Září 2011

Zapomenout jako na potvoru...

30. září 2011 v 10:00 | Cirrat |  Rýmovánky
12.01.2000

Zapomenout jako na potvoru
Íkarův křik, plný žalu, bolu
Vítat snění vprostřed denní doby
Ámen říkat, jako rosa ranní
Milovat se během bdění, spaní
Asketismus žere srdce moje
Maskovat se jako kámen bludný
Ypsilon Iks funkcí trestat vzpurný
Samozřejmě, život není škola
Lakovat svět, ať je narůžovo
Ignorovat, co je autorovo
Mít, kéž navždy všichni zemřou
Nevím, co se děje kolem domu
Ať, když srdce přinesli mi z lomu
Takový kámen, plný žilek zlatých
Evangelium, co padá do nebe
Bída, strach a zlost jsou dárky obranné
Eliáš byl prorok, jeho srdce bylo nestranné
Lavice v mé třídě už se lesknou potem
Aristoteles je novým bohem času
Sokratés je vpálen do úžasu
Kvalita na úkor kvantity dnes padá
Odpovídej, mlčení je vada...

Naštvali jste mě...

25. září 2011 v 16:29 | Cirrat |  Náhodný hlod
... přestávám za vás utrácet prachy!

Za co? Za cigarety!

Doteď jsem mohla říkat "ano, já vím, že mi to škodí, ale když mně to chutná!" Zlozvyk jak prase, ale můj oblíbený - když už jsem skončila s pitím.

Jenže!

Vynález zvaný "samozhasínací cigarety" mě tedy pořádně nakrknul. Už teď začínají problikávat na trhu s tím, že se ještě doprodávají staré zásoby, ale od 17.11. máme jako kuřáci utrum.

Kvůli pár kreténům, kteří, když už si hrají s ohněm, nejsou ochotní respektovat zásady vlastní bezpečnosti, je teď v cigaretách další svinstvo navíc. Jako by jich tam už tak nebylo dost!

Kašlu na to, moje oblíbené krátké červené Startky najednou chutnají jinak, zůstává mi po nich štiplavá pachuť v puse a vůbec!

Grrrr!

Začnu si do práce nosit mrkev nebo kupovat slané tyčky, snad moc nepřiberu, když teď ještě tři neděle nesmím cvičit (skrzevá stehy v břiše po mateřském znamínku).

Negratulujte mi, není k čemu. Kdyby najednou stáhli všechny normální čokolády na trhu a nechali jenom ty se sladidlama, taky by spousta lidí prskala a přestala je jíst.

Další hovadské opatření pro pár idiotů.

Pěknou neděli.

Music it ain't

24. září 2011 v 20:00 | Cirrat |  Jak líp vydávat skřeky
Dlouho jsme neskřékali, děcka. Je zas na čase, abych se s vámi podělila o nějaké to moudro, tentokrát co jsem vyčetla z další knihy, co jsem si onehdá nechala poslat z Ameriky: Characters & Viewpoints od Orsona Scotta Carda. Mám rozečtenou ještě jednu, Scene & Structure od Jacka M. Bickhama, ale i když má Bickham v lecčems pravdu, musela jsem ho odložit: na můj vkus totiž píše až příliš absolutně a až příliš čtenáře podrobuje vlastnímu stylu; i když vydal 75 románů, hlavně prý knih pro děti, začínám být na rady ohledně stylu docela alergická, zvláště pak na ty autoritářské - i když už mám o Bickhamově radách rozepsaný článek.

Od čerta k ďáblu, řekl Lucifer...

20. září 2011 v 15:06 | Cirrat |  Denní hemzy
(Když píšu pod vlivem, píšu extra dlouhé články. Tento článek je psán pod vlivem anestetik.)

Včera jsem v tomto měsíci byla poprvé v práci. A stačilo mi k tomu málo - jen jakési divné stavy, teplota, bolest v krku, bolavé a oteklé podpaží, a tak vůbec. Když už jsem byla doma tři dny a stav se nejen, že nelepšil, ale ještě prudce zhoršoval, nebylo zbytí, šlo se k doktorce.

Ponožka v sandálech - třídní nepřítel!

18. září 2011 v 17:45 | Cirrat |  Náhodný hlod
Po tomhle článku u Temnářky jsem se rozhodla podělit se s veřejností o fintu, jak jsem dosáhla toho, že manžel přestal nosit ponožky v sandálech, protože jsem si jistá, že stále větší počet moderních a správných žen i mužů prahne po vědomostech, jak nad touto hrozbou obecnému blahu společnosti a příčinou pádu naší ekonomiky zvítězit:*

Nechť si takový oponožkovanosandálový muž zakoupí skutečně pohodlné a lehké tenisky, popřípadě polobotky z děrované kůže, které a) budou ladit se zbytkem jeho šatníku, b) nikde ho nebudou dřít a tlačit, c) nebude v nich chcípat vedrem.

Et voilá, konec ponožek v sandálech!


_________________________________________
*) - Máte povolení použít tuto větu k mluvnickému rozboru v hodinách češtiny. Hodně štěstí.

Horká kandidátka v soutěži o 5000 USD

17. září 2011 v 21:03 | Cirrat |  Denní hemzy
Ne, já ne.

Ale pamatujete, jak jsem tu před časem házela to video, kde si během chvilky díftka nakreslí na obličej Terminátora? Je to jedna z mých oblíbených blogerek, Klaire de Lys, která studuje uměleckou výšku a ve volných chvílích točí návodová videa o make-upu. Jak nositelné věci, tak i těžce originální a exotické.

Vlasové dilema

17. září 2011 v 12:57 | Cirrat |  Denní hemzy
Posilněna slepičím vývarem (ano, máti se někde daří shánět opravdové slepice - trhněte si nohou, kuřata) a přikusovanými karbanátky ze včerejška rozhodla jsem se dát veřejný průchod svému dlouhodobému dilematu: Ostříhat či neostříhat? A na jak krátko? A nechat růst nebo udržovat v zastřižené podobě?

Zeleninka? Jistě. V karbanátcích.

16. září 2011 v 20:24 | Cirrat |  U Mlsný huby
Karbanátky, karboše, karburátory... Tohle jídlo má víc využití než přezdívek. Dají se udělat prakticky za všeho, co doma člověk najde, obzvlášť jde-li to prohnat mlýnkem na maso nebo robotem. Zachtělo se mi zeleninových karbanátků, prostě jsem na ně dostala chuť, a tak na ně dneska došla řada. A protože jsem je v žádném obchodě, do kterého se mi v posledních pár dnech povedlo dostat, v mražáku neviděla, šla jsem na ně pěkně od píky.

Falešná skromnost nebo oprávněná hrdost?

12. září 2011 v 15:00 | Cirrat |  Denní hemzy
V poslední době se pár mých ostře sledovaných blogerů pozastavilo ať už přímo nebo nepřímo nad otázkou skromnosti či ochoty překročit vlastní stín. Sikar, Temnářka, Daleth, ti všichni k tomu mají co říci.

Pokud vám připadá, že se zaměřuju na píšící blogery, není to náhoda. Jak jsem psala v minulém článku, je vlastností lidskou sdružovat se podle společných zájmů. Vrána k vráně sedá, birds of a feather flock together, poraďte mi ještě ekvivalent v němčině a buď španělštině nebo latině...

A když všichni, tak já taky!

Proč mě spolupisatelé děsí

11. září 2011 v 20:36 | Cirrat |  Denní hemzy
Tak jo. Člověk je tvor smečkový (nebo spíš stádový?) a má tendenci se sdružovat do skupinek. Ať už je to Spolek přátel piva, Klub kaktusářů nebo účastníků různých survivalistických akcí, jako jsou cony, soutěže a semináře. A často se taky dělí podle oblíbeného tématu, které lidi čtou nebo píšou.

A tady nastává ten moment, kdy se dostáváme k titulku tohoto článku. Už po prvním odstavci. Dobrý, ne?

Kecám.