Věčný trápení

16. července 2011 v 19:16 | Cirrat |  Denní hemzy
Po půlhodinovém skučení, kdy jsem opravdu tiše vyla bolestí, protože se mi nechytal ibalgin a opět mě chytly pravé části obou čelistí, hezky pěkně od středu huby až do kloubu a nad oko, dvě dávky a cigaretka jakž takž zafungovaly. A tak si můžu trochu leč bezvýznamně postěžovat...


Já vám nevím, co to se mnou je. Přehled svých různých bizarních zranění jsem tu házela někdy koncem března. Před rokem touhle dobou jsem měla pár týdnů po operaci podvozku, chodila jsem na kinesiotape loktu a připravovala se, že půjdu zase pod nůž. Žrala jsem ibalginy skoro po hrstech a brečela bolestí.

Teď mě bolí zuby jak hrom (ach jak já se strašně, strašně, strašně moc těším ve středu k zubařce!), žeru Ibalginy po hrstech (Sikar může dosvědčit, jak jsem včera omylem vzala ibalgin třikrát během ani ne půl hodiny, protože mě bolela držka a nevěděla jsem, jestli jsem ho už brala nebo ne), brečím bolestí, a opět se psychicky připravuju, že půjdu pod nůž (viz Ruka: Epizoda II).

V lednu jsem začala chodit jednou týdně na aerobic. Teda, P-Class se to jmenuje. Půlhoďka rychlýho poskakování do rytmu, skoro-půlhoďka posilovacích cviků a důkladný protažení. Když jsem si jakž takž zvykla, přidaly jsme se sestrou (helou, spolutrpitelko) ještě jednou týdně posilku. Světe div se, jsou týdny, kdy se nám povede zajít na obě plánované aktivity...

Od začátku července jsem si k tomu ještě přidala jednou týdně Tai Ji. A tak nějak s tím zaplaceným kurzem stoupá moje pravidelnost i v těch dalších cvičeních.

Celý to vzniklo proto, že jsem po novoročních žranicích zjistila, že vážím nějakejch 125 kilo. To mě samotnou znechutilo a s tátou jsme se vsadili, že do plavek, což mělo být 30.6., shodíme na devadesát.

Chá chá, jak by řekl Hurvínek!

Táta měl jeden překlad za druhým a nemohl se pořádně urvat od počítače a já sice cvičím a mám jídelníček upravený na max tak, aby to bylo zdravý a vůbec a přitom se tomu nedalo říkat dieta, protože jak se něco nazve dietou, přestává mě to bavit a porušuju to poměrně záměrně, ale připadá mi, že to není moc platný.

Tak mě napadá, vyznali jste se v předchozí větě? Jo? Gut. Já se v ní totiž při psaní moc nevyznala, ale odmítám to řešit. Jsem ráda, že nešílím bolestí a všechno (VŠECHNO!) ostatní je fakt nepodstatný. Nahoře mi totiž právě roste osmák a prořezává se dásněma, dole mám nejspíš kaz. Jestli tohle, co já s osmičkama, zažívaj malý děti, když jim ty malý bílý svině rostou prvně, obdivuju všechny děti, že to přežily ve zdraví, a všechny rodiče, že z toho neskončili v Bohnicích. Tohle je fakt o rozum a malý děti ještě nemaj ten slovník, aby si mohly od srdce ulevit, když všechny konvenční přípravky selžou.

A nemůžou si dát cigaretku, která zrychluje nástup ibáče, aspoň teda u mě, takže pak nemusím trpět tak dlouho...

V tý horní dásni mi tak jako škube, tepe a řeže zároveň. K posrání. Nevybavuju si, kdy mě naposledy vůbec nic nebolelo - a nebylo by to kvůli předávkování růžovým štěstím. Na to, jak mám kurevsky nízkej práh bolesti, mě ta svině doprovází prakticky neustále...

But I digress. Zpátky ke cvičení.

Já si totiž připadám pořád stejně široká. A mohutná. A oteklá. A kulatá. A prostě tlustá.

Dart i máti mě přesvědčují o tom, že výsledky jsou vidět, a ano, své obvyklé kalhoty musím důkladně převázat páskem, aby se nevyvlíkly a vepředu neodstávaly, ale pořád mi připadá, že kynu.

Ze včerejšího aerobiku jsem se doplazila v depresi. Byly jsme tam totiž tři klientky a cvičitelka, zbytek pomřel po dovolenejch a podobně. No a to mělo, kromě nezvykle zvýšený koncentrace kyslíku ve vzduchu, depresivní účinek - obvykle totiž cvičím v zadní řadě, nejraděj za ségrou, která mě izoluje od předních zrcadel. Sice za ní vyčuhuju z obou stran, ale co je podstatný, nevidím se. Takhle jsem si svůj výkon užila z první ruky a nedalo se před tím nikam utýct. Zrcadla jsou zlo.

Do tohodle stádia jsem teda nedošla, a doufám, že ani nedojdu, ale i tak jsem si připadala poměrně trapně. Přitom je to jen a jen můj pocit - za těch víc jak půl roku, co do tohodle fitka chodím pravidelně, mi nikdo neřek ani půl křivýho slova, žádný narážky, žádný komenty, jenom sem tam radu, jak provádět ten kterej cvik, aby byl efektivnější, nebo abych si neublížila. Dokonce ani křivej pohled ne. Přesto mám tak trochu pocit, že jsem tam místní exot. Ještě jsem tam neviděla člověka, kterej by byl alespoň ve srovnatelný objemový hladině jako já...

Přitom na sobě pozoruju pokrok: vylezu do třetího patra bez výtahu bez zastavení (neplatí, když lezu domů z posilky po čtyřech), při posilování na strojích zvládám větší závaží, konečně při provádění různejch cviků cejtím, jak se mi zapojujou všechny svaly, co by měly, přestaly mě bolet záda (to neznamená, že mě nebolí nic jinýho) a míň se hrbím.

Ale pořád mi připadá, že jsem stejně tlustá a neohrabaná, jako jsem byla předtím. Ugh. I když vím, že po deseti letech nečinnosti a nemocí nemá cenu na nic spěchat.

Holt, ženská touha vypadat pěkně. Věčný trápení.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. července 2011 v 20:24 | Reagovat

Pokrok přichází pomalu a nenápadně.
Je to jeho historický úděl.

Ale prý se nedá zastavit.

2 Ell Ell | Web | 16. července 2011 v 20:56 | Reagovat

zajimave...jinak na meme blogu v rubrice my closet najdes moje nove hadriky...rada bych znala tvuj nazor...

3 Terka Terka | E-mail | Web | 17. července 2011 v 10:49 | Reagovat

No, hezky si to tedy užíváš...

4 KadetJaina KadetJaina | Web | 17. července 2011 v 19:07 | Reagovat

Pomaloučku olehoučku to určitě jede a jestli ostatní říkají, že je to vidět, tak jim věř. Já tvrdím sportem k trvalé invaliditě a nějak mě netrápí, jak díky tomu budu za pár let vypadat ^V^.
Jestli ti roste moudrák, tak ti to nezávidím. Já mám dva zčásti venku a když se začnou dál prodírat, tak skučím. O to víc se děsim, jestli mi začnou růst i dole - s mojí malinkou čelistí se mi určitě zaryjou do kloubu a půjdu pod kudlu (životní optimista s panickou hrůzou ze zubařů.)
Ženská touha, věčný trápení? To se mám an co těšit ^V^

5 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 18. července 2011 v 1:13 | Reagovat

Taky nemám ráda zrcadla, když cvičím a nejde o mou postavu, se kterou jsem nikdy problém neměla (no, každá ženská je tak trochu nespokojená, ale nic co by nebylo v normě). Jde o to, že jsem šíleně nemotorná - prý je to roztomilé, heh - ovšem koukat na sebe, jak neustále něco pletu, padám a šlapu si na vlastní nohy není taky zrovna dvakrát příjemné. :-D Jinak jsem narcis, takže zrcadla jo, ale nesmím se hýbat. :-D :-D :-D

6 Radulina Radulina | Web | 18. července 2011 v 9:19 | Reagovat

Mně naštěstí vyrostl moudrák naprosto bez bolesti, ale kolega taky nedávno trpěl a říkal, že je nejrychlejší rozkousnout ibalgin přímo vzádu stoličkama. Tak to zkus a třeba nebude potřeba ta urychlovací cigareta ;)

7 bosorka bosorka | E-mail | 18. července 2011 v 19:08 | Reagovat

Ibalgin ti v těle popožene i kofein, do některých léků se proto začal dávat, takže se netřeba vymlouvat nutnost cigárka;-) Na zánět je dobrý zinek, čili slunečnicová semínka. Jestli nemůžeš kousat, tak trocha dýňového oleje (za studena lisovaného) do zeleninového salátu je fajn taky. Na rajčatech je to i chuťově zajímavé. Stejně musíš nějaké tuky jíst, kvůli vstřebávání někt. vitamínů. Přeji hodně úspěchů.

8 bosorka bosorka | E-mail | 18. července 2011 v 19:09 | Reagovat

sorry, dýňová semínka, samozřejmě

9 Cirrat Cirrat | Web | 18. července 2011 v 19:45 | Reagovat

[6]:,[7]: - holky moje, díky za radu, ale představa kousání do čehokoli mě fakt silně odrazuje. A to žužlání rajčat. Už se tu půl hodiny žužlu s croissantem a představa, jak rozkousávám tvrdou piluli (popřípadě žvýkám zeleninu) mě dohání k slzám :-)

10 bosorka bosorka | 18. července 2011 v 20:43 | Reagovat

Tak holt jen dýňový olej a kafe, lze i k Ibalginům namíchat ledovou kávu, aby teplo nezhoršovalo zánět. Pak by to chtělo napravit si zažívání, po těch íčkách bude trávicí cesta pěkně rozhozená, což může nabourat imunitu. Laktobacily, čerstvé ovozele, žádné rafin. cukry..

11 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 19. července 2011 v 20:33 | Reagovat

Zánět trojklaného nervu je prý hnus. Vždycky když mě rozbolej moudráky, tak se modlím aby to nezašlo dál.

12 Kattana Kattana | 20. července 2011 v 15:01 | Reagovat

Zuby jsou svině. Zvlášť ty naše. Momentálně přemýšlím o rovnátkách, protože ten mrtvý zub se vychýlenému spodnímu tolik nebrání jako živý a začíná vylézat taky.
K tomu mě pořád bolí to zápěstí (a to teď nedělám nic, nechci vědět co to udělá až s tim začnu hejbat)
A ze čtyř krvavých puchýřů už mám jenom dva. Velký.
Ale jinak doma všichni zdravý :D

13 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | 20. července 2011 v 20:57 | Reagovat

Ty ženské touhy, to jsou mi zvláštní v podvědomí uchycené ekosystémy...

Zvláštní konstelace centaurského trojhvězdí chtěla, abych zrovna před týdnem psalo básničku o spalování čehosi nadbytečného! Takže je prorokováno, že se vydaří! Jak jsem psalo v mailu, všechny Alfské palce vesmírné jsou nakloněny a drženy v zajetí!

14 Podivuhodný masochistický poutník, co si říká Čalamáda June Podivuhodný masochistický poutník, co si říká Čalamáda June | Web | 4. srpna 2011 v 13:23 | Reagovat

Jdu někoho umlátit lopatou.
"Doba platnosti tohoto formuláře vypršela. Zkuste jej vyplnit a odeslat znovu, nebo zkontrolujte, zda máte ve svém prohlížeči zapnuté cookies."

WHA?!

15 opiFka opiFka | E-mail | Web | 17. srpna 2011 v 20:46 | Reagovat

Ano ano, přesně tak. I když cvičím se zápalem a zvládnu toho mnohem víc udýchat, i nadále se připadám, že jsem mnohem větší prasoň. Čert ví, co to tělo dělá, protože se mi zdá, že mi zhubly jen nožky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama