Bylo - Nebylo I

30. května 2011 v 12:50 | Cirrat |  Téma týdne
... aneb nejdřív o pohádkách.

Pohádky jsou pro děti a mají vždycky dobrý konec.

Dobro zvítězí, zlo je poraženo (Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí).

Pohádky slouží k ustanovení hodnot ve společnosti.


Z těchto tří výroků je z mého hlediska pravdivý jen jeden. Ano, cé je pro mě správně.

Vemte si Červenou karkulku. Jde lesem, nesmí s nikým mluvit, zakecá se s vlkem, ten jí pak sežere babičku, Karkulka prokáže inteligenci Blbky z Facebooku (vážně, nepoznat, že její babička asi fakt nebude velká, šedá, smrdící jak mokrý koberec a porostlá srstí?) a vlk sežere i ji a nakonec ho musí pifnout myslivec a rozpárat mu břicho.

Pěknej horor.

A co Budulínek? Neměl nikomu otevírat, byl zpovykaný, otevřel, lišky ho odtáhly, načež vlastně způsobil smrt celé liščí rodinky, protože zatímco dědeček hrou na housle lákal lištičky ven, babička je brala sekyrkou.

Pěknej horor.

Zlatovláska? A-hem, utínání hlav a nekromancie na počkání?

Ale ne, to se dnes nenosí.

Poprvé jsem tenhle trend všeobecného změkčování pohádek (narozdíl od stoupajícího násilí a sexu v "běžných" pořadech a povídkách) zaznamenala na základce na hodinách španělštiny. Dozvěděli jsme se, že v běžně rozšířené španělské verzi vlk babičku nesežere, ale sváže ji a zavře do skříně.

Z příběhu o tom "jak hlavní postava nařízení neposlechla, na životě sebe i druhé ohrozila a někoho řešení rozhodně život stálo, tak si dávejte pozor" popřípadě "jak závistivý padouch hlavní postavě zlo přičinil, ale s pomocí důvtipu a dobrých přátel byly překážky překonány a zloduch došel odplaty, takže a) neškoďte a b) naučte se pracovat se svými kamarády" se pomalu ale jistě stal příběh o tom "jak hlavní postava svou hloupostí sebe i ostatní ohrozila, problémy všem přičinila a ještě na ni koukali jako na hrdinu".

Pohádky jako žánr zdaleka nejsou tak staré, jak si možná myslíme. Byly odděleny od zbytku lidové slovesnosti, bajek a mýtů, někdy v průběhu renesance, tedy zhruba řečeno mezi 14. a 17. stoletím. Předím byly právě mýty, báje, pověsti, rytířské eposy...

Pokud si vzpomenete na ty "plnotučné" pohádky ze svého dětství, všechny mají minimálně jedno společné: hlavní postava se často dostane do problémů vlastní hloupostí (nebo jinou zápornou vlastností - vztekem, samolibostí, chamtivostí, naivitou... vyberte si) a pak má velké potíže. Nebo se dostane do problémů cizím přičiněním, ale i tak je to často na vážkách.

Vemte si Popelku - ta nemohla za to, že ji macecha a nevlastní sestry nechtěly pustit na ples na zámku, ale na druhou stranu, mohla se jim postavit. Okay, nechme asertivitu stranou - kmotřička víla jí nakázala "do půlnoci doma!" A Popelka ji neposlechla. Nebýt toho, že si princ zoufal, dobře by to schytala.

Sněhurka? Okay, z hradu ji vyhnala zlá královna (opět macecha; můžeme meditovat nad tím, že tyhle macechy jsou projevem snahy o vypuzení potomků předchozí ženy a zajištění budoucnosti svých genů, ale to je vedlejší), jenže kdyby poslechla trpaslíky a nepouštěla se do řeči s neznámými lidmi a nepojídala věci, které jí cizinci jen tak dají, žádná skleněná rakev by se fakt nekonala.

Šípková Růženka? Proklela ji kmotřička víla, kterou co? Urazili její rodiče. Fakt, to jako panovníci netušili nic o pomstychtivosti nelidských bytostí? Pak ji rodiče rozmazlovali a navíc, než by jí poskytli všechny informace relevantní k její situaci, raději nechali z celého království odstranit kolovraty (nebo růže, podle verze). A do třetice chyby, bylo jí řečeno "nesahej na to" nebo "nechoď do té komnaty" a co? A ona tam vlezla. Nebýt dvou deus ex machina (druhá kmotřička víla, která změnila smrt na spánek, a prince, který se nezdráhal políbit sto let nečištěné zuby), chrněla by dodnes.

Mimochodem, podobné téma je vidět i v Harrym Potterovi, tentokrát si vybereme Fénixův řád - místo aby Brumbál řekl "Voldemort ti vidí do hlavy a může ti sesílat lživé vidiny, tak seď na zadku, uč se mentální blokády a nikam nelez", s ním prakticky celý rok nemluví, nedá mu možnost nikoho kontaktovat a co? Sirius zařve.

Jistě, stejně jako v Šípkové Růžence je tam i vina Harryho - kdyby dělal, co se mu řekne, tak by seděl na zadku a nikam by nelezl. Akorát místo 100 let spánku za to zaplatil životem svého kmotra. Myslím, že kdyby mohl, měnil by.

Prostě pohádky a příběhy jim podobné slouží ke zdůraznění toho, co by člověk neměl dělat - a čím hrůzostrašnější trest, tím spíš se zapsal i se zbytkem příběhu posluchačům mezi uši. Nehledě na to, že děti jsou velmi často dost krvelačná stvoření (i já jsem byla), a tak je potřeba hodně přehánět.

Pohádky nemají být o tom, aby se děti nenudily. Pohádky mají učit všechny zúčastněné - takhle je to správně, takhle je to špatně. Ten, kdo to bude dělat špatně, tvrdě za to zaplatí.

V rámci dnešního pozitivního nádechu všeho uznávám, že pozitivní motivace je silná věc, ale pořád je zapotřebí chybujícího hrdinu minimálně pořádně vyděsit (miluju paní Láry-Fáry!), protože jak mají posluchači (nebo čtenáři) poznat, co je dobře a co je špatně, když jim neukážete srovnání?

Když někomu ukazujete jenom to správné, jak má tušit, co je špatně? Bude operovat na základě pravidla "co není výslovně zakázáno je povoleno" a uznejte, kolikrát nemají dospělí dost informací o životě, natož pak děti, aby mohly vědět, co si mohou dovolit a co ne.

Když někomu ukazujete jenom to špatné, jak má vědět, co je tedy správně? Pravidlo "co není výslovně povoleno je zakázáno" opravdu není nejlepší pro vývoj jedince, zvlášť pokud chcete, aby vyvíjel iniciativu a byl tvořivý. Z někoho takového maximálně uděláte výborného mravenčího dělníka, ne člověka schopného přežívat v dnešní společnosti.

A proto mají pohádky sloužit jako vodováha, která ukazuje, že mezi oběma těmito stavy musí existovat rovnováha, měly by ukazovat, že v životě existuje to dobré i to špatné a jak se s tím srovnat. Pohádky tady nejsou proto, aby nám ty malé humanoidní bytosti daly aspoň na chvilku pokoj - jsou tu proto, abychom jim na jejich základě vysvětlili to, na co musely generace před námi přijít metodou pokus-omyl, což je metoda často bolestivá a nezřídka i smrtelná. Pohádky jsou předstupněm k učení se dějinám - a ten, kdo nezná dějiny, bude opakovat chyby, které se už staly.

Ten, kdo nepochopil pohádky, bude opakovat chyby, o kterých mu bylo už dávno řečeno, že se za ně platí.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mami Mami | Web | 30. května 2011 v 13:15 | Reagovat

Je to tak. Jenom bych dodala, že mé děti mají na krvelačné zrůdnosti v pohádkách mnohem lepší žaludek než já. Já mám tendenci ty největší "klasické" zvrhlosti upravovat, ale ony to berou, tak nějak samosebou, hrůzná fakta asi neprožívaj tak emočně, jako my, nemaj zkušenosti, nedokážou se vcítit. Upřímně, pokud by se všechny pohádky zfilmovaly do detailu podle předlohy, bez střihu a bez komediálních prvků, to byla názorná ukázka. Ovšem, kdo by se bál dneska vlka nebo lišky, musí se přitvrdit asi jinde.

2 Sikar Sikar | 30. května 2011 v 13:23 | Reagovat

Láry Fáry! Jůů, to je ono!

Co se pohádek týká, perfektní na děsivost byla úprava Sněhurky od Gaimana.

A u některých částí (100 let nečištěné zuby) jsem řval smíchy.

Ovšem svazování babičky je nuda...

3 m. m. | Web | 30. května 2011 v 13:34 | Reagovat

S tou blbostí postav máš naprostou pravdu. Pokud jde o HP, skučela jsem zoufalstvím, když jsem ten díl četla prvně. Obracela jsem oči v sloup a řvala do stropu:"Proč mu to proboha neřekne? Proč mu prostě neřekne, o co tu jde, pak by nebyly žádný konflikty a hádky a nedorozumění!" No ale právě o to šlo. Kdyby mu to řekl, nebylo by o čem psát. Nicméně Harry je sám taky pěknej idiot. To ho vážně nenapadlo, že když může lézt on, s prominutím kus čehosi hnědého u cesty, do hlavy samotného Voldemortovi, že si toho Volďa nevšimne? Že nemůže udělat totéž, jen v mnohem silnějším měřítku, jemu? Pche. Blbec je to.

4 Infantility* Infantility* | E-mail | Web | 30. května 2011 v 13:44 | Reagovat

Děti se musí zvykat už od mala :D No, já měla vždycky nejradši takový ty hororový příběh, ale jak na konci nakonec vše dobře dopadlo. Vydržela jsm to poslouchat 3 x po sobě každý den, babička musela mít opravdu trpělivost..
Některé pohádky jsou ale fakt k popukání, snaží se psobit hodně výchovně a nakonec z toho vyleze blbost, kterou pozná i pětileté dítko..

5 Dubious cat Dubious cat | Web | 30. května 2011 v 13:46 | Reagovat

hihihí:)  Cirrat, Cirrat, některé tvé kometáře málem způsobily smrt mého notebooku, protože jsem mu smíchy málem ublížila( jsme hloupý hrdina) :D

6 Jannie Jannie | Web | 30. května 2011 v 14:19 | Reagovat

máš pravdu.Pohádky jsou opravdu na to aby poučily děti, aby je naučily tomu správnému, ne jen aby se rodiče zbavily na chvilku svých ratolestí.Velmi pěkně napsané, četlo se to jedním dechem :)

7 kikcazimca kikcazimca | 30. května 2011 v 14:35 | Reagovat

Moc hezký

8 adaluter adaluter | Web | 30. května 2011 v 16:06 | Reagovat

Tak jsem chtěla podotknout něco o Andersenovi a jeho dost drsném pohledu na svět, o tom, že vyvažována výhradně jím, bych se nejspíš stala vyděšeným uzlíkem nervů, nikoliv poučenou malou humanoidní bytostí. A abych si udělala představu i o něm, jako spisovateli, navštívila jsem wikipedii. Už se nedivím ničemu, je s podivem, že s jeho životním příběhem, jsou jeho díla ještě nazvatelná pohádkami. Ač já je tedy nesnáším, protože mě přišly jako horory vždycky, chápu už, že asi nemohl jinak.

9 KatyRZ KatyRZ | Web | 30. května 2011 v 18:11 | Reagovat

Přesně.

10 Brigita Brigita | Web | 30. května 2011 v 21:26 | Reagovat

Paní LáryFáry! :D Taktéže dodneška miluji. :)
Musím přiznat, že tenhle pohled na věc mě do dneška nenapadl. Vždycky jsem brala pohádky jako pěknej příběh, místy možná trochu k zamyšlení, ale hlavně jako povzbuzení, aby ukázal, že ne všechno končí špatně... Přiznávám, že jako malá jsem často spílala Sněhurce, že to jablko snědla, ale nikdy jsem tu vinu nesvalovala na ni - za všechno mohla ta zlá čarodějnice.
V tomhle se asi ty dnešní pohádky liší od těch starších, které přečkaly mnoho století. Tam je totiž hlavní hrdin(k)a naprosto kladný/á.

11 Brigita Brigita | Web | 30. května 2011 v 21:28 | Reagovat

[10]: Jak si to tak po sobě čtu, říkám si, že ta poslední věta možná nevyzní úplně dobře. Myslela jsem tím, že v těch dnešních pohádkách jsou samí klaďasové a neviňáci, na rozdíl od třeba té Šípkové Růženky.

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 31. května 2011 v 12:25 | Reagovat

Doporučuji James Thurber: "Třináctery hodiny" - to je pohádka jak má být.

U "Zlatovásky" mne  zaujala ta drzost Jiříka, který si bez skuprulí odkrojil z královské krmě, byť to měl výslovně zakázáno.

13 raketka.cz raketka.cz | Web | 3. června 2011 v 19:15 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari,
originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na
http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama