A Kind of Magic

26. června 2011 v 20:40 | Cirrat |  Téma týdne


Asi spíš znáte Freddiem překopanou singlovou verzi téhle písničky. Tohle je originál, jak ho sepsal Roger Taylor. Kdo si bez pomoci vzpomene, ve kterém filmu se objevila tahle verze, má u mně malé, bezvýznamné, leč přesto plus.

Malkiel psal o magii v nás, Sikar píše o nadužívání (nebo spíš zneužívání a znásilňování) magie v povídkách (soubor odkazů např. zde), Temnářka přiblížila dětství "toho divnýho s magií". No a co Citrátová? CItrátová filozofuje nad nesmrtelností chrousta, zvláště pak toho magického.


Zákon zachování energie nám tvrdí, že energie nemůže být vyrobena z ničeho ani ztracena. Většina mágů z různých bestsellerů má různé obdoby - například Eddings nedovoluje svým mágům cokoli zničit. Zabít, přeměnit, spálit, rozmetat, to ano. Zničit, uvést do kompletního nebytí, negovat existenci, to ne. Není to podobné dnešním fyzikům?

Drtivá většina mágů je také vázána na konkrétní postupy - nesmí se přeřeknout, nesmí zaváhat, nesmí udělat jiný pohyb, než je předepsaný... Hm... Když vaříte podle receptu a daří se vám dosáhnout přesně na ten výsledek, co chcete, není to taky magie? A k čemu by byl třeba takový chirurg, kdyby nad rozřezaným pacientem zničehonic začal váhat a nevěděl by, jak dál? Nebo kdyby náhodou udělal řez navíc někde, kde nemá být?

Ale nemusíme ani chodit na operační sál - co takhle řízení auta? Občas stačí zaměnit brzdu a plyn a dějou se věci, za kterou by zlá čarodějnice z pohádky dala minimálně svou parádní bradavici na nose.

Ozzro prohlásil, že magie je realita, kterou nedokážeme chápat. Měl pravdu. Ovšem spousta lidí si tohle vysvětluje tak, že co není pochopeno nemůže být pořádně vnímáno, pokud to není nějak vysvětleno dle známých pravidel. To podle mého není až tak úplně dobře. Například takový Christopher Stasheff ve své sérii Čarodějem sobě navzdory mi nakonec začal lézt šíleným způsobem na nervy.

Totiž jeho protagonista nemohl udělat nic, co by bylo lehce nadpřirozené, aniž by u toho nebylo nějaké vysvětlení fyzikální skutečnosti. A co teprve, když měl děti a ty měly nadání taky! Nakonec se ze série, která měla fakt nápad a šmrnc stalo neustálé přednášení ve stylu "Rod převlečený za dráteníka se posadil vedle cesty, rozhlédl se, zda se někdo nedívá a jedním pohybem ruky spravil kotel. Jeho synek věděl, že to nejsou žádná kouzla, že jen rozpohyboval atomy hmoty do takové rychlosti, že se materiál kotlíku stal tvarovatelným, načež mu opět kinetickou energii odebral, a kotlík tak ztuhnul, tentokrát už opravený." Zůstala mi docela slušná pachuť v ústech a navzdory prvotnímu nadšení pro Rodneyho d'Armanda a jeho FESSe už po téhle sérii pravděpodobně znovu nesáhnu.

Ale zpátky k Ozzrovu výroku. Kdo z těch, co se občas postaví k plotně nebo troubě, dokáže dopodrobna popsat a vysvětlit, jak funguje droždí v těstu a přitom vydrží v malé zabalené kostičce v chlaďáku? No, když se mě tuhle manžel dotázal, jak droždí funguje, uměla jsem mu jenom říct, že jsou to kvasinky, které se v teplém prostředí a s dostatkem potravy (cukru) velmi rychle množí a proto načechrávají těsto, nebo něco podobného.

Teď, já přesně vím, jak já ve své kuchyni musím zacházet s drožďovým kváskem, abych měla výborné kynuté těsto. Mám vychytanou troubu a vím, jak musí být otočené kolečko a kde v troubě musí co být, aby se to správně propeklo. Dokážu letmým pohledem přes sklo poznat, jestli mám koláč ještě nechat dopéct nebo ne, aniž bych musela troubu otvírat. Magie? Ne. Zkušenost.

Ale necpu každému, že to žádná magie není! Stejně jako jsou pro mě naprosto nepochopitelné některé pohyby v bojových uměních nebo postup psaní webu (že, Bilbo), stejně tak pro někoho jiného může být ďábelským kouzlem to, jak rychle dokážu vyčarovat jedlou večeři nebo třeba popsat mrtvolu odnášenou po popravě.

A ve chvíli, kdy mi řeknou "hele, to se mi líbí, ty seš asi čaroděj", já vím a oni ví, že je to tak trochu nadsázka. A já se usměju a poděkuju. Nebudu jim držet sáhodlouhou přednášku na téma, že tohle není žádná magie a jak jsem toho nebo onoho dosáhla - mimo jiné bych je tím asi otrávila natolik, že by mi už příště poklonu nesložili. A pravděpodobně už by o mně neměli tak dobré mínění.

A tak je dobré se občas zastavit a vzpomenout si, co jsme vlastně ve svém životě považovali za magické a podívat se, jestli trocha toho kouzla nezůstala - on ten úžas totiž sem tam vůbec není od věci a příliš mnoho tvrdé reality z vás může udělat pěknou placku.
 


Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 26. června 2011 v 20:49 | Reagovat

Také jsem kulinářský čaroděj.

Mým oborem je ohnivá magie.

2 Sikar Sikar | Web | 26. června 2011 v 20:59 | Reagovat

Ještě mám jiný magický soudtrack.

http://www.youtube.com/watch?v=aklite4F2UM

3 KatyRZ KatyRZ | Web | 26. června 2011 v 21:00 | Reagovat

Teda konečně článek na dané téma, který se mi fakt líbí a se kterým mohu zcela souhlasit.

4 hakuka hakuka | Web | 26. června 2011 v 21:36 | Reagovat

Jo jo, jo jo, souhlasně kývám hlavou. Kynuté těsto je pro mě asi stejně magický artefakt jako nápoj lásky. U obojího mi hlava nebere ale vcelku ráda ochutnám. :-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. června 2011 v 22:02 | Reagovat

Kvasnicové pivo!
To je magie!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama