30 days meme: Den 4.

6. ledna 2012 v 13:33 | Cirrat |  Denní hemzy
Hmmm, zase jsem ve skluzu. Rovnou se přiznám, že jsem včera v práci několik hodin dodělávala odpovědi ke kvízu, takže pak se mi už nic psát fakt nechtělo. Navíc po obnovení cvičební rutiny můžu říct, že mě konečně přešly problémy s nespavostí - dokonce až moc.


Včera jsem se sice vzbudila na první zazvonění budíku, pak jsem mobil ale položila vedle sebe a zvesela znovu usnula. Probrala jsem se deset minut před osmou a zjistila, že mi mobil mezitím odcestoval pod dva polštáře, takže fakt smůla. To, co mě vzbudilo, byli řemeslníci ve spodním patře zasekávající kangem trubky do zdí. Dneska jsem pro jistotu spala v klidu až do osmi a na nějaké zvonění budíku nereagovala. Budu zas muset změnit vyzváněčku, na Satrianiho jsem si už asi zvykla.

Andrea mě lehce serinká, ale co už, takovej je život. Joachim, Emma a Kirill taky přišli a odešli, ne? Pohybuju se po venku v klobouku, neprofuku na uších pod ním a ještě ve sluncákách, protože nebe má přesně ten odstín, ze kterého mě bolí oči. Musí na mě být fakt výborný pohled.

Včera jsem zase zapojila vánoční mixér - rajská z čerstvých rajčat je fajn, akorát kdyby ty červený koule nebyly tak... slaměný? Abych se dostala na tu úroveň navinulosti, na kterou jsem zvyklá z protlaku, musela jsem použít docela dost cukru i soli. Na druhou stranu je fakt, že ten hovězí vývar, na kterém jsem stavěla, jsem taky nechávala táhnout bez soli. Teď musím vymyslet něco na víkend. Trochu mám cuky zase udělat dýni, minimálně polívka všem chutnala, a dokud jsou...

Každopádně, je čas na čtvrté téma z rozjetého meme - můj názor na náboženství.

Ha!

Asi jsem to párkrát už zmínila, ale jsem vysvěcená duchovní (blbý výraz; znáte někdo lepší český ekvivalent k ordained minister?) Scientologické církve. Před několika lety jsem se částečně vlastní vinou, částečně shodou okolností a částečně chybou řekněme externího lidského faktoru dostala mimo dobré vztahy s církví, take by se dalo říci, že jsem posledních pět nebo šest let věřící ale nepraktikující.

Nebudu tady rozebírat Scientologii, její nauku, celebrity a fámy v bulvárním tisku, jsem ale ochotná s jednotlivci diskutovat po mejlu nebo osobně někde u kafe. Tenhle blog je o tom, co se honí v mé hlavě, ne o tom, na čem je založené to které náboženství a jestli je to chybný nebo přesný výrok.

Co se náboženství týče, podle mě je spíš důležitá víra člověka v něco. Ať už je to šťastná erteple (díky, pane Pratchette), Bůh, Jahwe, Alláh, celý panteon různých bohů, kosmická síla, matematické vzorečky, chemické reakce nebo poníci (že, Sikare), víra v něco je jedním z hlavních způsobů, jak si stanovit žebříček hodnot a základní směrnice pro život.

Náboženství, to je něco úplně jiného než víra. To už je soubor psaných i nepsaných pravidel ve stylu "tohle ano, tohle ne, tohle můžeš, tohle nesmíš a tohle musíš". Někomu to vyhovuje. Někomu vůbec. Ty systémy jsou různé, ale i tak jsou lidé, kteří dávají přednost životu mimo jakoukoli organizaci v tomhle směru.

Jedním z nich je můj manžel, který tvrdí, že jakákoli snaha o organizování víry a o praktikování náboženství víru jako takovou tímto omezuje. Jinými slovy, že organizace a rituály pak stojí mezi člověkem a jeho vírou. Je zajímavé, že zároveň kdyby mu to zdravotní stav dovolil, pravděpodobně by pracoval v armádě, která je taky velmi striktně organizovaná...

Můj osobní názor je, že pár náboženství je promyšlenejch fakt dobře a bylo by fajn, kdyby to tak fungovalo, jenže lidi z toho zase udělaj akorát tak bordel. Kupříkladu Scientologie má nástroje k tomu, aby moje deprese mohla být odhalena včas, kdy se s tím dalo ještě vcelku jednoduše něco dělat, jenže nikdo jim konkrétně v mém případě nevěnoval pozornost dokud nebylo pozdě. Přístup tak trochu ve stylu britského válečného "Keep calm and carry on" má sice svoje výhody, ale rozhodně není udržitelný donekonečna, to zaprvé, a v případě, kdy se používá k ignorování již existujících nedostatků a chyb, je spíš škodlivý. Spíš rozhodně.

Já jsem idealista, který si představuje, že když je někde něco nějak napsáno, lidi to budou dodržovat, protože na tom jsme se všichni přece dohodli, ne? Od pravidel silničního provozu (rychlost nepřekročíš, blinkry dávati budeš, své motorizované i nemotorizované bližní neohrozíš) přes slušné chování (ano, ve smyslu Gutha-Jarkovského, kdo koho pouští do dveří, kdy se vstává ze židle, sedá, kdo koho zdraví jako první a pod.) až ano, po náboženské a organizační směrnice. Vždycky mě strašně rozhodilo, když se někde napsala konkrétní procedura a lidi ji pak obcházeli, nebo když já jsem ze sebe šťavila co se dalo a někdo jiný sice dělal svou práci, ale taky si řekl o pořádnou výplatu, nebo s pobočkou rovnou zacházel jako s peněženkou. Tak začala moje deprese.

Kdybych žila někdy dřív a stala se jeptiškou, pravděpodobně bych nejdřív byla plná náboženského vytržení a pak by mě posedly takové chmury, že bych pravděpodobně tiše pošla. Anebo bych se stala ekvivalentem Johanky z Arku. A v ideálním případě by mě někde sundal nepřátelský šíp, protože pak se nechat "zradit" zemí a církví, za které jsem bojovala, no to by mi asi hráblo...

Ale zpátky k náboženství.

Náboženské organizační struktury mají bohužel mimo jiné tendenci přitahovat fanatické vlajkonoše. Vlajkonoši si přečtou pár vět o doporučeném chování, nenastudují si pořádně, o čem je řeč, namalují si transparent se znakem té které církve a pak postávají kolem, mávají tím práporem kolem sebe a všem tvrdí, že tak je to správně a tak to má bejt. Přitom o svém náboženství toho moc nevědí. Na jednu stranu by člověk řekl "to jsou ti zneužitelní", ale vlajkonoši nejsou čistě náboženskou záležitostí. Určitě znáte takové zástupce politických směrů nebo rovnou konkrétních stran, nějakých životních stylů, diet a podobně. Navíc jsou to často lidé, které nějaká hloubka poznání a zjištění "a proč to funguje zrovna takhle" nijak netrápí, dokonce jim je spíš znatelně na obtíž.

Pak jsou teoretičtí učenci, kteří mají všechno v malíku, jenom ten skutek jim trochu utek. A často káží vodu a pijí víno, když už jsme u tohodle tématu. Ve chvíli, kdy se dozvědí, že by člověk neměl porušovat nějaký řád, vám budou půl hodiny vyprávět o tom, jak kdysi z kanceláře ukradli sponu na papír, takovou tu malou, obyčejnou, a budou se strašně kát.

Huhl. Jako zpověď je to naprosto k ničemu. Zpověď má člověku ulevit od toho, co ho doopravdy žere a tíží, ne od toho, co si myslí, že by jeho okolí považovalo za špatné. Nebo, abych to popsala přesněji, do zpovědi má jít člověk kvůli sobě, ne kvůli ostatním.

Další oblíbený typ jsou profesionální oběti, které si stěžují zleva zprava, jen aby je někdo politoval. Zajímavé je, že když se oběti dozví, že i v náboženské struktuře, které se mají podle nich věnovat potřebným (=jim) a podobně, najednou musí něco udělat oni sami, velmi rychle zmizí. Zodpovědnost sám za sebe? Ještě to tak, děkuju pěkně!

To jsou takové základní typy, které doplňují obvyklé zmrdy a vohnouty, kteří se vyvrbují v jakékoli struktuře bez ohledu na zaměření. Je ale zajímavé, že tam, kde se skutečně dodržují základní směrnice náboženství, je zmrdů a vohnoutů, stejně jako vlajkonošů, teoretiků a obětí, poměrně málo a většinou dlouho nevydrží. Stačí trochu povolit a postavit to na soucitu namísto efektivity a šup, je to úplně naopak.

Taky bych se pozastavila nad tím, že často se pojem "církev" ztotožňuje s pojmem "charita". He, proč? Protože ta skupina s ústředím ve Vatikánu to řekla? Nebo některá z jiných? Okay, ale uvědomujete si, že oni jsou pro mě vlastně konkurence? To je jako byste chtěli od firmy IBM, aby se řídila interníma směrnicema firmy Volkswagen nebo tak něco!

Jak říkám: náboženství sama o sobě jsou fajn, akorát lidi je kazej. :-) A já dávám stejně přednost víře před náboženstvím. A třetí moje zákonitost ohledně těhle věcí je "Necpi mi svoje, já ti to moje taky necpu."

Cokoli, co bych k tomu chtěla přidat dalšího, by bylo jen bleděmodrou (bledězelenou, ... ) variací na dané téma.

A tak se mějte pěkně, mě za chvíli čeká další kolo v posilovně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dubious cat Dubious cat | Web | 6. ledna 2012 v 14:42 | Reagovat

Já to říkám pořád, lidi dokážou zkazit všechno svým nepochopením či přílišnou horlivostí:) Třeba ten blbec Cruise scientologům asi udělal pěknou službičku:)

2 Cirrat Cirrat | Web | 6. ledna 2012 v 14:49 | Reagovat

[1]: Blbec Cruise nebo blbci bulvární pisálci? Toť otázka.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. ledna 2012 v 11:11 | Reagovat

"Včera jsem zase zapojila vánoční mixér - rajská z čerstvých rajčat" - základ pro BLOODY MARY?

"Bůh je láska." A to stačí.

4 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 7. ledna 2012 v 12:56 | Reagovat

[3]: Skoro :-) Jen místo vodky a worcesteru tam byl celer a nočky...

5 Kittanya Kittanya | Web | 8. ledna 2012 v 22:55 | Reagovat

Tož teď jsem si s úsměvěm (a upřímným) vzpomněla na Tvého čuráka v kaši:-D. Já sa přikláním k temu, že su věřící, ale ještě nevím v co nebo koho. Spíš věřím na vlastní úsilí a schopnosti. Ale kdybych měla věřit, tak v pohanské a severské bohy, už jen z holého faktu, že jeden bůh je příliš na to, aby to byl bůh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama