Od čerta k ďáblu, řekl Lucifer...

20. září 2011 v 15:06 | Cirrat |  Denní hemzy
(Když píšu pod vlivem, píšu extra dlouhé články. Tento článek je psán pod vlivem anestetik.)

Včera jsem v tomto měsíci byla poprvé v práci. A stačilo mi k tomu málo - jen jakési divné stavy, teplota, bolest v krku, bolavé a oteklé podpaží, a tak vůbec. Když už jsem byla doma tři dny a stav se nejen, že nelepšil, ale ještě prudce zhoršoval, nebylo zbytí, šlo se k doktorce.


Já mám svou paní doktorku nesmírně ráda. Chodím k ní už deset let a našla jsem si ji při odchodu od dětské lékařky v osmnácti přes internet. Je poměrně razantní, s ničím se nepiplá ani necicmá, zbytečně nepřetěžuje člověku organizmus antibiotiky na první kýchnutí, ale v případě potřeby se je nezdráhá použít, vysvětlí cokoli, co by člověka k tématu mohlo zajímat, a to včetně toho, co je to stres a jak se mu vyhnout ("Heleďte se, to si to nesmíte tak brát. Tak co, tak máte problémy v práci - buď se zbavíte těch problémů, nebo tý práce, ale rozhodně na to neumřete."), jak vypadá lékařský důchod ("Dokud doktor udrží pero a moč, může ordinovat. Ono ten doktorskej důchod za necelejch deset tisíc...") a co cvičit ("Kašlete s touhle nadváhou na aerobik - nejdřív si pořádně posilněte svaly, ať si něco při cvičení neurvete!"). Její oblíbená terapie je "Ležet, nudit se a z nudy spát, jíst lehkou stravu s převahou ovoce, teplej - ne horkej - čaj, no a za tejden se mi přijďte ukázat." Je to i můj oblíbený způsob léčby.

Když jsem začala mít potíže s tlakem a hroutila jsem se pod stresem v práci, předepsala mi, že nemám přes týden někde trajdat, zato o víkendu si mám sbalit pití a svačinu do batůžku a chodit na celodenní dlouhé procházky do přírody. Rozhodně jsem se po téhle radě dostala do daleko lepší psychické pohody.

Zároveň si paní doktorka nemyslí, že má patent na rozum, a když pacoš přijde s něčím, s čím si není úplně jistá, nastupuje buď Malé kolečko (odběry všeho možného) nebo Velké kolečko - odeslání k příslušnému specialistovi, pokud možno k povícero, aby se vyloučily všechny možné i nemožné důvody.

Když jsem měla před třemi lety (sakra, ten čas letí!) potíže s rovnováhou a dělalo se mi zle v pohybujících se dopravních prostředcích, poslala mě zároveň k neuroložce (a ta mě nasměrovala na rentgeny, magnetický scan mozku a následně na fyzioterapii neboli rehabilitaci) a na internu, kde mi udělali ekg, poslali mě na sono břicha a ledvin a pro jistotu mi udělali tak komplexní rozbor snad všech tělních tekutin, že předpokládám, že se dozvěděli, jak chutnal dort na moje třetí narozeniny! Nakonec mi na interně paní doktorka sdělila, že mám nadváhu, měla bych jíst maximálně 4000 kJ denně a že mám chodit cvičit jakousi odnož jógy, snad Rádža jógu, k její instruktorce z Indie, srovnat si čakry a že mi to hubnutí půjde samo. Hádejte, co z navrhovaných terapií od obou specialistů nakonec zabralo...

Dalo by se tedy očekávat, že a) budu na neschopence ležet, a b) jsem zvyklá na různé pobíhání po špitálech a sebedivnější procedury.

Ovšem první zářijový pátek, když mě moje paní doktorka poslala na kontrolní EKG, jsem ještě netušila, co se na mně řítí. Rovnou předesílám, že jsem zdravá jak to jen jde, akorát jsem poněkud pod vlivem, protože asi tak přede dvěma hodinami mi vyřízli pod místním umrtvení dvě pihy, což bylo taky fuj. A tak se mnou mějte strpení.

Zatímco jsem čekala na výsledky EKG a představovala si, jak drapnu ten pokřivkovaný milimetrák, nebo co to je, a odtáhnu ho vítězoslavně praktické na kontrolu, zavolala si mě internistka dovnitř. A to jsem začala být nervní (nakonec tedy naprosto zbytečně, jak jinak).

"Máte to tady na tom EKG nějaký zrychlený," pravila paní doktorka, začala mi měřit tlak a pak studovat různé příručky s názvy znějícími podobně jako "EKG v kardiologii", zatímco jsem seděla jak trotl s manžetou na paži a čekala, až se uráčí z elektrického měřiče odečíst výsledky.

Pak, to jsem pořád měla tu manžetu na ruce, mi začala říkat věty jako "taková mladá holka a tak obézní". Když jsem se jí zeptala, co mám podle ní dělat s tím, že mám každou chvíli klid na lůžku nebo aspoň zaracha na sport skrze různé zdravotní problémy, odpověděla mi dvojhlasně se sestrou "nežrat". Lehce ve mě bouchly saze. Když jsem jí vyjmenovala svůj jídelníček a pohybový režim, znejistěla a začala mě všelijak různě prohlížet.

Už i tak mi bylo zle jak malýmu psovi a těšila jsem se domů do postele, a přístup paní doktorky, která mi notabene připomínala neoblíbenou šéfku, mě znervózňoval ještě víc. Můj tlak stoupal a stoupal a doktorka se chmuřila čím dál tím více. "Tak asi máte zánět srdečního svalu," dedukovala po vyslechnutí všech příznaků - a informace, že se právě začínám léčit s jakousi virózou. Nasměrovala mě do nedalekého kardiocentra, kde mi měli provést jedno vyšetření na místě a jedno během dalšího týdne, pak opět na sono (protože pokud to nebude zánět srdečního svalu, pak alespoň zánět slinivky nebo močáku, popřípadě selhání ledvin, protože mám břicho citlivé na pohmat) a objednala mě na kontrolu.

Rozhodně jsem z ničeho takovýho neskákala radostí. Sikar mi přes SMSky držel palce (manžel promine, ale víme, že by byl z informace, proč jdu na takové vyšetření, sdělené dřív než zároveň s nezávadným výsledkem, ještě nervnější než já) a já začala dostávat hysterické záchvaty smíchu. Ale musím dodat, že styl sdělení a vzpomínka na jógu mě dovedly k přesvědčení, že se spíš jedná o tu virózu.

Vyrazila jsem na echo srdce, echo budiž synonymem k sonografii neboli ultrazvuku, kde mi sdělili, že moje srdce je po všech stránkách v pořádku. Na druhé vyšetření mě objednali hned na pondělí.

Mimochodem, srdce v přímém zvukovém přenosu netluče, ale čvachtá. Jako když zmáčknete mokrou látku nebo houbu. Tak dává to smysl, že, přece jenom mačkáním rozhání krev do celého těla...

Při odchodu z interny (musela jsem přece donést výsledky) jsem se objednala na sono břicha. A ledvin. Na středu.

Ve čtvrtek jsem měla kontrolu u praktické, v pátek na interně...

Chtělo se mi vyčerpáním brečet. Jediný volný den, když nepočítám víkend, bylo úterý.

Jo houby.

V pondělí jsem se (po odběrech u praktické) dozvěděla, co je vlastně ten "Holter", o kterém mluvila internistka i sestra v kardiocentru - Holterovův monitor se dělá buď na tlak nebo na srdeční rytmus a je to 24hodinové sledování. U pasu se vám na řemínku houpe zaznamenávací mechanizmus, kde se na fakt výkonnou paměťovou kartu konstantně zaznamenávají měřené hodnoty, a z něj vedou dráty - buď do manžety na měření tlaku klasicky připevněnou na paži, která se v pravidelných intervalech nafukuje, nebo (jako v mém případě) do elektrod na hrudníku, které v podstatě plní funkci dlouhodobého EKG.

Okroužkovaný či olepený pacoš pak žije svůj běžný život (chodí do práce, na nákupy a podobně), a systémy zaznamenávají, jestli například při spaní netrpí arytmií nebo jestli ho například nesloží výšlap do schodů. Výsledkem je - kromě zprávy - strašná spousta grafíků.

Kromě toho, že se vám něco bimbá na boku, dráty se motají všude možně a musíte dávat pozor, aby se vám někde nezatrhly, nebo abyste si neodlepili elektrodu, a kromě toho, že se s elektrodami logicky nemůžete sprchovat, je Holter nepohodlný ještě v jednom: jak jste četli výše, je to 24hodinové sledování. Neboli když vám ho nasadí jeden den v osm ráno, druhý den budete nastoupení v ordinaci PŘED osmou, aby vás z něj vykšírovali.

V úterý si přispím, my ass!

Sestra mi strhala nalepené elektrody, poněkud brutálně, ale s těma lepítkama to jinak nejde. Jsou opravdu kvalitní. Ovšem na některých místech jsem pak měla poněkud odřeno, protože lepidlo drželo až příliš dobře. Vidina pochodování domů s oblečením přilepeným na kolečka po elektrodách mě vedla k žádosti o benzín.

Hele, to byl ale BLBEJ nápad! Svrbělo to a bolelo to jak blázen.

Ve středu sono břicha a ledvin. Opět. A opět jsem se přesvědčila, že jediné dvě výjimky, které berou objednané pacoše na čas, jsou moje praktická a zubařka. Další nedospané ráno.

Ovšem všechny vnitřní orgány mám v pořádku a břicho jsem měla dle verdiktu doktorky ze sona citlivé zřejmě proto, že jsem hodně nafouklá.

Měla jsem zvrácenou radost z toho, že ze zánětu všeho možnýho se vyklubalo tak nějak prd.

Ve čtvrtek výsledky. Praktická se optala, jestli mám ještě teploty. Řekla jsem jí upřímně, že fakt nevím, že jsem kromě víkendu ani jeden den neležela doma celý, a že je mi po delším pohybu ještě hodně blbě. Protáhla mi neschopenku do úterka s tím, že dneska zapadnu do postele a v úterý z ní vylezu.

Po mém sdělení, že ještě druhý den, neboli v pátek, musím na internu, jsme obě složily hlavu do dlaní a nebylo k tomu co říct.

V pátek jsem přinesla na internu celou tu hromadu papírů, co jsem za týden nasbírala, a pak usínala na židli vedle jejího stolu, zatímco si do počítače opisovala každičký údaj.

Prý jestli vím, že mám ztučnělá játra. Ano, už tři roky. Od posledního sona.

A jestli vím, že v podstatě mi nemá jak pomoct, protože je to zjevně celý způsobený tou virózou. Obrovskou silou vůle jsem se udržela nezařvat na ni, že to jsem jí tvrdila už před týdnem.

A co budeme dělat s tou nadváhou? Odvětila jsem, že nic, protože pravidelně sportuju, nepřežírám se, z tučnýho je mi stejně blbě, z příliš sladkýho je mi stejně blbě a co už.

Nabídla mi prášky hrazené pacientem, které zabraňují vstřebávání pojídaných tuků. Pouhý litr měsíčně.

Prohlásil jsem, že je to třikrát dražší než moje antikoncepce, která taky stojí litr, ale na tři měsíce, a s díky odmítla její další zásahy.

Osvěžená po prodlouženém víkendu jsem se v úterý doploužila do ordinace s tím, že jsem dobrala antibiotika, ale ještě mě pobolívá v krku. Byla jsem vyhnána naproti přes chodbu na krční s tím, že se mám druhý den přijít zase ukázat. Po návštěvě a výtěrech na krčním mi bylo jasné, co dělám v pátek: jdu na kontrolu.

Což jsem ve středu sdělila praktické. Tedy, hned po tom, co jsem jí na zavolání vtrhla do ordinace s tím, jak se pořád má, že jsme se dlouho neviděly a že už určitě ani neví, jak vypadám. Protože doktorka je řízek, zareagovala stylem "já si vás ale vůbec nepamatuju!" Načež mě vykopla zase ven s tím, že když už mám v pátek tu kontrolu, tak ať v pátek zavítám i k ní.

Než ale došlo na pátek, přišel čtvrtek (díky, Rebecco Black, za tuto převratnou moudrost!), a s ním o měsíc dříve objednaná návštěva u kožního - štvou mě totiž mateřská znamínka, která se mi zatrhávají tu o oblečení, tu o nehty, mám ve zvyku si je strhávat a valí pak z toho krev a tak.

I odebrala jsem se do útrob ÚVéeNky a zakotvila v příslušném oddělení. Při čekání jsem si kreslila SUPy (bacha pozítří na komiksovou rubriku AK). Kožařka se ke mně dopracovala, prohlédla si mě a pravila, že mi může odstranit tak jedno, že jich víc pojišťovna neproplatí, a každé další jednotlivé znamínko je, protože nevypadají zdraví škodlivě, za 960 káčé.

Třikrát jsem se jí pak ještě zeptala, jestli je to litr za jednu celkovou proceduru nebo litr za každý ťuf.

Je to opravdu litr za každý jeden ťuf. Tedy u této konkrétní lékařky.

Objednala jsem se na dnešek na odstranění dvou kousků, které nakonec kožařka napíše na pojišťovnu - jedna piha pod ramínkem podprsenky, druhá hned u pupíku, kde mi drhla pořád a o všechno. Pak jsem spustila kalhoty, předvedla bambuli na vnitří straně stehna, doktorka mě se slovy "to je fibrom, to vám odstraním rovnou" nahnala v botech a s kalhoty kolem kolen na lehátko, dostala jsem mezi dlaně uzemnění, kožařka vzala do ruky křížence mezi příručním luxem, pájkou a phaserem, ozvalo se suché lupnutí a byla jsem o bambuli menší. Žaves.

Manžela začalo hodně fest bolet v krku, zrušili jsme plány na víkend.

V pátek jsem se dozvěděla, že v krku mám akorát tak zdravo a mám kloktat šalvěj, u praktické pak, že teda jako hotovo. Akorát mě pořád ještě pobolívalo trochu podpaží a bylo lehce nateklé. Dostala jsem kontakt na onkoložku, že kdyby to nechtělo ustupovat, tak už fakt jedině tam (přes víkend všechno zmizelo). Byla jsem opět vyražena z ordinace s tím, že mě až do další pravidelné kontroly tlaku doktorka nechce ani vidět. A to jsem jí onehdá, když jsem měla ty potíže s rovnováhou, tvrdila, že si nechám k ní do ordinace přepsat trvalé bydliště...

Manžel dostal k bolesti v krku i rýmu.

O víkendu jsem se snažila naodpočívat, co to dalo. Manžel začal v sobotu kašlat a v neděli přestal mluvit.

Včera jsem si šla do práce odpočinout, manžel nastoupil na neschopenku.

Chodí ke stejné praktické jako já...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. září 2011 v 15:49

"Tak dědo, neprve půjdete do pátého patra na odběr krve; pak do prvního suterénu na moč, poté do osmmého na odběr stole a nakonec na odběr spermatu to třetího a vzorky nám sem přineste"
"A nešlo by, že bych vám tu nechal svoje trenky..."

2 Cirrat Cirrat | Web | 20. září 2011 v 15:56

tak nějak...

3 KadetJaina KadetJaina | 20. září 2011 v 16:32

A znovu dokolečka, jen ať má paní doktorka radost z návštěv :)
Lítání po doktorech je vážně blbákov, jak říká nad pis, od čerta k ďáblu a člověk stejně nic neví.
Hlavně že jsi... ve zdraví? ... přežila :)

4 sibelinne sibelinne | Web | 20. září 2011 v 16:49

Měla jsem dva totálně příšerné dny, takže tě chápu a lituju, oproti tobě to byl ještě čajíček. A ano, bez Rebeccy bych netušila, že po čtvrtku je pátek. Tak hlavně, abys to už měla všechno za sebou a už nemusela nikam lítat.

5 Dubious cat Dubious cat | Web | 20. září 2011 v 17:43

hlavně že ti při tom lítání nic zlého nenašli! Někdy to je s těma doktorama vážně sranda...

6 Ozzro Ozzro | Web | 20. září 2011 v 23:19

Auvajs, asi bych z toho pošel.

7 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | Web | 22. září 2011 v 9:40

Ou... Tak tohle by mne nejspíš dostalo mnohem dřív než nějaká nemoc. Proto se už dobře pět let vyhýbám doktorům. Moje praktická lékařka mne ještě ani neviděla (moc jí to nevadí, má mou kartu, ne?) a veškerá nachlazení (můj aktuální problém) řeším slivovicí. Občas mám sice podezření, že některý z vnitřních orgánů si dělá co chce, ale vždy se mi povedlo přesvědčit vlastní mysl, že si to vymýšlí.
Jsem na doktory a jejich "A pozdravujte kolegu, možná vás už nikam nepošle" poněkud alergický.

8 ovesná vločka ovesná vločka | Web | 23. září 2011 v 20:50

[7]: A proto bydlíš se mnou.

Jinak, milá Cirrat, buď zdráva, psychicky vyrovnána a zarovnána, neb od hlavy se odvíjí zbytek těla.

Co se vysokého tlaku týče, tak u ledvinové doktorky jsem jej měla vždy vysoký. Když jsem v jediný den byla, shodou okolností, u gynekologa i u ledvinářky a oba mi změřili tlak, zjistila jsem, že: a) baba má blbý tlakoměr b) jsem na ni tak přednaštvaná, že mi vyletí tlak a za c) kombinace obojího. (Že má gynekolog špatný tlakoměr je vyloučeno, neb měří stejné hodnoty jako náš domácí.)

Ufff...a jdu naložit Kaunaze do slivovice.

9 Ekyelka Ekyelka | Web | 25. září 2011 v 18:33

Cirrat, mám sice taky naprosto skvělou doktorku, ale pro jistotu jí jen telefonuju, že posílám mamku pro recept na Xyzal (antihistaminika). Mé zkušenosti totiž praví, že dokud nepadám doslova na hubu a v mdlobách k zemi, nemá cenu otravovat tyhle študované lidi, neboť doktoři se při pohledu na mé výsledky (krve, tlaku etc.) pokaždé něco najdou a pokusí se mi něco zakázat. Takže stejně jako ty se mohu maximálně tak modlit, abych doktory vůbec, ale vůbec nepotřebovala.
A že zdravím Darta.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama