Vyvolávková povídka - část III

10. března 2011 v 9:08 | Cirrat |  Denní hemzy
Nejdřív s tím přišla Okřídlená liška. Pak přišel s pokračováním Sikar. A teď jsem na řadě já...


1. "díl"
Vítr rozfoukával listí podél silnice, v jejímž prostředku se skvěla rozjetá myš. Vnitřnosti už dávno našlynový domov v žaludku jednoho havrana, nezdálo se však, že by to tomu drobnému hlodavci nijak zvlášť vadilo. V dlouhých intervalech se objevovala a zase mizela osobní auta, která vezla své pasažéry vstříc modernímu světu. Panovalo tady uklidňující ticho, které ani řídce se vyskytující auta nedokázala přehlušit.
Podél cesty si lišák vítr pohrával s útržkem papíru, který byl celý urousaný od bláta, potrhaný, jak proletěl několika křovinami, a v neposlední řadě popsaný nepříliš úhledným rukopisem nějakého člověka. Když jste se dostatečně přiblížili, mohli jste si přečíst: "A..."

2. pseudo"díl"
A já ti řikám, čéče, že todlenc nikam nevede!
Každý, kdo by si tento tajemný vzkaz přečetl, by dozajista zakroutil nevěřícně hlavou, papír odhodil - celkem jistě nepodoben širáku - v dál a na celou událost zapomněl.
Když se onen cár buničiny zachytil na větvi nepříliš vzrostlého ořechu, již skoro hrozilo, že další nápor vzdušného živlu ho rozdělí na více či méně kousků, jež budou rozmetány po kraji, aniž by byly ještě někdy sestaveny. Než tak však stačil vichr učinit, papír byl důsledně očichán koněm.
"Ale no tak, Josefíno," zahuhlal na zvíře jeho jezdec, "copak se to dělá, okusovat ořešákům větve? Já vím, ty herko líná, že bys sežrala, na co přijde, ale… Co to je?"
Jezdec pobídl svou kobylu, aby udělala další krok a on se tak mohl natáhnout pro cár papíru.
"A já ti řikám, čéče, že todlenc nikam nevede!" přečetl nahlas a poškrábal se ve zbytcích vlasů, jež mu dosud trčely z hlavy. "No to mi usmaž květák, co má tohle znamenat?"
V nastalém tichu přispěla do diskuze pouze Josefína krátkým frknutím. Kolem po silnici profrčel zánovní Mercedes s motorem z Trabanta a zahalil zamyšlenou dvojici oblakem dusivého kouře. Jezdec se rozkašlal a začal si vytírat rukou oči, do nichž mu spolu se zplodinami napadal prach. Nevědomky si papírem přejel po zpoceném čele…

A já ti řikám, čéče, že todlenc nikam nevede!
Si jako mysliš, že po prvním rumu z tebe je král?
Ohó, chlapče, ale to jsi nepil ten od Franty!
Ďurdíkova 15, Povidlice

Jezdec hleděl na text, jenž náhle působením jeho potu jasně vyskočil na prázdné části lístku. Sdělení a navíc ještě adresa údajně nejlepšího vařiče rumu hned zde v blízkém městě!
"Josefíno, jeď!" zavelel klisně, která mezitím olizovala plechovku od paštiky, umně zasazenou ve vidlici z větví. "Tohohle Frantu najdeme, jako že se Jeroným Pušpítko jmenuju!"
To zařehtání sice neznělo příliš nadšeně, ale o to upřímněji. Jeroným otočil koňskou hlavu směrem ke skleněným tělům městských mrakodrapů a nechával se unášen pocitem, jak se mu s každým Josefíniným krokem pohupuje jeho nemalý zadek.
Že by se jednalo o začátek dalšího z velkých dobrodružství? Vzpomínal na doby, kdy se s přáteli řítili před pole a louky na výpravy do hospod sousedních vsí. Krásné časy plné objevování tajemných nápojů a exotických druhů opic. Ta rána, kdy se probouzeli nacpaní v králíkárnách, zvenčí i zevnitř dokonale dezinfikovaní…
Bude to teď stejné nebo aspoň podobné?


3. díl:

Franta Oulehlý pustil horkou kádinku z ruky, zasakroval a ještě než nádobka dopadla na zem, dokonalým parakotoulem zmizel za barikádou z převrácených stolů. Přikrčil se k zemi a čekal.

Ticho.

Mladý chemik opatrně vykoukl zpoza své ochranné bariéry.

Upuštěná skleněná nádobka se nerozbila, jak očekával. Místo toho stála na podlaze a lehce se chvěla.

Franta si stáhl přes oči svářečské brýle, nasadil si kuklu, jako nosívají sportovní šermíři a vysoukal se zpoza stolů. Došel ke kádince a dřepnul si. Měl tušení, že tohle zase skončí výbuchem.

Sousedé v Povidlici si na něj nejdřív stěžovali a trvali na tom, aby se odstěhoval. Ale tenhle rodinný domek byl jeho právoplatným dědictvím po pratetě, kterou nikdy nepotkal.

A tak si pojišťovny zavedly nová pravidla, architekti v oblasti se začali vypravovat na výlety do muničních továren a sousedi si taky zvykli na to, že vyčouhlá hubená postava s vlasy barvy slámy buď pobíhá v plamenech po zahrádce (kdykoli se Franta pokusil vyběhnout v plamenech ze zahrádky ven, nahnali ho bidlem do rybníčka plného žabince na návsi), letí vzduchem směrem k nedalekému lesejku, nebo že se vrací mokrý a zelený nebo naopak suchý a ogypsovaný domů.

Časem se začali zastavovat na kus řeči. A nakonec mu začali fandit. Opatrně a z dálky.

Franta se cítil skutečně poctěn, a aby jeho fanoušci o nic nepřišli, začal na branku vyvěšovat tabuli ne nepodobnou těm hospodským s nápisem "Dnes nabízíme".

Praskot tříštěného skla ho vytrhl ze zamyšlení. Vypadá to, že se vzorek konečně prožral kádinkou skrz - a ani to nebouchlo!

Hubený pokusmátor se zvedl, oprášil si kolena a vyšel ven k brance. Zvedl si šermířskou kuklu a zašátral v kapse po kousku křídy. Na černou tabuli pod nápis "Dnes vyrábíme" dopsal krasopisně jedno slovo:

Čilirum.

Tak a ještě budeme vyvolávat. Vyzývám Temnářku, TlusŤjocha nebo Venom, aby se zúčastnili tohodle šílenství. Pravidla jsou nahoře pod odkazem na Okřídlenou lištičku :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. března 2011 v 9:25 | Reagovat

jdu do toho ...

2 Sikar Sikar | Web | 10. března 2011 v 10:45 | Reagovat

áááh, čilirum!

Díky za příjemné zvednutí nálady v tomto blbákové dni...

[1]: tak to jsem zvědav

3 Cirrat Cirrat | Web | 10. března 2011 v 10:54 | Reagovat

[2]: Ale jistěže. Jenom - je to čili nebo čili?

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. března 2011 v 10:55 | Reagovat

[3]: v čiliroku je to fuk.

5 Sikar Sikar | Web | 10. března 2011 v 11:05 | Reagovat

[3]:[4]: fuk fuk fuk...

6 myšmamá myšmamá | 10. března 2011 v 13:06 | Reagovat

....dost dobrý..tak ať se dílo daří, příjdu se podívat..

7 Anchadel Anchadel | Web | 10. března 2011 v 13:52 | Reagovat

Ahoj chtěl bych tě pozvat  do mojí foto soutěže protože se mi zdá že zrovna ty by jsi mohl vyhrát mrkni  na:
http://anchadel.blogspot.com/
pokud znáš více lidí, kteří rádi fotí, zašli jim tento vzkaz.
Předem díky a těším se na tvé tvorby.
Anchadel

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. března 2011 v 22:00 | Reagovat

Vyjeveno na http://tlustjoch.blog.cz/1103/pr33

9 Stef Stef | E-mail | Web | 30. září 2011 v 9:10 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Zase někdy mrknu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama