Music it ain't

24. září 2011 v 20:00 | Cirrat |  Jak líp vydávat skřeky
Dlouho jsme neskřékali, děcka. Je zas na čase, abych se s vámi podělila o nějaké to moudro, tentokrát co jsem vyčetla z další knihy, co jsem si onehdá nechala poslat z Ameriky: Characters & Viewpoints od Orsona Scotta Carda. Mám rozečtenou ještě jednu, Scene & Structure od Jacka M. Bickhama, ale i když má Bickham v lecčems pravdu, musela jsem ho odložit: na můj vkus totiž píše až příliš absolutně a až příliš čtenáře podrobuje vlastnímu stylu; i když vydal 75 románů, hlavně prý knih pro děti, začínám být na rady ohledně stylu docela alergická, zvláště pak na ty autoritářské - i když už mám o Bickhamově radách rozepsaný článek.


Nicméně O.S.C. je zatím v pohodě a čte se naprosto sám a jedním dechem byť je to příručka. Na úplném začátku mluví o tom, že zatímco v muzice je to většinou rozdělené (skladatel napíše hudbu a hudebník ji interpretuje), autor je sám o sobě dva v jednom: Spisovatel a Vypravěč.

Vypravěčem jsme ve chvíli, kdy vymýšlíme jednotlivé postavy a jejich pozadí, kdy dáváme dohromady hrubé body zápletky (nebo kostry příběhu, chcete-li), kdy se ďábelsky pochechtáváme nad vymýšlením dějových zvratů, komplikací a postupů. Spisovatelovou úlohou je pak vzít všechny tyhle "přípravné práce" a interpretovat je pro čtenáře: vybírá slova, řadí je, dává dohromady dialogy a jednotlivé popisy a scény. Vypravěč říká CO se má napsat a Spisovatel rozhoduje JAK se to má napsat.

Každý psavec tyhle dvě úlohy různě střídá a věnuje se jim v různém pořadí. Neexistují dva psavci, kteří by se věnovali své Vypravěčské i Spisovatelské stránce stejně. Nicméně, a tady se dostáváme k názvu článku, naprosto mě sestřelilo těhle pár vět, které O.S.C. sepsal už do úvodu celé příručky:


Tohle je něco, na co opakovaně u spolupisatelů narážím - totiž různé varianty prohlášení "Pravidla jsou pro zkostnatělé fosílie/blbce/lidi bez fantazie, a proto je já znát nemusím." nebo také "Každý, kdo neuznává pravidla je nestudovaný ignorant a barbar, nemá mezi spisovateli co dělat a měli by mu zlámat ruce, aby nemohl napsat ani písmenko."

Pokud čtete tyhle dva výroky a souhlasně přikyvujte, dojděte ke člověku, kterého máte v tuhle chvíli nejblíž, a řekněte si o kopanec. Pak si opět přečtěte výše uvedený citát. Tyto dva kroky opakujte, dokud se vám nerozsvítí, proč tvrdím, že nemáte pravdu.

Když jsem se učila fotit (a já se učila fotit na film, takže každý pokažený záběr byla ztráta peněz), táta mi vtloukl do hlavy "Na to, aby ses mohla pravidlům vysmívat a ignorovat je, nejdřív musíš vědět jaká jsou a proč vůbec jsou." On měl tedy na mysli kompozici záběrů, ale ono to platí prakticky pro všechna odvětví lidských činností.

Pokud porušujete pravidla něčeho, pak byste si měli být sakra vědomi proč to děláte a z jakého důvodu - a taky proč to neděláte tak, jak pravidla tvrdí.

Zároveň je potřeba si uvědomit, že pravidla jsou jakási tvrdá ale prázdná konstrukce, která z vás spisovatele sama o sobě neudělá. Je už potom jen a jen na vás, čím ji ověsíte a naplníte.

Nejen, že musíte najít rovnováhu mezi dodržováním a porušováním pravidel, která jsou pro psaní zavedená (chraň vás ruka páně vztáhnout to na pravidla pravopisu nebo gramatiky, pokud tedy vaše prakticky negramotná postava nepíše zrovna vyděračský dopis), ale ještě musíte najít svou vlastní rovnováhu mezi Spisovatelem a Vypravěčem, nebo chcete-li Interpretem a Skladatelem. A pak ještě zjistit, jakým stylem se vám s těmito dvěma úlohami pracuje nejlíp.

Jenom si proboha dejte bacha, abyste s vytříbenou technikou nepřehrávali dokolečka-dokola stupnice, nebo abyste s nádherným romantickým cítěním nedělali jeden přehmat za druhým. Tohle jsou totiž dva nejlepší způsoby, jak si vysloužit pověst naprostého jelita a idiota k tomu.

Jediní čtenáři, co vám pak zbydou, budou lidi bez nároků na kvalitu, mentálně zaostalí jedinci a neupřímní lichotníci, kteří po vás s 99% pravděpodobností budou něco chtít. Vážně stojíte o to, proslavit se mezi takovými lidmi?

A proto studujte taky trochu i zákonitosti psaní a nástroje, které máte k dispozici. Pravda, kromě psacích prostředků (sem zahrnuji i počítače a tiskárny) je jich většina nehmotných - to ale neznamená, že neexistují nebo nejsou důležité!

Profíci ve svých oborech zůstávají na špici jenom tehdy, kdy se neustále zlepšují v tom, co dělají - a pak sami, vyzbrojeni novými fakty a údaji, vymýšlí nové a dosud nevídané způsoby, jak svůj obor posunout ještě dál.

Psaní rozhodně není výjimka.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. září 2011 v 20:23 | Reagovat

Vždycky se najde někdo, kdo do pravidel prosadí výjimku.
A časem se z výjimky stane pravidlo a z avantgardy mainstream.
A ouldtajmři si povzdechnou, jó tenkrát v x-tejch letech...

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. září 2011 v 20:23 | Reagovat

Ale rozsvítil jsem pět hvězdiček, jseš ráda?

3 Cirrat Cirrat | Web | 24. září 2011 v 20:54 | Reagovat

[1]: No to jo, ale dotyčný zná pravidla a řekne "doteď se to dělalo tak, ale teď to zkusíme takhle". A vo vo vo vo vo tom to je.

[2]: Velmi :-) Zpříjemnils mi večer :-) Já u tebe taky rozsvěcela :-)

4 KatyRZ KatyRZ | Web | 24. září 2011 v 23:50 | Reagovat

Jo, o tomhle (jen ne se stejným názvoslovím) jsem zrovna dneska přemýšlela a taky včera a předevčírem, protože jsem se vrhla na úpravy knížky a nemohla s tím nějak hnout. Říkala jsem si kurňa proč nestačí ten dokonalý příběh v hlavě jen mít a nechat na někom jiném, aby ho dokonale převyprávěl? Musí být taková hromada lidí, kteří mají fantasie na rozdávání, ale chybí jim ten "psací" um (a nejspíš také obráceně). Jenže pak jsem přišla s nápadem, jak převyprávět tu samou část jinak, jak ten samý obraz poskládat jinými písmenky a najednou mě zaplavil takový blažený pocit z vlastního úspěchu... Ne, moje příběhy nebude vyprávět někdo jiný... :)

A podejte si s Temnářkou ruce, zase od sebe opisujete témata :D.

5 Cirrat Cirrat | Web | 25. září 2011 v 0:01 | Reagovat

[4]: No vidíš, nevšimla jsem si. Jdu to omrknout...

6 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | 28. září 2011 v 16:40 | Reagovat

Jelitoidní styl u sebe pozoruji, otázka je, jestli jsem kovaným řezníkem.

Bavilo jsem se o tomhle s jedním moudrým a poměrně zásadovým šermířokeramikem, mým pozemským přítelem a ten mi odvětil na nějaký můj vystřelený, neuvážený názor, že je dobré pravidla znát a z jejich základů vycházet, že naopak prohloubí cit (či fantazii) a dílo se stane ještě osobitějším - jistě víš, jak je to myšleno. Ještě kousíček z tebe navíc se tam dostane - protože neuvažuješ nad pravidly, která znáš, a přitom víš, kdy je můžeš porušit či můžeš znásilnit pravidlo a rozmnožit ho na podmnožiny... nebo dokonce pravidlo napomůže. Tak tak, pokud pravidla neříkají "MUSÍŠ" nebo "VEZMI SI" či snad dokonce "UDĚLEJ", jsou vždy přečteníhodná.
U rad ke psaní mám ten problém, že přečtu pět set archů papíru a vyberu si dvě větičky k osvojení - ono je totiž těch doopravdy konstruktivních rad jako šafránu a vůbec nejlepší je je nečíst a přijít si na ně samo. To je teprve vzrůšo!

7 sibelinne sibelinne | 5. června 2012 v 15:23 | Reagovat

Hm, já budu asi spíš Vypravěč, ale snažím se i být pokud možno dobrým Spisovatelem. Snad jednou vznikne něco dobře čitelného, na co budu moci být hrdá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama