Padejte ven a žijte

22. června 2011 v 10:20 | Cirrat |  Jak líp vydávat skřeky
Tož skřékáme, děcka! S články o psaní se roztrhl pytel - Sikar je Sikar, Temnářka je Temnářka a KatyRZ výborně zaválela s Želví láskou (ano, já vím, že se ten článek jmenuje jinak) - nicméně já od soboty nosím v hlavě další příspěvek na toto téma a konečně se s váma o něj podělím (než na něj zase zapomenu a přijdete o perly mé moudrosti).

Dneska to chci vzít zkrátka (uvidíme na konci, jak se mi to povedlo) a stručně. Heh.


Před pár lety jsem kňučela na rameni jedný vcelku úspěšný americký autorce, že jak je to strašný, že od patnácti let je mi jasný, že chci psát, a přitom se nehlásím do soutěží, nevydávám články ani povídky v časopisech, prostě nedělám nic. Dotyčná, který bylo v tý době za čtyřicet, mi odepsala, že se vůbec nic neděje, že jsem zřejmě prostě jen sbírala životní zkušenosti.

Je fakt, že když už něco napíšu a hodím do pléna, většinou se dozvím, že píšu velmi realisticky a že je to osvěžující. No jistě, v záplavě slash-fanfikcí třináctiletých puberťaček aby nebylo. Ale o tom někdy jindy.

Velmi často se dozvíte, ať už se obrátíte kamkoliv, že máte psát o něčem co znáte. A 'research is your friend' - volně přeloženo jako 'sbírejte materiály!' Spousta lidí si pod tím představuje zavalení se spoustou knih se spoustou nudných a zaprášených faktů a ano, i tohle má v přípravě podkladů své místo.

Ale má to ještě jeden aspekt, který si zas tolik lidí neuvědomuje, a pokud ano, pak jim tleskám: Do sbírání podkladů pro psaní patří ještě schopnost zažívat věci a uvědomovat si je. A zatímco jsem tohle dělala nevědomky už drahně let, že bych to měla sepsat pro plénum mě napadlo až v sobotu, kdy jsem se krčila na malé skládací stoličce kousek od runway na Air Memorial Show.

Už vám vítr z rotorů vrtulníku málem odfoukl chleba s řízkem, který jste měli odložený na koleni? Dokážete rozeznat, jestli se vrtulník chystá vzlétnout nebo ne právě podle změny zvuku rotoru? A víte, že kluzák ve vzduchu sviští?

Když čekáte večer na zastávce a je vám zima, uvědomujete si, jestli máte spíš husí kůži nebo vás prakticky už už bolí v krku? Nebo jestli vám znecitlivují prsty na nohou? Jak přesně čvachtají vaše tenisky, když jsou plné vody?

Jste schopni si vybavit, kdy jste naposledy sáhli na syrový kus masa a jaký byl na dotek? Jak to maso vonělo? Jak bylo tuhé? Jakou mělo teplotu?

Kdy jste se naposledy báli? A čeho? Rozbušilo se vám srdce a vyschlo v krku? Nebo vás rozbolelo břicho a přestali jste být schopní mluvit? Roztřásli jste se a vyhrkly vám do očí slzy? Od každého trochu?

Když jste naposledy jedli bublaninu, byla spíš suchá nebo spíš šťavnatá? Spíš sladká nebo spíš nakyslá? Křupala vám mezi zuby drobenka nebo čvachtalo ovoce?

Jaký zvuk se ozve, když polknete normálně a když hltáte jídlo nebo vodu?

Sedíte v čekárně a nudíte se. Jste schopni vnímat zadkem, jestli je sedačka chladná, teplá, pohodlná, hrbolatá? Lepíte se k ní? Sedíte v pohodlné poloze nebo vás něco táhne za krkem? A co vůně v čekárně? Dezinfekce u doktora? Káva ze sesterny? Úklidové prostředky na recepci? Tiskové barvy ze štosu časopisů? A to nemluvím o ostatních lidech - jak jsou oblečení? Mají nějaké tiky?

Pokud jste nikdy v životě nezažili mačkanici lidí a nikdy v životě jste nepocítili z něčeho opravdu strach, pravděpodobně sice budete schopní napsat scénu, kdy vaše postava propadá v davu lidí panice z ušlapání a snaží se prodrat pryč ze stísněného prostředí, ale bude plochá. Protože budete hádat nebo vycházet z informací z druhé ruky, i kdybyste přečetli tuny psychologických příruček. Pokud si vzpomenete na své vlastní zážitky a dokážete své postavě vtisknout část svých pocitů, i kdyby ty vaše původní pramenily z něčeho jiného, jednak se vám bude psát mnohem mnohem lépe a jednak bude celá scéna pro čtenáře mnohem uvěřitelnější.

Zažít něco na vlastní kůži je vždycky lepší, než si o tom přečíst knihu nebo vidět film, i když občas to jinak nejde. Ale i situace jako snaha lyžaře utéct před lavinou se dá obejít, aniž byste museli riskovat vlastní kůži: vzpomeňte si, kdy jste naposledy před někým nebo před něčím vážně utíkali, ne ze žertu. Jaký to byl pocit? A strach, jak jste se báli? A když jste naposledy byli venku na sněhu - jak se třpytil na slunci? Pokud jste lyžovali, ještě lépe. Jaký to byl pocit? A pak se zahrabte do knížek a filmů a zjistěte si fakta, jako jak zní padající lavina, jestli se jí dá vůbec utéct a jestli ano, tak jak, a podobně. Tím, že přidáte do scény, kterou jste jako takovou nezažili, vlastní pocity a zkušenosti, ji přiblížíte nejen sobě, ale i svým čtenářům.

A tak při všem studiu a psaní nezapomínejte taky žít a sbírat zkušenosti. Kolikrát stačí jen dávat pozor při něčem, co se dávno stalo běžnou denní rutinou. Zkoušejte rozeznat kolegy v práci nebo spolužáky podle chůze, kolegové v práci se dají taky dobře odlišit podle stylu psaní na klávesnici, popřípadě podle parfému nebo kolínské (u nás v práci jsem za šamana, protože vím, kdo kde prošel přede mnou - není moje chyba, že každý se voní něčím jiným). Odhadnete co se vaří k obědu ještě dřív, než vám to někdo řekne nebo zahlédnete jídelníček?

I to je součástí psaní o tom, co znáte.

A tak poznávejte svět co to dá.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | 22. června 2011 v 10:41 | Reagovat

Horlivě kývu hlavou! Ano, ano, ano! Můžeme si psát sebefantastičtější magořinu, ale když se v ní objeví maličká zmínky o tom, že řízek čpěl jak psí kšíry, je to jenom dobře.

A kus masa v ruce je rozhodně zajímavý pocit. Jo, bylo studené, páč jsem ho vytáhl z lednice.

2 Cirrat Cirrat | Web | 22. června 2011 v 11:01 | Reagovat

[1]: :-) Právě. Spousta lidí na to zapomíná. Jak říkám, docvaklo mi to v Roudnici, když jsem například pozorovala Grippeny, jak sviští nad dráhou a zvuk následuje za nima...

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 22. června 2011 v 11:37 | Reagovat

[1]: ... ale rum už není co bejvával a mléko ztratilo ten vlahý pach stáje, jeho živočišnost kravského těla vyčpěla, zůstala jen bílá voda ...

Své zážitky a pocity, které napíšeš, by měly evokovat čtenáři pocity, které zažil on sám anebo musí být napsány tak přesvědčivě, žý si dokáže představit.

Schválně, popiš chuť mléka svého mládí.
Mně se pojí s plesknutím kravské oháňky, ba i bzučení  much v pozadí je tušit ...

4 ANA ANA | Web | 22. června 2011 v 11:41 | Reagovat

Excelentní!
Nejvíc se mi líbily právě ty drobnosti, automatické činnosti a věci, které už dávno nevnímáme, protože jsou součástí našich dnů a už je bereme jako samozřejmost.
Čvachtání vody v teniskách. Studené nebo teplé židle (od někoho, kdo zrovna z té židle vstal). Panika v davu, pocit, když se někdo topí, bezmoc, když tě někdo ohrožuje, stud nad neschopností se bránit, když tě někdo slovně napadne, pocit při masáži hlavy, bolest svalů při cvičení a druhý den po cvičení, horkost slunečních paprsků a temno-červené obrazce, které tančí před zavřenýma očima.
Vůně jasmínu nebo neuvěřitelný smrad kočičince.
Vlastně to jsou vjemy, které je dobré si uvědomit... mě takhle podobně fascinují pomocné vychytávky jak v kuchyni, tak jinde, šicím strojem počínaje a tyčovým mixerem konče. O automatické pračce ani nemluvě...

5 Sikar Sikar | 22. června 2011 v 11:46 | Reagovat

[2]: No v tomhle případě vzpomínám, když v nízké výšce přeletěly dva těžké americké bombardéry B-1. To, jak se člověku roztřásly všechny vnitřnosti...

6 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 22. června 2011 v 11:52 | Reagovat

Souhlas. :-)

7 Veverka Veverka | E-mail | Web | 22. června 2011 v 12:42 | Reagovat

Souhlasím a tleskám!
Akorát teda... článek vzít zkrátka si představuji trochu jinak. :-D

8 KatyRZ KatyRZ | Web | 22. června 2011 v 12:50 | Reagovat

Chodím takhle po světě a pozoruju a zatímco pozoruju, v duchu píšu. Sama sobě popisuju, co vidím, co citím.

Možná se mi budeš smát, ale já jsem hodně zatížená na silné zvuky (proto mám asi ráda techno :) ). Jeden z mých největší "zvukových" zážitků je právě z Roudnice před lety, když se tam předváděl harrier a ten zvuk zahlcoval celé tělo (a to si piš, že mě to inspirovalo minimálně k jedné scéně v knize a rozhodně se mi tam neprohání letadla ;)).

9 Cirrat Cirrat | Web | 22. června 2011 v 13:10 | Reagovat

[3]: Mléko jednoznačně ještě smetanové a vonící venkem - matka švagrové manžela tety na SIbiři měla pár kravek. Tahali jsme ho od ní k tetě v pětilitrovejch sklenicích a byl to fakt rozdíl..

[4]: Jaké vjemy má tyčový mixér? ;-)

[5]: Popravdě tyhle hluky a hlomozy miluju :-)

[6]: :-)

[7]: No, psala jsem, že se pokusím a uvidíme, jak to dopadne :-) Ale je pravda, že na mě je tohle ještě docela krátký...

[8]: Sláva nadzvukovým prouďákům :-)

10 Tsun Tsun | Web | 22. června 2011 v 14:40 | Reagovat

hezký článek :)

11 uajiii uajiii | Web | 22. června 2011 v 15:15 | Reagovat

Rozkaz, šéfe! Půjdu ven a rozjedu to tam!
Doma bublanina již ochutnána- byla sladká a nacucaná šťávou.

12 paradigma paradigma | Web | 22. června 2011 v 15:26 | Reagovat

Svatá pravda. Psaní příběhu je o detailech. Lépe tak rozvíjí čtenářovu fantazii a ten se pak více ponoří do příběhu. Díky za hezký článek. ;)

13 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 23. června 2011 v 18:04 | Reagovat

Takhle jsem nad psaním nikdy nepřemýšlel. Taky mám v hlavě pár nápadů k sepsání, ale vždycky to na něčem ztroskotá. Ted už konečně vim proč - nikdy nevim jak popsat souboje s meči :D A detailní popis knihy je podle mě lepší než jen muset používat pouze svou fantazii. Dotvářet si fantazií příběh je fajn, ale s detaily se člověk víc dostane do autorova myšlení a k tomu, jak chtěl knihu napsat. To si teda myslím já :)

14 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 23. června 2011 v 19:52 | Reagovat

"Ale má to ještě jeden aspekt, který si zas tolik lidí neuvědomuje, a pokud ano, pak jim tleskám: Do sbírání podkladů pro psaní patří ještě schopnost zažívat věci a uvědomovat si je."
Děkuji za potlesk!

V podstatě se trochu šklebím, no, šklebím - tak jako by napůl se zajímám a napůl se usmívám nad všemi těmi články o psaní, co se s nimi vskutku roztrhl nejen pytel, ale v podstatě i mezinárodní dodávka buráků pro slony... A teď nám to padá na hlavu a já tak vezmu jeden buráček a pochutnám si ale vezmu druhý a má směšnou chuť.
Kdežto u tebe mlsám, mlsám. Neb jsi napsala vše, co je třeba o psaní napsat (a dokonce velmi stručně, nejsem zvyklé! :-D).
Je rozdíl mezi "skládáním slov za sebe" a "psaním". Obří, propastný rozdíl.
A málokdo pochopí, že přestuhle propast se neskáče, ale je třeba se ponořit na samé její dno a zkoumat šutřík po šutříku... Tak doufám, že mi bude přáti štěstí a budu mít co říci. Protože se snažím poznat mnoho tváří, mnoho duší a vlastně i tu svou, tajemnou.
Žít žiji. A psáti chci. Co víc si přát může Alfský tvoreček...

15 Weredragon Weredragon | Web | 24. června 2011 v 19:26 | Reagovat

[13]: Ze zkušenosti - nesnaž se o skutečný realismus. Skutečný souboj mečem je většinou dost krátký a i sám šermíř často zjistí co přesně udělal až z jeho záznamu:-) Nicméně když použiješ pár skutečných pojmů a choreografii si vymyslíš tak aby byla trochu zajímavější a déletrvající, pak to většinou funguje ;)

16 kirstenaxe kirstenaxe | Web | 25. června 2011 v 15:31 | Reagovat

No paráda. Já už chci psát od svých osmi let, ale jsem hrozně líná číst. Všichni píšou o těch samých věcech a omílají ta samá témata a z dětských detektivek jsem taky vyrostla. mhm.

Když se nad tím tak zamyslím, tak taky píšu o jedněch a těch samých věcech a to o tom, co vlastně prožívám. Jak jsem si četla ty otázky, co jsi napsala... a dokázala úplně na všechny odpovědět a vybavit si i vůně a pocity- co to znamená? :D

17 kirstenaxe kirstenaxe | Web | 25. června 2011 v 15:31 | Reagovat

[15]: Skvělý názor a myšlenka.!

18 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | Web | 17. srpna 2011 v 13:46 | Reagovat

Myslím, že tady už nemám co dodat. Spoustu věcí nejsem schopen napsat, protože jsem je neprožil, nebo jim nerozumím. Ale snažím se to obcházet. Občas to jde, občas ne, ovšem baví mne to často víc nežli chození ven...

Pravdou taky je, že když už jsem venku, mám tendence pozorovat lidi kolem sebe. Takže je to vlastně tak, jak jsi psala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama