Den plný průserů

17. února 2012 v 22:57 | Cirrat |  Denní hemzy
Dnešní den fakt stál za to.


Nemohla jsem v noci zabrat, a tak se mi povedlo naspat nějaké 4 hodiny. Necelé. Whatever. Včasné probuzení zajistilo poměrně bolestivé kroucení v břiše, které i z těch nejodolnějších a nejlínějších citrátů udělá sprintery - ovšem to si nesmí na hýzlíku vesele pískat spolubydla jakousi rozvernou piesonku. Kroucení se přede dveřmi zajistilo protažení i těch nejztuhlejších svalů, o kterých jsem netušila, že je vůbec mám. Naštěstí vymázl včas - akorát jsem zjistila, že měl pravděpodobně včera něco s česnekem...

Po půlhodinovém zasedání mi bylo jasné, že do práce opravdu včas nedorazím. Ale i tak, vycházela jsem jen o třičtvrtě hodiny později. Sice bych normálně zůstala doma a volala do kanclu, že jsem zvolila jakousi neuváženou večeři, ale protože se u nás v baráku mění stoupačky, které vedou 25 čísel od porcelánového trůnu, bylo mi jasné, že v kanclu bude lépe. Tišeji. Soukroměji. A nebudou tam díry kolem trubek nahoru k sousedům a dolů k sousedům...

Jela jsem tramvají své obligátní dvě zastávky. Během jízdy z výchozí zastávky na tu první, kde ještě nevystupuju, vytáhla některá ze spolucestujících parfém a důkladně se navoněla. Zjistila jsem to díky dušení a slzení o sto šest, až pak mi došlo, že to, co mě zasáhlo, byl protivně sladký smrádek čehosi, co je vydáváno za kvalitní ehmvůni. Na svou zastávku jsem dojela s hlavou téměř celou vystrčenou z okýnka.

Pominu, kolikrát jsem v práci dnes zaokupovala koupelnu. Ještě, že máme dvě. To, že mi zamrzl počítač (samozřejmě ve chvíli, kdy šéf potřeboval poslat něco urgentního), už jsem očekávala. Že sežeru celé jedno platíčko uhlí a nebude to mít prakticky žádný vliv, to tak nějak taky. To, že mi při komentování jednoho blogu Android vesele sežral půlku komentáře, resp. nechal můj kurzor uvíznout uprostřed již napsaného textu a ne a ne se nechat zescrollovat na dolní část, byla poslední kapka. Seděla jsem s kalhoty u kolen a hihňala se jako kretén.

Měla jsem pocit, že je pondělí a ne pátek. I ta pipka Rebecca Black ví, že pátek má bejt úplně v pohodě, tak proč to neví ten pátek? Za co? Připadala jsem si jako Jon v Garfieldovi nebo kojot ot warneráků (ten, co honí toho ptáka uličníka). Prostě mi to celé přišlo strašně absurdní.

Nicméně mi pak přišly věci na vlasy, co na mě před týdnem použila šikovná paní Lenka v Salonu Anette (vřele doporučuju - pomohla, poradila, upravila, nechala si říct, co chci, a pak v rámci zadaných parametrů vykouzlila něco, s čím jsem absolutně bez výhrad spokojená), takže to byl plusový bod. Přečíst si komentář na jednom z blogů, který byl strašně roztomile absurdní díky překlepům, pobavilo ještě víc, a úplně nejvíc pak to, že jsem si mezi sedmou a osmou umyla hlavu. Nový šampon zatím dobrý, přípravky péče úplně špičkový. Cítím se fajn.

Jo a paní Lenka mi taky na hlavě vytvořila novou barvu. Jmenuje se coffee, tedy kafe, takže rozhodně nemůžu říci, že bych ho měla nějak nedostatek :-)
 


Komentáře

1 Dubious cat Dubious cat | Web | 17. února 2012 v 23:07

tak hlavně, ať už je ti líp. Na tu barvu jsem zvědavá!

2 Ms.SeCReT Ms.SeCReT | Web | 17. února 2012 v 23:13

Tak to byl opravdu nabitý pátek, plný neskutečných události..
A to, to nebyl ani pátek třináctého. Tak alespoň přeji, hezký víkend :).

3 Šmajda Šmajda | Web | 17. února 2012 v 23:55

Pěknej blog.... :)

4 selenagomez-webs selenagomez-webs | Web | 18. února 2012 v 18:17

Ahoj máš moc pěkný design a články

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama