Nevím, proč si myslíte, že jsem normální

20. listopadu 2011 v 22:17 | Cirrat |  Denní hemzy
Já jsem psychicky odlišná od normálu, jediný důvod, proč na to nemám žádnou diagnózu, je ten, že mě nikdy nikdo nedostal (a nedostane) k psychologovi nebo psychiatrovi. Nemám proti nim vcelku nic kromě silné alergické reakce na jejich titul? povolání? Jak to vlastně nazvat? Whatever.


Zároveň si ale troufám říct, že tuhle svou odchylku neberu jako něco extra zajímavého - je to prostě moje charakteristika, stejně jako má záliba v sarkazmu, cynizmu, blbých vtipech, krvavém stejku a (už zase) tendence měnit barvy vlasů podle nálady (už zase, protože se svou současnou délkou vlasů si snáz můžu dovolit kupovat barvy, než když jsem měla vlasy skoro metr dlouhý a hustý na tři hlavy). Vím, v čem moje odchylky spočívají, kdy to začíná být vážný, a kdy ještě můžu fungovat, a už mě ani extra neštvou. Taky ale nejsem z těch, kdo považují odchylky od normálu za každou cenu za výhodu. Nejde o to, co máš, ale co s tím uděláš (někde to někdo řekl, vypadlo to na mě z jakéhosi filmu, který snad ani nešlo brát vážně, ale je to pravda).

Občas, když na sebe něco vyžvaním na blogu, přijdou mi reakce typu, že mám už leccos za sebou, obdiv a podobně. Popravdě, ze začátku mi to bylo příjemný, to víte, moje ego bylo polechtáno a bobtnalo, ale v poslední době mě to tak nebere. Dokonce je mi to proti srsti.

Protože já se v podstatě nemám čím chlubit - měla jsem silné problémy s alkoholem, vím, že mám sklony k závislostem, které si dokážu vypěstovat pomalu i na rajčata s mozarellou, natožpak na ibalgin, cigarety a podobné záležitosti, sedm let jsem se každé ráno bez ohledu na svou životní situaci budila s pocitem, že takhle to už dál nepude, a nemohlo by mě zajet auto nebo srazit tramvaj, prosím, protože já sama mám strach z toho, že se mi to nepovede a všichni budou vědět, co jsem chtěla udělat a já budu muset snášet jejich proslovy.

Třem lidem vděčím za to, že jsem z toho venku: kamarádovi, který mi na jeden dotaz SMSkou během půl hodiny napsal spojení z Německa do Plzně, počkal na mě, vytáhl mě z vlaku, nechal mě u nich přespat, půjčil mi prachy, dostal mě do Prahy a pak se mnou ještě několikrát jel do Německa pro věci a pomáhal mi stěhovat se domů. Díky jeho prakticky bleskové reakci jsem se dostala z prostředí, kde na mě všechno padalo a nedařila se mi jedna věc za druhou.

Druhý člověk je můj bývalý, který na vlastní kůži zažil, jaké to je, když se proti vám otočí všichni, o kom jste si mysleli, že vám v případě nouze pomůžou. Jaké to je, zjistit, že je člověk až daleko za jejich ostatními prioritami, což zpětně vzato dává smysl. Díky jeho prohlášení o tom, že je v takovém případě nejlepší na ně kašlat a věnovat se svým koníčkům, jsem zjistila, že já jsem všechny (VŠECHNY) své koníčky odložila stranou a neměla se k čemu vrátit. Začala jsem si tvořit nové, a i když jsme osobnostně poměrně nekompatibilní, jsem ráda, že jsem ho tenkrát potkala, protože jsem si začala v chaosu vlastní hlavy budovat alespoň nějaké zákonitosti.

A třetí člověk je ten, komu v podstatě vděčím za svůj klid a pohodu - po sedmi letech neustálého napětí, touhy nebýt, neustálého potýkání se s vlastními selháními (ať už skutečnými, takovými, která si vymyslel někdo jiný, nebo která jsem si vymyslela já) a podobně byla obrovská úleva, že mě má někdo rád a záleží mu na mně, protože prostě jsem. Ať jsem kdo jsem, ať jsem jaká jsem. Můj manžel je má kotva v realitě (ať už je to kterákoli realita - to není podstatné), můj pevný bod, díky kterému můžu hýbat vesmírem, můj klid. Díky němu jsem vyrovnanější, po mnoha letech jsem přestala věci neustále řešit, má paranoia se uklidňuje (srovnejte článek z konce února 2009), začínám být splachovací, a i když brblám, život je pro mě najednou jednodušší, jasnější a zvladatelnější. V tuhle chvíli řešíme lehce zapeklitou finanční situaci, máme zajímavé zdravotní stavy a podobně, přesto bych neřekla, že jsem ve stresu. Ještě doslova před pár lety jsem byla ve stresu prakticky non-stop a před takovými šesti lety jsem byla psychicky prakticky zhroucená a nevěděla jsem, kudy z konopí.

Ano, nejsem normální, mám výkyvy nálad, mám svoje zvyky a pověry a mám stavy, kdy potřebuju mít kolem sebe volné místo nebo nesnáším, když se kolem mě cokoli hýbe, třeba i auta v ulicích a lidi na chodníku. Kdybych si dala tu práci a došla si někam k "odborníkovi" (má alergie opět v akci), asi bych si odnesla slušně dlouhý seznam. Nevím, co bych s ním dělala, asi bych si ho přišpendlila někam na nástěnku. Nebo dala zarámovat a ukazovala ho návštěvám. To, co jsem potřebovala vyřešit, to jsem už zvládla. Zbytek není zajímavý a neomezuje mě v životě. Nebo ne tolik, abych považovala za nutné se tím zabývat.

Akorát mě vždycky znova pobaví, když mě lidi považujou za normální. Já moc dobře vím, jaká jsem, proto vím, že se jedná o chybný výrok. A je to tak v pořádku. Konečně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ratuska ratuska | Web | 20. listopadu 2011 v 22:32 | Reagovat

Tisíckrát bravo lidem, kteří se na člověka v nouzi nevyserou :-).

2 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 20. listopadu 2011 v 22:34 | Reagovat

normálnost je velice přeceňované slovo, mě uráží, když mě někdo nazve "normálním člověkem"
a rozhodně nejsi sama, na kom by si ti odobrníci smlsli, jenže ani ke mě se nedoustanou! 8-)

3 Archaell Archaell | Web | 21. listopadu 2011 v 1:13 | Reagovat

Kdo je normální? Akorát dnešní přemnožený ovce bez názoru a to jen proto, že se vyskytujou tak moc hojně. Mě dostat do ruky nějakej psychonátor, tak je další den skrčenej v rohu s polštářem a opakuje: "Už ne!" Dokážu strasně rychle přejít z přehnanýho carefree optimismu do hustě černýho pesimistickýho stavu. Moje vědomí obsahuje takovej kekel, že bych byl schopnej odpálit atomovku, která by vyhladila celý lidstvo a ještě se tomu zasmát. Někdy se až sám sebe děsim ^^

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. listopadu 2011 v 9:04 | Reagovat

"Normální lidi" je jenom marketingový pojem.
=====================================
Kouká se blázen z okna ústavu na zahrádkáře, jak pracuje na záhonku.
"Co to děláte?" Ptá se ho.
"Dávám hnůj na jahody."
"Hmmmm... Já dávám na jahody šlehačku, ale já jsem blázen."

5 Sikar Sikar | Web | 21. listopadu 2011 v 9:23 | Reagovat

jedině...

aye

a proto se chodí k Žroutovi

6 lovies lovies | Web | 21. listopadu 2011 v 13:26 | Reagovat

Podle mě nikdo neni normální... každý je svým způsobem zlváštní..

7 $tranger ^^ Girl $tranger ^^ Girl | Web | 21. listopadu 2011 v 13:41 | Reagovat

Normálnost je tak relativní pojem.. :)
Mohu vědět, proč taková alergie na psychology a psychiatry?

8 Tenny Tenny | Web | 22. listopadu 2011 v 17:47 | Reagovat

Normálnost je nenormální. :)
Každý se s tím prostě musí vyrovnat po svém. Třeba otec mojí kamarádky jí, když jí vezl z jednoho conu, řekl, že ona a ti lidi tam nejsou normální. A ona na to: "Ale ne. To vy jste ti nenormální."

Psychologové děsivý nejsou... Jediné, co vlastně dělají, je, že s tebou mluví. Případně tě poučují, nebo děláš takové ty obrázkové testy či kvízy jako v televizi. Takže pokud ti nevadí mluvit o sobě, tak by ti ta návštěva neměla dělat problém. :)
Já osobně byla u 3 psychologů. Hm, teď si připadám jako nestabilní jedinec. :D

9 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | Web | 24. listopadu 2011 v 12:00 | Reagovat

Normální je zvláštní pojem. Většina jimi chce být (přiznejme si to, kdo by chtěl být klasifikován jako osoba nesvéprávná?), ale tatáž většina se snaží co nejvíce nepodléhat "tomu normálnímu", kteréžto je chápáno jako něco všedního a nudného.
Občas mám dojem, že jsme všichni schizofrenní...

Ovšem to zmiňuji jen proto, abych do toho komentáře nacpal aspoň něco smysluplného, co by navazovalo na Tvůj článek. :P

10 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 19:55 | Reagovat

Odchylky sou v pohodě, dokud se jima nechlubíš celé veřejnosti. O to víc některé lidi překvapí, když zjistí, že normální nejsi. Když si člověk uvědomí svoje problémy, tak se hned líp žije. Jsou to sice mindráky, ale jsou to MOJE mindráky :P

11 :) Myy :) Myy | Web | 27. listopadu 2011 v 20:51 | Reagovat

ahoj prosim dej mi ozdobičku děkuju..
http://vanocni.datart.cz/sabina-srutova-si-preje-digitalni-zrcadlovka-nikon/

12 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | 3. prosince 2011 v 12:54 | Reagovat

[4]: Co více dodat?

Normalita je vůbec zákeřná nemoc. Teď se to tak nějak šíří...
Doufám, že to nedojde na Alfu.

13 punerank punerank | E-mail | Web | 17. prosince 2011 v 12:13 | Reagovat

Výrok, že včera jsi konečně získala i hlas taky pravda moc normální není, ale pravda to je! aspon pro mě!
Stála jsem včera v čajovně vedle Malkiela, když vás dával se Sikarem dohromady:)))
Tak tě na dálku zdravím a občas si sem s dovolením zajdu počíst, přesto, že to není jednoduché čtení, jako moje psaní:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama