30 Days Meme: Den 12.

2. února 2012 v 22:22 | Cirrat |  Denní hemzy
Dvanáctý bod po mně chce popsat jeden svůj den v heslech. Tady je tedy dnešek tak, jak ho stíhám zaznamenat:


  • 6:30 - první zvonění budíku. Je zaznamenáno a ignorováno s myšlenkou, že to zvonění budu muset zas změnit (Summer Song od Joe Satrianiho)
  • 7:15 - hrabu se z postele a dávkuju si prášky na tlak a alergii. V místnosti je i přes zapnuté topení výrazně chladněji než pod peřinou. Kupodivu. Jdu si vyfotit kombinaci aloe sokolí péro chystající se k rozkvětu a okenní tabulky pokryté ledem za ní, cestou mrknu na teploměr: -12°C
  • 7:30 - pobíhám po pokoji a snažím se co nejrychleji obléct. Manžel mě sleduje z postele a mrouká na mně. Hledám vhodnou podprsenku a u toho prohrabávám nánosy hadrů na křesle. Myslím, že je na čase zase jednou přetížit pračku...
  • 7:35 - moje hodinky zase stávkují: předevčírem ukazovaly datum 2.2., dnes pro změnu jdou skoro o víc jak půl hodiny pozdě. Přenastavuju je a říkám si, že bych měla zkorigovat svůj mobil, aby nešel pro změnu o půl hodiny nadřív.
  • 7:40 - vycházím o deset minut později, než by se mi hodilo. Proti zimě se bráním mimo jiné šátkem kolem krku, svetrem s velkým rolákem, neprofukovým tunelem přes uši, na hlavě klobouk a kolem spodní části obličeje mám omotanou černo-červenou šálu. Lidi na mě na ulici divně koukají, protože tu škvíru volného obličeje kolem očí, kterou nemám zakrytou šálou, stíní krempa klobouku, ale když mně je zima.
  • 7:45 - ujela mi tramvaj před nosem, jdu si koupit dvě koblihy. Bohužel nemají moje nejoblíbenější, ty klasické, tak si kupuju jakýsi ovocný donut a koblihu s vanilkou a čokoládou. Čekám na tramvaj a mhouřím oči proti zimě.
  • 7:55 - ha, tramvaj!
  • 8:05 - v práci. Sice s pětiminutovým zpožděním, ale pořád ještě na pohodu. Je potřeba zapnout počítač, zkontrolovat RSS čtečku, co je nového, odehrát Mafia Wars 2 a Hidden Chronicles (hledání předmětů v obrázcích) na fesjbůku, mrknout co nového na Twitteru a jestli jsou nějaké nové věci na Taverně. Pak proházet pracovní mejly a odstranit spamy.
  • 8:20 - šéfem odsouhlasená objednávka kancelářských potřeb, zase bereme věcí za 5 tisíc, což mě děsí. Uzmula jsem šéfovi ze stolu své dvě kiwi, které on mi uzmul z kuchyňky v pondělí.
  • 8:30 - začíná mě bolet hlava. Zase. Už sedmý den se toho nemůžu zbavit.
  • 8:43 - kamarád mě spolu s dalšími otagoval v jednom z příspěvků. Potěšilo mě, že ho těší, jaké má známé. Mám smíšené pocity z toho, že mám podle něj vrozený skepticismus vůči ACTA - já mám totiž spíš vzorený skepticismus vůči slepému přejímání "faktů" jen proto, že to někdo tvrdí dostatečně dlouho a dostatečně nahlas.
  • 9:30 - první průšvih nového dne: Dostali jsme X kusů zboží A a Y kusů zboží B. Překřížením drátků v komunikaci naše firma vystavila papíry na Y kusů zboží A a X kusů zboží B a poslala zboží v původním množství (AX a BY) odběrateli, který zboží a papíry vzal tak jak byly a poslal je koncovému zákazníkovi. Koncový zákazník je vytočený, odběratel má poněkud pocit, že z něj někdo dělá blbce. Velký šéf je rozhořčen. Já jsem ráda, že s tím nemám nic společného a dělám si na svém.
  • 9:45 - Pouštím si k práci sbírku muziky, kterou mám ze svých originálek nataženou v pracovním počítači. Nechala jsem zapnutý náhodný výběr a absurdita některých kombinací mě rozesmívá.
  • 10:00 - čas na první čaj dnešního dne. Používám malý drobný dámský hrneček od Smíglové o obsahu 0,78l. Jím koblihy. Jsou přeslazené. Dělám si na svém.
  • 10:40 - u Sussanah na zdi objevuju video s norskou vojenskou kapelou. Mám pocit, že je to z jednoho z posledních Tattoo, ale protože neumím portugalsky, nemůžu si pořádně přelouskat popisek pod videem. Trávím několik desítek minut vyhledáváním videí s Top Secret Drum Corps z Baselu. Při koukání na video z Belína 2011 mám pocit, že je to stejná hala, ve které vystupovali Norové. Mezitím:
  • 10:45 - další pokračování průšvihu AX a BY - dostávám pokyn, co po Skypu poslat odběrateli. (Skype mám pouze pracovní.)
  • 10:47 - na jednání přichází Partner I a spolu s kolegou Ko a Velkým Šéfem se zavírají u šéfa.
  • 10:50 - přichází na jednání Partner II. Naštěstí je volný kolega Če, který s ním bude hlavně komunikovat. Zavírají se v kanclu Malého Šéfa, který je mimo kancelář - dělá na novém projektu.
  • 10:52 - vařím kafe na první i druhé jednání: nejdřív dojde v pixle kafe, pak dojde voda v barelu. Při přenášení kafí na tácech mám jako vždycky strach, abych sebou neflákla...
  • 11:10 - odchází Partner I a jednání od Malého Šéfa se přesouvá k Velkému. Kolega Ko obtelefonovává naše dodavatele spojené s průšvihem AX a BY. Ještě nikdy jsem neslyšela kolegu Ko tak rozčileného - kvůli jejich nedodržení termínů my jednak platíme pokuty, jednak máme objednanou expres zásilku malým autem (malým na poměry naší firmy - nosnost nákladu 1.200 kg) na vlastní náklady.
  • 11:30 - odběratel si vymýšlí a celé to komplikuje. Držíme hubu kolektivně. Nostra culpa.
  • 12:00 - zjišťuju, že ani letos se na Basel Tattoo nedostanu. Chjo. Lístky na show jsou už vyprodaný.
  • 12:10 - odchází Partner II a šéf opět řeší průšvih AX a BY. Chudák. Dělám si na svém. Básník si přeje státi se trpaslíkem.
  • 12:40 - volá mi máti, co udělala doma k obědu, a že to mám říct manželovi, protože když mu to řekne ona, tak to nejí. Ubezpečila jsem ji, že manžel jí co chce a kdy chce a já na to zdaleka nemám takový vliv, jak si ona myslí. Její věta "A já myslela, že ty mu prostě řekneš 'A teď budeš papat toto'..." mi vyrazila dech a lehce nadzvedla žaludek.
  • 12:50 - šéf mi dává svůj oběd k ohřátí v mikrovlnce. On má kardiostimulátor a neměl by se k ní moc přibližovat. Má k obědu neidentifikovatelnou zelenou polévku (brokolicová bez smetany?) s vajíčkem a dva velké klobouky hub plněné jakousi směsí a zapečené pod sýrem a smetanou. Sice je mi ještě lehce zle od těch koblih, ale jdu si v rámci oběda rozkrojit svá staronová dvě kiwi. V tomhle počasí se ven pro oběd nepotáhnu.
  • 13:30 - scanuju smlouvu pro zahraničního partnera a ještě jsem se nedostala ke svým kiwi. Svrbí mě oko, kde mi včera zřejmě zimou popraskaly cévky. Mám chuť chvíli mlátit hlavou do zdi, Ibalgin musí počkat až domů, jsem po něm zblblá na maximum. A venku pořád svítí sluníčko jak vzteklý, ovšem nemám z toho vůbec radost. Cituju ze svého kalendária na Téma-blogu: "Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více. Pakli sněží nebo hřímá, jaro jistě vblízku dlívá."
  • 13:36 - vypínám hudbu. Lynyrd Skynyrd mě nakonec dorazili. Bohužel všichni mnluví se všemi nebo alespoň telefonují. Dodavatel z průseru AX a BY odeslal další zboží, aniž by označil, co je co. Kolega Ko už se nevzteká, jen mluví vyčítavým hlasem. Myslím, že na vztek už nikdo nemá sílu. Jdu konečně na to kiwi!
  • 14:20 - spala bych, až bych brečela. Pracuju pomaleji, protože mě bolí oči i hlava. Snad nenasekám moc chyb...
  • 14:30 - právě mi třetí člověk oznámil, že u kopírky má někdo brýle. Já vím. Jsou kolegy Re, který je nechává po celém kanclu.
  • 15:18 - Partner III má zpoždění. Měl tu být ve tři. Mám hlad, chce se mi spát a pořád mě bolí hlava. Jeden bloger se se mnou hádá po vzkazech. Zjevně omylem zařadil článek pod téma týdne, který s tím nemá co společného a pravděpodobně nechápe, jak téma týdne funguje. Hlavně že umí protistranu označit za pitomce.
  • 15:40 - uvědomila jsem si, že ve Francii dnes na Hromnice pojídají palačinky. Plánuju zastavit se cestou domů pro palačinku naproti Vypálenému koťátku.
  • 15:53 - ani ne deset minut před koncem pracovní doby odběratel z průšvihu AX a BY neustále mění, kam chce poslat zboží, kudy a za jakých celních podmínek. Všichni jsou z toho na větvi. Mám hlad.
  • 16:00 - padla! Škoda, že ještě scanuju nějaké papíry...
  • 16:04 - kašlu na to, jdu domů. Teploměr za oknem ukazuje -7°C. FUJ!!! Partner III ještě nedorazil, zítra ráno se musím zeptat šéfa, jak dlouho tam ještě tvrdnul. Kolega mi ukazuje po vzoru pana Topolánka, že jsem jednička. Odběratel evidentně netuší, o čem je v dopravě řeč. Kolegům to ani trochu nezávidím. Před odchodem se ještě po vzoru kachnopysků vyfotím v zrcadle v předsíni, abyste viděli, jak chodím zababošená:
  • 16:30 - jsem doma. Jdu si ulovit něco k jídlu, ještě, že dnes nemusím vařit. Chvíli prolejzám svůj noťas a RSS čtečku.
  • 17:20 - nic mě nebaví. Usínám obtočená kolem notebooku.
  • 20:00 - budíček. Večer - část II., věnováno nicnedělání, prolejzání fejsbůku a podobně. To jsem strašně produktivní tvor, co?
  • 22:22 - končím zápisky tohoto postu na blogu. Stačilo, ne? :-)
Jak vidíte, žiju úplně obyčejný život. Nuda...
 


Komentáře

1 Daysy Daysy | E-mail | Web | 2. února 2012 v 22:46

S tím zachumláním se ti ani nedivím, venku je fakt nepříjemně. Zima může být i krásná, ale ten mráz je příšerný.

2 canicula canicula | Web | 2. února 2012 v 23:44

Popravdě, vidět někoho takhle oblečeného, ohlédnu se taky... závistí ohledně šály :D

3 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 2. února 2012 v 23:46

[1]: Blbě se mi v něm dejchá...

[2]: Tu šálu jsem viděla před loňskýma Vánocema v krámě u nás na rohu a vydyndala jsem si jí od Ježíška. :-)

4 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 2. února 2012 v 23:47

Eh, předposlední Vánoce, nikoli ty loňské...

5 Dubious cat Dubious cat | Web | 3. února 2012 v 10:58

ještě že to nepíšu já, mé zápisky by byly anorektičtější(alespoň teď když mám volno a můžu spát dlouho)  a asi dost nezáživné.. Ale tvůj zimní look je geniální:)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. února 2012 v 14:11

Pojídání palačinek na Hromnice.
Proč jsem jen to nevěděl o den dříff...

7 adaluter adaluter | Web | 3. února 2012 v 14:26

Ad 7:15)Teplota byla zaznamenána před, nebo za okenní tabulkou pokrytou ledem? :-)))

8 S. S. | Web | 16. února 2012 v 18:26

Výbornej nápad, asi si to taky někdy zkusím zaznamenat:D

9 Fredy Kruger Fredy Kruger | 17. února 2012 v 0:16

" Budík mi není nic platen !
Když zazvoní, bývám zmaten !
... Mám všechno ?  horečně přemýšlím venku ...
Zapomněl jsem si vzít podprsenku " !
... vykřikl  Wiktorr  Zwierzina

" To mi ten den, pěkně začíná " !

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama