by nevzniknul, kdybych tady nepotkala konkrétní lidi, kteří jsou spolu se mnou tomu věnovat svůj čas a úsilí. Je jich poměrně hodně, i když teď většina z nich čeká, co se z toho vyvrbí. Já taky, řada je na programátorovi, aby se vyjádřil :-)

A tak tvrdím, že seznamovat se na internetu je dobré. Pokud u toho člověk myslí. Ale jo, je to fajn...

PS: a to "pls, pls" v nadpise? To je největší iritant a alergen - kolikrát si lidi nedávají tu práci, aby když něco chtějí, alespoň vypsali celé to posrané "plíz" neboli "please" nebo aby aspoň řekli ono hezké české "prosím". I to je něco, s čím jsem se na internetu seznámila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 28. března 2011 v 12:24 | Reagovat

unázvu jsem se zhrozil (kdysi jsem o tomto "fenoménu" psal), ovšem zbytek byla rozhodně zajímavé netová autobiografie.

2 Cirrat Cirrat | Web | 28. března 2011 v 12:28 | Reagovat

[1]: A víš, co je psina? Celou tu dobu pod stejným nickem .-)

Pls, pls nesnáším, stejně jako drtivá většina lidí, co jsme spolu byli v tom správcovským týmu. Občas to ale použijeme jako vyslovenou ironii...

3 seznam.mih seznam.mih | E-mail | Web | 28. března 2011 v 12:41 | Reagovat

Moc pěknej článek. A pěknej design. taky mám nějaké zkušenosti se seznamováním a o tom jsem taky psala u sebe.  no prostě pěný :)

4 Dubious cat Dubious cat | Web | 28. března 2011 v 12:53 | Reagovat

Pls, pls! Chvíli jsme přemýšlela, jestli to není "Plš! plš!" ..ale bohužel, je to to hnusné zkrácené please...
Tvůj článek je velmi ,velmi zajímavý, nemám tolik zkušeností s internetovým seznamováním jako ty, ale musím souhlasit, že na určitých místech se koncentrují lidé, kteří stojí za seznámení:)Těším se na projekt !:)(fakt jsme poslouchala, když jsi o tom mluvila:)))

5 KadetJaina KadetJaina | Web | 28. března 2011 v 16:06 | Reagovat

Pls, plllllsss... Ano, když už prosit, tak česky.
Já jsem za internet a lidi na druhým konci ráda, protože jen málokdo v mém blízkém okolí má stejné zájmy jako já ak dyž už má, potkala jsem ho... hmmm, přes internet? Je fakt, že tu nebezpečí úrazu vždycky je, ale jak říkáš, je to stejný jako v Annonci. Můžu říct, že mamka si našla přes net chlapa a jsou spolu už osm let a pořád relativně šťastní.
Když se to vezme kolem a kolem, člověk prostě nesmí být na internetu blbej. Když pošle malá třináctka někomu nahý fotky, je to problém mezi židlí a klávesnicí a ne internetu...

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. března 2011 v 18:06 | Reagovat

Na internetu jsem se seznámil s prííííma obchodníky až z Nigérie.

7 Jane Jane | Web | 28. března 2011 v 21:33 | Reagovat

Já se seznamuju přes blog. No vážně, zrovna nedávno mi napsal jeden klu,, že vidí na mém blogu, že máme stejnou nejoblíbenější zpěvačku a tak si od té doby docela často píšeme...

8 sayury sayury | Web | 28. března 2011 v 22:05 | Reagovat

Sakyš, slova pls,plsky,mucíQ,pucíQ pusík bych vymazala ze slovníku - co to proboha je?když už člověk něco chce,tak ať neni línej si pořádně poprosit..ach,kam to ten svět spěje. Musím říct,že ze všech komunikačních internetových vychytávek se mi nejvíc zamlouvá blog.cz - člověk ani nemusí tolik mluvit,a už vůbec ne kecat, články o něm poví,co je zač a pak se podle toho zařídím, vcelku bezpečné a...fajn.

9 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 29. března 2011 v 21:06 | Reagovat

Plsky pls je skrytý, podprahový výraz pro "plš plš".

Když to TlusŤjoch nezmínil, tak já musím: "Připomíná mi to, jak se psalo, že chataři způsobí rozvrácení naší společnosti, protože si neuvědomujou rozdíl mezi realitou a internetem."
To určitě řada chatařů, jež jezdí na víkend za Prahu, protestovala, aby se tato věta stáhla z internetu, že jim to škodí v oboru realitním!

10 opiFka opiFka | 11. dubna 2011 v 13:19 | Reagovat

To je takový to: 'pls pls dej mi komentík! Dík IvuSHátQo'. Tady na to bych vydala povolenku ke střílení.

Ale máš recht, i já se s pomocí chatu seznámila s lidmi, se kterými se stýkám dodnes. Přeci jen těch několik tisíců hodin za to stálo..(stydím)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama