30 days meme: den 3.

4. ledna 2012 v 9:47 | Cirrat |  Denní hemzy
Dneska budou memací příspěvky dva - včera odpoledne jsem totiž začala mít pocit jehly vražené do levého očního důlku (těsně nad vnějším koutkem, kdyby to někoho zajímalo) a následně jsem prospala celý večer. Vzbudila jsem se kolem jedenácté, schroupala tři sušenky a upadla zpátky do bezvědomí. Úspěšně se mi povedlo bolesti hlavy zaspat, ale obávám se, že se v průběhu několika nejbližších dnů vrátí i s posilama...

Zarazilo mě, že na tema.blog.cz nikdo nevyskakoval dva metry do výšky - v kalendáriu jsem totiž nezmínila, že 3.1. slavíval narozeniny J. R. R. Tolkien, ale evidentně Tolkienovci nechodí na Téma-blog (nebo nečtou Kalendárium), protože tohle opomenutí nikoho nezajímalo.

Každopádně, co se meme týče, tohle je včerejší rest: můj názor na drogy a alkohol.


Rovnou říkám, že já mám velké sklony k závislosti. Úspěšně jsem se prokouřila od třinácti až donedávna, alkohol byl pro mě zvlášť na gymplu kámoš největší, akorát drogám v tom nejčastěji braném slova smyslu jsem se úspěšně vyhýbala. A díky bohu za to. S mou povahou a sklony zaháčkovat se takřka okamžitě by to vzalo rychlý konec. Bych vzala rychlý konec.

Ono i s tím alkoholem - popíjet jsem začala samozřejmě před osmnáctým rokem, nejdřív klasickým stylem "lej to do mě, ať je po mě", po několika brutálních ožráních jsem ale zmírnila a začala nasávat potichu, pomálu, zato ale vytrvale. Nakonec jsem nebyla schopná hrát bowling bez dvou rumů s kolou (protože mi to zlepšuje mušku) nebo jít spát bez pixly piva (protože mě to uvolňuje). Jít si po škole sednout do hospůdky se spolužáky bylo to nejmenší. Myslím, že jsem nějaké dva nebo tři roky nevystřízlivěla vůbec - ovšem narozdíl od některých ve svém okolí jsem dokázala být dobře funkční i pod vlivem a dávala jsem si pozor, abych pod vlivem nebyla moc.

Když jsem pak zdrhla ze školy a začala pracovat, držela jsem se dlouho zkrátka, zato jsem si to vynahrazovala ve chvílích volna. Možná i proto jsem nakonec měla první pořádnou dovolenou až po šesti letech. Mezitím jsem ovšem nasbírala docela slušnou sbírku psychických potíží, z nichž dlouhohrající deprese byla to nejmenší. Naštěstí jsem tentokrát měla lidi, o které jsem se mohla jakž takž opřít, o některé víc, o některé míň, ale dostala jsem se z toho (více-méně) bez Strýčka Ethan(ol)a.

Mimochodem, když jsme na laborkách z chemie zjistili, jak vypadá molekula etanolu, říkali jsme, že jdeme chlastat pejsky:


Je pravda, že člověk pod vlivem alkoholu udělá ledacos. Jak bych mohla dosvědčit, protože jsem se na jedny své narozeniny (nejspíš devatenácté) tak ztřískala Polárním medvědem (doteď nesnáším vodku a sekt), že jsem nejdřív zvracela apartně přehozená přes rantl okna do zahrady (přízemí, chlastalo se v přízemí), pak hodinku objímala v téže hospodě porculán a nakonec mě vytáhli na ulici, abych se trochu probrala. Pamatuju si, jak jsem ležela ve sněhu na chodníku v silonkách a negližé a hlavu měla co nejblíž obrubníku, abych si nezvracela pod sebe. Když to teď tak popisuju, je mi docela trapně, ale bůhvíproč jsou mezi puberťáky tyhle stavy a historky ceněné jako něco obdivuhodného, takže jsem se s tím poměrně dlouho vytahovala.

Mimochodem, ta chvíle venku mi připadala jako čtvrt hoďky, po několika letech jsem se o tom ale bavila s kamarády, kteří u toho tenkrát byli, a ti se zarazili a tiše na sebe koukali. Pak z nich vypadlo, že se u mě střídali asi dvě hodiny a dávali na mě bacha, abych neumrzla. Tohle je jediné okno, které jsem za celý život zažila kvůli alkoholu (co jsem vyváděla po jednotlivých operacích a po narkóze je popsáno v příslušných článcích jinde).

O pár dní později jsme doslavovali. Jo, byly to devatenácté narozeniny, jak tak o tom přemýšlím. Nejdřív jsme sdělali flašku tequily, kterou jsem dostala od kamarádky, pak došla, nikomu se nechtělo v nejlepším přestávat, tak kluci došli pro vodku. A můj bývalý a moje tenkrát nejlepší kamarádka se hecli, že ona nedá velkou sklenici vodky na ex. Fascinovaně jsme ji sledovali, jak do sebe tu vodku leje, a ještě jsme ji jako hovada povzbuzovali.

S nějakým tím základem z modré agáve již v žaludku to netrvalo dlouho a holka měla ukázkovou otravu alkoholem. Zatáhla jsem ji do koupelny, střídavě sprchovala studenou a horkou vodou, nutila ji pít turka a zvracet, až mi pak přišlo líto, že na oslavě svých vlastních narozenin, kde byl nota bene maník, se kterým jsme zrovna ten večer uzavřeli příměří za účelem něčeho víc, napravuju cizí chyby a poslala do koupelny bývalého se slovy "Když si ji vožral, tak se o ní postarej."

"Můj" maník už byl ovšem pryč a bývalý už taky myslel alkoholem, bo milou kamarádku z koupelny vytáhl, zabalil ji do svého svetru a uložil na gauč. Pak uložil sebe na gauč. Podotýkám, že se chlastalo v minigarsonce. Pak uložil sebe na kamarádku. A pak to nabralo grády. Máloco je divnější, než pozorovat svého bývalého, jak (a sakra, teď mi došla slušná slovesa, tak sorry) šuká vaši nejlepší kamarádku na gauči, vedle kterého sedíte vy a dalších pár lidí. Nutno dodat, že to připadalo divné i těm ostatním. Ale i my jsme byli dost naťuknutý, takže jsme jim skandovali do rytmu a oni nás na střídačku posílali do prdele. Hmm.

Nakonec ona usnula a on seděl na židli a já mu vrazila obrovskou facku. Byl tak zlitej, že z té židle spadl. Ovšem jeho hláška "Au, ty krávo! Copak tě podvádím?" mě tenkrát pobavila. Baví mě dodnes. Nicméně ta facka byla za něco jiného, což jsme si taky sdělili po letech (o některých věcech se prostě líp mluví s dostatečným odstupem) - ona ta moje kamarádka totiž tenkrát byla panna a tohle mi přišlo jako extrémně hnusný způsob, jak "o to" přijít.

Dotyčná mi o pár dní později sdělila (kupodivu se se mnou nepřestala tenkrát kamarádit, rozkmotřily jsme se až o pár let později), že se jí vlastně ulevilo, protože byla ve svých téměř dvaceti ještě panna, slyšela, že to napoprvý nestojí za nic a že takhle si to aspoň nepamatuje...

Nicméně myslím, že se nikdo nediví, že po těhle dvou zkušenostech jsem přestala chlastat první ligu a začala jsem popíjet. Což bylo pro mé zdraví ještě o něco horší, než nárazové pitky, ale aspoň jsem věděla, co se kolem mě děje.

Po dlouhodobé abstinenci jsem pak jednu chvíli popíjela koktejly, pak jsem dostala prášky na tlak a sebemenší panák pro mě znamenal několik hodin potrubních árií. To se nevyplatilo.

A teď už nadávám zase z jiného důvodu: chutnaly mi ty které drinky, ale strašně mi na nich vadí ta lihová pachuť. Je to podobné, jako s těmi nehořlavými papírky u cigaret - to, co drtivé většině lidí nevadí, mě odpuzuje. Jednou za čas převáží chuť nad nechutí, pak si dám panáka nebo malé pivo (velké nevypiju, nechutná mi), nebo jdeme někomu kupovat dárek a pak láskyplně hladím pohledem láhve v regálech, ale dokud nepromakají pořádně umění nealkoholických koktejlů, mám smůlu.

Takže od abstinenta k alkoholikovi, od alkoholika ke zfamfrněným chuťovým buňkám a abstinenci... Ta moje mlsná huba, i když mě stojí tolik kil navíc (haleluja, zejtra zase do posilovny) mě zachraňuje před tolika nectnostmi...

A vážně, když už pijete, pijte opatrně. A raději nepijte vůbec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 4. ledna 2012 v 10:42 | Reagovat

Já jsem netolkienovec, ale ze zvědavosti na tema.blog.cz vyskakuju kvůli mezivánočnímu kvízu. 50 otázek je na mě moc, vždycky jsem se rozepsala a než jsem se dostala k pokračování, tak se mi smazaly předchozí odpovědi...ale na řešení jsem zvědavá i tak :)

A jak doby tvého abstinenství snáší tvoje okolí? Já nealkoholuju a kamarádi i ostatní mě díky tomu tvrdě školí v (n)asertivitě. Pobrali to ti tvoji líp?:)

2 Cirrat Cirrat | Web | 4. ledna 2012 v 12:15 | Reagovat

[1]: Já se k němu dneska dostanu, slibuju. Akorát v práci nemám tu knígu, ze který jsem čerpala informace.

Hele, teď mám okolí velice rozumný, který nemá poznámky ani tak ani onak, akorát v práci, když je vánoční žranice, je problém, no... Šéf je Rus a strašně nechápe, jak někdo může nepít. Takže si nechám nalít skleničku něčeho a tu pak hodinu sosám...

3 KSM KSM | Web | 4. ledna 2012 v 14:24 | Reagovat

[2]: jo takhle...vy máte Rusáky tam v práci jo ? Tak ti jsou vožerové no...to je známé :D

4 Sikar Sikar | Web | 4. ledna 2012 v 14:51 | Reagovat

Mno, tak po přečtení toho kousku s gaučem...

Jsem poměrně rád, že jsem sice byl jednou (nechtěným) svědkem něčeho podobného, ale v míře podstatně méně divné.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. ledna 2012 v 14:25 | Reagovat

K vódke nádo kušáť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama