(Autorodlačí rubrika je vcelku tichá, že?)
*warning* porotci 31. ročníku CKČ tady udělají čelem vzad a hodí "zpět"! Šagom v marš! */warning*
Hnízdo z roztrhaného potištěného papíru se zachvělo a s tichým šustěním se z něj vyhrabal autorodlak.
"Hlava... Urvaná... Urvaná hlava..." mumlal si, zatímco se pomalu plazil k notebooku s otevřeným textovým procesorem.
Blikající čárka kurzoru ho fascinovala a chvíli ji s hlavou na stranu upřeně pozoroval, zatímco mu z tesáků stékaly zbytky inkoustu smíchané s práškovou barvou do laserových tiskáren.
Pomalu zvedl pařáty a lehce je položil na klávesnici. Místností projel výboj neznámé energie, tvor před monitorem se najednou napřímil a v očích mu zaplál oheň.
Vzápětí se kolem rozlehlo klapání kláves.
[režijní pokyn: fade-out, zesílení zvuku klávesnice na maximum]
Jo, jinými slovy, konečně mám hotovou kostru toho, co chci poslat tento měsíc do 31. ročníku Ceny Karla Čapka. A to rovnou jako novelu (ano, vím, že to nemusí vyjít, kór u mé první účasti, ale já to takhle chci). Někteří jedinci matně tuší, někteří ví víc, protože jsem do nich šťouchala, když jsem hledala vhodný motiv pro vraždu, celé to ví jen dva lidi: můj manžel a Sikar, se kterým hloduju v práci, abychom se nezbláznili z kancelářského prostředí ještě víc. Fáze kostření - ukončena.
Teď přichází na řadu druhá fáze: Velké datlení. To spočívá v záchvatu psavosti, při kterém si o klávesnici obrušuju nehty tak, že si je pak nemusím ani stříhat. Bohužel, vedlejším účinkem je to, že když už nehty potom odrostou, zatáčí se mi podle bříšek prstů. Holt, mechanické namáhání.
Třetí fáze - korektury - bude taky zajímavá. Nejdřív si to po sobě přečtu sama, pak zkusím, jestli má čas manželovo mamka, která je profi editorka, nebo někdo z kamarádů. Uvidíme. Není radno předbíhat z jedné fáze do druhé - takže se mějte hezky, já jdu datlit.
PS: Urvaná hlava je prapůvodní pracovní název. Povídka pod tímto názvem nebude nikde zveřejněna, nemusíte to ani hledat.
Ekyelka | 
Zde hledá 
Mruhehe, Pajzl ovládne CKČ!