Vo ničom

21. dubna 2011 v 10:10 | Cirrat |  Téma týdne
Říkala jsem si, že na tohle téma psát nebudu a nebudu. Přečetla jsem si pár dalších článků, a i u obvykle elegantně píšících blogerů jsem tentokrát narazila na pokulhávající herky. A nakonec se mi nasbíralo pár záležitostí, který tu můžu zmínit, a tak se přehlídky mrzáčků vo ničom zúčastním nakonec se svým kriplíkem i já...


I. kolo - Nemám nic


Na konci ledna jsem si přes jeden ze slevových portálů objednala zboží. O měsíc později jsem urgovala, zda vůbec mou objednávku obdrželi, protože jsem neměla žádnou zprávu od Prodejce. Přišel mi mejl o tom, že všechny balíčky jsou na poště, a když jsem se vztekla, že mě nezajímá, kde jsou všechny balíčky, ale jaký je stav mé objednávky, přišel mi lehce dotčený mejl od Prodejce, že měli přes 3.000 objednávek a proto se to zdrželo, nicméně že během několika příštích dnů bych měla své zboží obdržet.

Asi už tušíte. Tohle pondělí jsem psala na Portál a dožadovala se nápravy, protože nemám doteď ani zboží, ani peníze a ani žádné informace.

Zpátky mi přišel mejl, že to Prodejce organizačně nezvládl a že Portál vrací peníze. A tak je prý v úterý poslali. To by znamenalo, že dojdou zítra (a číslo účtu jsem kontrolovala asi pětkrát).

Ale zatím nemám ani zboží, ani peníze. Na místě obou těchto položek je prázdnota v jejich tvaru. Typické.

II. kolo - nic jsem nepochopila - nebo něco nepochopil někdo jiný...


Včera přišel obchodní partner neohlášeně za naším šéfem na jednání. Pánové taky lehce oslavili Velikonoce a nakonec mě zavolali, že když je můj otec překladatel, má pro něj Partner knihu na překlad z češtiny do ruštiny o historii slovanských národů.

Tím, jak dotyčný o knize básnil, mi silně připomněl mou matku, která má ale evidentně v tomhle směru víc rozumu než velikonočně naladěný ekonom.

Ve chvíli, kdy mluvil o tom, jaká to pro něj bude čest, až si o tom překladu s mým otcem popovídá, z něj najednou vypadlo, že snad má můj otec dost dobré kontakty na to, aby zajistil vydání té knihy v Rusku. Zmohla jsem se jenom na přiškrcené "co, prosím?"

Pro ty, pro které je to novinka: překladatel je od slova "překládat", nikoli "prodávat", "vydávat" nebo "zajišťovat copyrighty". Tohle všechno si potenciální zadavatel překladu pod službami, které by dostal, evidentně představoval. Když pak začal ještě mluvit o tom, že pro něj bude velkou ctí se setkat s někým, kdo tomuto tématu rozumí, atd. atd. atd., poklesla mi čelist úplně.

Právě jsem napsala dotyčnému gentlemanovi e-mail o tom, co je v silách překladatele zajistit a co ne, protože je také možné, že tím pádem zruší předem domluvenou schůzku. A ušetříme čas všichni.

III. kolo - bonus: Dnes ráno jsem letos poprvé viděla baběnu, která uměla chodit na podpatkách!


Za loňský rok jsem viděla tři. Slovy: tři.

Ráno vylezu z tramvaje na smyčce a koukám, kousek ode mně si to štráduje elegantně oblečená a upravená ženská na deseticentimetrových jehlách. Měla stejnou cestu, šla jsem za ní a užívala si ten koncert ladných a jistých pohybů.

Nevím proč to tak je, ale myslím, že spousta českých žen a dívek, ač pěkných, má v hlavě co se vhodnosti obutí týče veliké Nic. Zbytečně se týrají v tom, o čem si zjevně myslí, že jim udělá "sexy nohu" nebo "sexy chůzi".

Na kinklání v kotnících a šátrávé chůzi připomínající trvalé tělesné i mentální postižení není sexy vůbec nic. Opravdu ne. Proto bych možná měla přeposlat svůj článek o chození na podpatcích na Krásnou, protože jestli si ho přečte jedna nebo dvě holky a zamyslí se nad tím, jaký střih boty a typ podpatku jim vyhovuje, splní svůj účel. Bohužel, nedělám si iluze o tom, že bych měla větší dopad, než zatracené zevšeobecňující články, které oslavují "sexy podpaDky za každou cenu".

IV. kolo - bonus: Na téma NIC jsem napsala před pěti lety básničku.


Už tu visí nějakou dobu, tak na ni prostě odkážu znova. A je to.

V. kolo - finále - jak mě jedno malé nic hodně vytočilo


Opět historka z dnešního rána.

Přecházím přes cestu v ulici u své práce a zahýbá právě do naší ulice maník s autem.

Blinkry? Nic.

Měla jsem sto chutí stoupnout si mu do cesty a vynadat mu.

Ano, u nás v práci je malý provoz a většinou se tu jezdí vcelku pomalu, ale nesnáším arogantní řidiče, kteří jaksi nevědí, k čemu je ta malá páčka u volantu, a zapomínají, že podle jejich blinkrů se taky řídí ostatní účastníci silničního provozu a chodci.

Například já se na křižovatce běžně dívám, kdo zahýbá do mého směru a kdo ne, abych věděla, jestli už můžu vlézt do vozovky. A nejsem sama.

Tím, že řidič, který chce zahnout, místo vyhození blinkru neudělá nic, ohrožuje všechny kolem sebe. Zrovna tohle malé nic namísto jednoho krátkého pohybu je sakra nebezpečné.

Ale co s tím nadělám?

Ano, správně - nic.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Venom Venom | E-mail | Web | 21. dubna 2011 v 10:24 | Reagovat

Njn. Svatá pravda. Neuděláš nic :D

2 Sikar Sikar | Web | 21. dubna 2011 v 10:43 | Reagovat

A co z toho?

nic

3 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 21. dubna 2011 v 10:54 | Reagovat

Ajaj, ta herka, to bude malé stvoření se svým nicotným básníčkařením... Herdek.
Já si nechávám doručovat na Alfu roztodivné balíčky, ale nikdy jsem s tím nemělo problém. To bude asi tím, že nevyužívám České pošty ale Hyperpošty Malého medvěda...
Poezie tvá velmi poeticky jednoduchá se mi jeví, potěšilo jsem se.

A jsem v Autorském klubu, EEEK!
(nevím, jak jsem se tam octlo, příští pátek
vyjde plátek...
Tedy. Medailonek)

[1]: Hned mě to napadlo zmínit, ale cynismus se v Citrátovském kraji vyskytuje už jednou, koukám! :-D

4 m. m. | Web | 21. dubna 2011 v 11:02 | Reagovat

Jen ten článek o podpatcích přepošli, aspoň bude prdel :) Neschopnost Češek řádně se obout a chodit v tom mě udivuje už dost dlouhou dobu, taky počítám na prstech, kolik za rok jich potkám, co to s přehledem zvládají i na nejvyšších. Ale stejně je moc nechápu. Přijde mi to extrémně nezdravé a nepohodlné. Zlatý tenisky...

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. dubna 2011 v 11:19 | Reagovat

První kolo mi připomnělo jeden strarý ekonomický vtip:
Přijde si mužik v Židovi půjčit si na zimu rubl. Lichvář vytáhne rubl položí ho na stůl a praví:
"A čím budeš ručit?"
"Svojí sekerou." řekne mužik a podá ji lichváři.
"Dobrá, půjčím ti rubl a ty mi pak na jaře vrátíš ruble dva!"
Mužik váhavě souhlasí.
A lichvář dodá:
"Hmmm, ale doba je zlá, jak mám mít jistotu, že na jaře dostanu dva ruble? Potřebuji nějakou zálohu ... řekněnmě ... jeden rubl." a stáhne peníze zpět do kasy.
Mužik odchází a medituje:
"Sekeru nemám, rubl nemám a přece je to správně ..."

6 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 21. dubna 2011 v 12:41 | Reagovat

Hádku řidičů na stejné téma jsem viděla na vlastní oči,až na to, že arogantní byli oba dva... Co se dá dělat.

Máme sousedku, té bude devadesát, vypadá teda max. na šedesát a aj teď nosí podpatky. A nikdy jí to Nic neudělalo. Avšak naše bejvalá učitelka si na 10-centimetrových jehlách zlomila nohu někde v koleni, byla na operacích a teď zas ty jehly nosí. Někdo se holt nepoučí.

Jinak zajímavě pojaté Téma týdne. :)

7 agrrr agrrr | Web | 21. dubna 2011 v 20:06 | Reagovat

Zamýšlím se nad boty s podpatky, otáčím pohled doprava směrem k botníku....

Ano ano svatá pravda. Kde jaká kunhůta si navlíkne lodičky s jehlovým podpatkem a myslí si, jak v tom umí chodit. A jak jsou ty červený děsné Khůůůůl :-D
JO a s těma blinkrama.... to by mohl vyprávět zasejc Frost ;-)

8 Kittanya Kittanya | Web | 26. dubna 2011 v 18:00 | Reagovat

No, sakva písek, když už už aj já umím chodit na podpadkách tak, že nevypadám jako děbil, ale jako baba na podpadkách...
Kde udělaly sódružky z krásné chybu... Chceš odkázat na článek, nebo si ho najdeš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama