Lehká televizní nostalgie

30. června 2011 v 16:16 | Cirrat |  Téma týdne
Seriály dělím do několika kategorií - ty nezajímavé, ty zajímavé ale ještě neshlédnuté, ty milované a ty (nejen duševnímu) zdraví škodící. Pro dnešek odložím svůj milovaný výzkum - ne že by mě nezajímalo, kdo přišel se seriály jako první, jaký byl vůbec první natočený seriál a co si o něm tenkrát lidi mysleli a podobně, ale tuhle detektivní práci nechám někomu jinému. Popřípadě na někdy jindy.


Seriály mám spojené se základkou - ono je to strašně jednoduché, někdy v prváku na gymplu jsem totiž odstěhovala televizi do matčina pokoje a přestala se o ni zajímat. A popravdě, kdybych se měla o televizi zase začít zajímat, musela bych si koupit takové ty kanály, kde běží kvalitně zpracované (sic!) dokumenty a pořady o zvířátkách, popřípadě dokumenty o zvířátkách. Jinak se totiž v televizi dá koukat tak akorát na zprávy (to když se chce člověk zasmát hořkým ironickým smíchem, ať už nad jejich obsahem nebo zpracováním), předpověď počasí (aneb jak zítra snad možná určitě bude) a přímé přenosy ze sportovních utkání (hokéééj! parkur! krasobruslení! eee a občas F1).

No ale zpátky k seriálům. V době, kdy jsem na tu bedýnku s (dnes) divnou obrazovkou čučela pravidelně (rozuměj přišla jsem domů, hodila jsem školní tašku do kouta, zapla bednu a čučela, dokud nepřišla matka domů z práce a nepokusila se mě dotlačit k udělání alespoň nějakých úkolů nebo cvičení na piáno), byly mým postrachem znělky Dallasu, Dynastie, Santa Barbary a všude přítomné Manuely (ač jsem si skoro jistá, že neběžely v podobnou dobu). Schválně, kdo je z podobného časového období a má pořád ještě pocit, že je zapotřebí se akutně zmocnit dálkového ovládání popřípadě opustit byt a vrátit se, až bude mamka/babička/kdokoliv zase normální...

Já měla ovšem svůj jídelníček - nebo spíš seriálníček? - na kterém jsem se postupně propracovala od večerníčků (ano ano, pro drtivou většinu z nás první setkání s televizními seriály proběhlo těsně před zprávama) přes pravidelné pořady typu Magion a Vega, kde taky běžely příběhy na pokračování nebo alespoň se stejnými postavičkami (kupříkladu Pojďte pane, budeme si hrát, nebo Tom a Jerry), až ke svým oblíbencům.

Těch bylo nepřeberně - Knight Rider (Hajzlhof byl nepovinný, ale to auto, to auto!), Airwolf, A-Team, Mission Impossible, MacGyver, Odpadlík, Profesionálové... A druhé kolo: Mike Hammer, 21 Jump Street (od té doby se datuje moje obliba Johnyho Deppa), Zmije, Brutální Nikita, Highlander (tehdy jsem narazila na písničku Dust in the Wind), Vražedné pobřeží, Vilém Tell i Robin Hood, Hardcastle a McCormick, Směr Jih...

No a pak byly ty hlavně k smíchu: Ženatý se závazky, Krok za krokem (a Codyho šílený smích, který umím doteď), Alf (jo, hlavně Alf, bacha na kočky), Fresh Prince - těch bylo spousta. Milovala jsem (a miluju) kreslouny: Byl jednou jeden život, Willy Fog (aneb cesta kolem světa za 80 dní), Sandokan, Želvy Ninja samozřejmě nesmí chybět! No a pak obligátní Kačerov, Chip a Dale, Kalimero, Malá mořská víla... Jo a nesmíme zapomenout na Candy (ta znělka je dost sprasená, ale lepší jsem v češtině nenašla), což byl podle mýho úplně první anime seriál, který zavítal na naše obvyklé stanice. Pokud se mýlím, opravte mě někdo.

Povšimněte si, že tu nenarazíte na Melrose Place, Přátele, Beverly Hills, Helenu a její chlapce a já nevím na co ještě - to mě nebralo tehdy a nebere mě to doteď. Pro někoho možná nepochopitelně jsem neměla ráda

Čestné místo zaujímá samozřejmě Červený trpaslík - jen nevím, jestli budu mít odvahu se podívat na ty nové díly... Vzhledem k tomu, že jsem nedokoukala poslední řadu, protože mi přišla fakt divná, tak nevím nevím.

Další klasikou, kterou snad netřeba představovat, je MASH 4077. Viděla jsem i film a četla jsem knihy, ale ten seriál, to bylo moje. Hlavně, že jeho titulní píseň se jmenuje The Suicide Is Painless - sebevražda nebolí. A když zabili Henryho, neskutečně jsem to ořvala. Jo a pamatujete tu scénu, kdy vykolejený Frank (aspoň myslím) přejede plukovníku Shermanovi jeep tankem, načež starý pan kavalerista jeep dorazí symbolickou kulkou do motoru? A právě jsem sledovala naši účetní, jak se probírá šanony s papíry za loňský rok, a vzpomněla si na scénu, kdy chudák Charles Emerson Winchester III ve strašném vedru přes celou noc v jídelně rovnal rodinné účetnictví, aby mu poskok Igor na ty papíry pustil extra silný větrák...

Zajímavé je, že pokud odhlédneme od těch komediálních a většiny kreslených, bylo moje dětství a rané dospívání protkáno povětšinou výbuchy, střelbou, dokonalými auty, helikoptérami a letadly (Murdock), spoustou hodně vymakané technologie, detektivními případy, logickou i nelogickou dedukcí, sváděním krásných žen i krásnými ženami... No jo, přestávám se divit, proč si vlastně jako odpočinkovou četbu většinou beru nějakou tu brakovku přecpanou tekoucí krví a urvanýma končetinama!

Proč jsou vlastně seriály tak oblíbené? Odhlédneme od klasického důvodu, že matky střední třídy chtějí na chvíli zapomenout na svá trápení běžného dne a podívat se, jak se žije těm bohatým v nějakém pro nás exotickém prostředí, nebo naopak s lehkou škodolibostí sledovat trampoty někoho, kdo jim připomíná tu cuchtu odnaproti, nebo že děti baví vtipné hlášky a chlapy pak maníci s pistolí, kteří si z běžných pravidel dělají trhací kalendář pověšený na latríně. Je to kousek zábavy, který se v podstatě nedá vyčítat (opět, nebavíme se o obsahu a úrovni). Zatímco filmy trvají minimálně hodinu, většinou pak víc, seriál je krátký úsek, který člověku sežere... No, míň než hodinku. A každý si chce aspoň na chvíli sednout, oprostit se od svých problémů a mít chvíli pro sebe.

Často mi seriály připomínají krásný anglický výraz 'guilty pleasure' - 'potěšení, ze kterého máme pocit viny', přesnější by bylo ale napsat pocit studu. Je to chvíle, kdy se koukáme na bedýnku a na všechno ostatní se můžeme vy... vykašlat jako na placatý kámen.

A protože jsem teď prakticky bezseriálová (zatímco můj seznam "Jednou se na to podívám" utěšeně narůstá - Firefly, Futurama, The Big Bang Theory, IT Crowd a spousta dalších - je pro mě ohlédnutí se za seriály taky ohlédnutí se za dobou, kdy jsem na ně koukala.

Nebyla to ideální doba - naši se rozváděli, měla jsem hodně slušné zdravotní problémy, setkávala jsem se ve škole s pár debilníma postojema jinak poměrně inteligentních lidí, kolikrát byla finanční krize - ale byla to doba, kdy jsem měla v podstatě celý život před sebou. A proto na ni teď vzpomínám s lehkým úsměvem a nostalgickou slzou v oku.

Stejně jako budu v padesáti vzpomínat jaké to bylo, když mi ještě nebylo třicet a bydleli jsme s manželem u mé matky v obýváku...

Seriály. Tenkrát mi umožnily uniknout z každodenních trablí a snít o tom, jak úžasné by bylo poslat A-Team na tu debilní učitelku ve škole nebo o sabotáži někoho nepříjemného v MacGyverově stylu. A jak to asi vypadá v Koreji nebo v Americe. Dnes se daleko víc než těmi seriály bavím tím, jak jsem tenkrát viděla svět a co jsem si o tom všem myslela.

Jó, seriály...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. června 2011 v 16:25 | Reagovat

Šehrezádu na tebe!

2 Cirrat Cirrat | Web | 30. června 2011 v 16:30 | Reagovat

[1]: TlusŤjoch je KruŤjoch!

3 paradigma paradigma | Web | 30. června 2011 v 17:51 | Reagovat

Máme podobný výběr dřívějších seriálů :) ale ono se tenkrát asi na nic jiného dívat nedalo :)) ale díky za připomenutí seriálu Helena a její chlapci :) dlouho jsem si nemohl vybavit, jak se ten stupidní seriál vlastně jmenoval (ale jako malému mi tak stupidní nepřipadal :) ) ještě bych do tvého výběru přidal Moonlighting a naprosto by to odráželo můj výběr seriálů. I když na Manuelu jsem koukal z Matčinýho donucení :) ještě taková zajímavost (promiň že se ti tu vypisuju do komentáře) když si zmiňovala název písně k mash, je zajímavé, že ho vymyslel, a celou píseň otextoval, tehdy dvanáctiletý syn Roberta Altmana, který režíroval původní film MASH. A přitom tak neskutečně silný text. Nezbývá než doufat, že i zde se za růžovými a upírskými blogy schovává nějaký ten "syn Roberta Altmana" :)

4 KadetJaina KadetJaina | Web | 30. června 2011 v 18:29 | Reagovat

Doteď si pamatuju, jak běželo Tak jde Čas, Esmeralda, Divoký anděl a podobné ptákoviny. Vydržela jsem u toho sedět hodiny. Ale taky Sandokan (hranej) Xena, Herkules, jo, to je holt moje mládí. Teď už si nepamatuju z těch seriálů ani prd, ale stejně. Něco na tom bylo, sedět, čučet, nic nedělat.
Teď už jsem se televize zbavila a seriály, na které koukám, jsou jen anime. Nijak jinak mě netankují.

5 Sikar Sikar | Web | 3. července 2011 v 10:37 | Reagovat

Jak to tak čtu, to víš, že anime je ve své podstatě i Willy Fog, Kalimero a Včelka Mája? Ač tam byla mezinárodní spolupráce, komplet animace byla tvořena v Japonsku.

6 Cirrat Cirrat | Web | 3. července 2011 v 11:09 | Reagovat

[5]: Beru to podle produkce ;-)

7 Sikar Sikar | Web | 3. července 2011 v 17:34 | Reagovat

[6]: stejně mě to svého času rozsekalo:  http://www.absoluteanime.com/maya_the_bee/index.htm

8 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 5. července 2011 v 20:08 | Reagovat

[1]: Dusím se poprvé.

[2]: Dusím se podruhé a potřetí.

...a zadušené odpovídám: Anó! Koukám, klasika vedle klasiky, a ač většinu z toho nemusím, Kolínské medvědy z Kopydlna zbožňuji kudy chodím (a pořád mi je připomínáno, že nejsem ten malý, že jsem ten velkej, vypečenej (plus kde jinde bych se dozvědělo co je to kalafuna)), Byl jednou jeden život a Člověk a pan Maestro, to jsou moje zdroje informací o vaší planetě (které jsou chabé, ale ne díky těmto seriálům), no a na závěr - třešeň, višeň, co, rovnou celej strom višní na vršku (roste a roste na mém srdci) - MASH! MASH! "Suicide is pain-less, it brings o-on, many changes..." Pravda pravdoucí a klasika klasikoucí, která tak krásně paroduje, uráží, ukazuje a ještě ke všemu popírá válku, že si ji nemůžu zamilovat. A navíc - právě teď tu sedím v županu bordové barvy, úúplně stejném, jako má Hawkey, na chlup... Co chvíli si vzpomenu na nějakou hlášku a chce se mi jí vyslovit avšak bylo by na mě hleděno jako na blázna (což je stejně - takže tak činím! Yipiee!).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama