30 days meme: Den 2.

2. ledna 2012 v 22:09 | Cirrat |  Denní hemzy
Dnešek byl fajn - protože naše firma spolupracuje převážně s ruskými partnery a v Rusku mají fajne zákonitost, že pokud státní svátek připadá na víkend, dostanou volno místo toho v týdnu, nejčastěji v pondělí. A tak bychom si v práci neměli s kým hrát, proto jdu letos prvně do kanclu až zítra.


Dokopali jsme se s manželem do posilky - a zjistili, že tam mají taková ta vacutherm chodítka (nezajímavé, vysoký tlak), ale hlavně zaváděcí cenu na přístrojovou lymfodrenáž, jedno sezení v délce 50 minut, sada 15 návštěv za... 1.450,-! Ne, nikde mi nic nevypadlo, holt zaváděčka je fajne věc, protože je to opravdu jeden tisíc čtyři sta padesát korun českých za 15 seancí! Pražačky s dobrým přístupem do Dejvic, zbystřete!

Z posilky jsem se doma akorát bleskově osvěžila, převlíkla a letěla na ultrazvuk prsou - v září jsem si kromě chřipky stěžovala ještě na to, že mi natekly uzliny v podpaží, a to dost bolestivě a dlouhodobě. Naštěstí mi bylo řečeno, že virózy mohou mít podobný účinek jen to hvízdne, hlavě ale nemám žádné patologické změny. Což je dobře. Víc než dobře. A navíc mi paní doktor doporučila, že bych měla chodit na ultrazvuk preventivně každý rok, nejpozději do dvou let, protože "takhle velké jen tak neprohmatáte, tak pro jistotu". Myslím, že jsem ji dostala pověstí o své prababičce z máminy strany, která si je v pokročilém věku musela přehazovat přes rameno, když se chtěla pořádně umýt. A i přes pečlivé utření gelu jsem si cestou z ultrazvuku připadala, že bych měla dojít někam do baru a objednat si koktejl Slippery Nipple - protože jak ví každý, kdo sono absolvoval, ono to prostě pořádně otřít nejde a nejde a nejde!

Konečně jsem se dneska dostala k dělání jarních závitků. Agrrr měla pravdu jen částečně, když pravila, že je to práce pro vraha. Je to totiž práce pro několik vrahů! Nakonec jsem to vzdala a zbylou část směsi a nudlí jsem zamrazila s tím, že jestli to po rozmražení nebude dobré, taky žádná škoda. Tak ve čtyřech nebo i ve třech by se to dalo zvládnout, ale když je na to člověk sám, je to na palici.

No, po prozrazení mých dnešních činností je konečně čas na dnešní téma. Kde se vidím za deset let. V roce 2022. Až mi bude necelých čtyřicet...

To je docela zrádný, hlavně proto, že mi hlava odmítá brát tak vysoká čísla...

Předně, chtěla bych být doma s manželem, na svým, pokud možno s několika dětma. Který budou všechny maximálně na prvním stupni základní školy. Ach jo.

Kde to "na svým" bude, toť otázka. Není žádné tajemství, že jsme dlouho přemýšleli o emigraci na Nový Zéland, protože je to dost daleko od dobře míněných rodinných rituálů (a ano, jsme tak trochu samotáři), mluví tam anglicky, mají velmi otevřenou imigrační politiku (ale taky velmi konkrétní podmínky, které člověk musí splňovat) a mají tam skvělé klima a přírodu. To, že se tam natáčel Pán prstenů nám popravdě docela pilo krev, protože ve chvíli, kdy na to přišla řeč, bylo to většinou to první, co někdo zmínil.

Bohužel jsme se s Dartem potkali ve chvíli, kdy mi bylo pětadvacet a jemu o dva víc - biologické hodiny na mé straně už začaly tikat (a je to absurdní a smíšený pocit: přeju si stát se rodičem a přitom se ale vůbec necítím být dospělá) a jak se vlastně většinu času plácáme ve finančních nížinách (ale občas se nám povede vylézt na kopeček, to zas ne že ne), bylo čím dál tím jasnější, že ve chvíli, kdy dáme dohromady tolik peněz, abychom se mohli na NZ přestěhovat a mít na prvních pár nájmů a vydržet hledání práce, bude jednodušší zajistit si existenci tady. Možná bychom do toho šli, nebýt toho, že děti jsou v tomhle případě priorita. I když vzhledem ke stoupajícímu věku a zdravotním komplikacím nás obou je opravdu otázkou, jestli na ně vůbec dojde, ale řekněme, že ano (pokud ne, pak světe, tady nás máš).

Dům i s pozemkem máme pečlivě vymyšlený, občas až do bizarních detailů. Aby se tam vešel sálek na cvičení pro případ nepříznivého počasí, sauna (může být i infra), posilovna se stroji, plácek venku na cvičení za příznivého počasí, jezírko, kolem něj masožravky, několik ovocných stromů (objevila jsem úžasné stránky http://www.stareodrudy.org/, kam se chodím čas od času vyžít), bylinková zahrádka, okrasné stromy, terasa, místo na posezení, udírna... Zkrátka potřebujeme menší panství.

Na otázku, kde na to chceme vzít, mám podle nálady různé odpovědi: bohatý příbuzný, o kterém my netušíme nic zato on o nás ano, dokonce nám odkáže své jmění, výhra v loterii nebo zločinecká dráha typu "pojďme vyloupit banku". Je mi tedy jasné, že se asi některých představ budu muset vzdát.

Na druhou stranu, kdyby to vyšlo, máme už domluvené i komando přátel, kteří by neváhali se přistěhovat do našich spárů, jen aby měli přístup ke zdroji dekoračních materiálů, mohli vybírat zviřátka k zakoupení a posléze ke konzumaci a podobně.

Profesně? Těžko říct. Momentálně dělám sekretářku, kde fakt moc kam postoupit nejde. Ráda bych v budoucnu měla vlastní šperkařskou dílnu a/nebo vlastní vydavatelství, ale v tomhle ohledu je deset let fakt dlouhá doba.

Takže tak.
 


Komentáře

1 Dubious cat Dubious cat | Web | 3. ledna 2012 v 11:24 | Reagovat

Jestli budeš mít panství na Novém Zélandě, klidně ti budu dělat služku:)

Přeju vám,aby k vám přiskákaly penízky a z tebe mohlo vyskákat pár roztomilých dětiček, kombinace tebe a Darta totiž nemůže vytvořit nic špatného.. A když to nepůjde, existuje spousta opuštěných dětí, kdyby přišla touha někoho vychovat...

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. ledna 2012 v 20:58 | Reagovat

Dělat v zimě jarní závitky. Není to oxymóron?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama