Fantastika nemusí být fantastická

26. dubna 2012 v 12:50 | Cirrat |  Jak líp vydávat skřeky
Nedávno jsem Sikarovi přeposlala větu z jedné fanfikce ve stylu "na tmavém dřevě vchodových dveří byla hned nad zašlým bronzovým kukátkem písmena 221". Zeptala jsem se ho, co je na tomto obrázku špatně.

Teď, musím dodat, že Sikar byl zrovna ve vyřizování ukončení jednoho zaměstnání, papírování, stěhování a ještě řešení problémů právě v tom (teď už bývalém - gratuluji) džobu, nicméně čekala jsem, že spolu se mnou začne nadávat na ty, co si pletou písmena a číslice.

Když po několika minutách ticha začal naprosto upřímně rozebírat, že ta věta má kostrbatou stylistiku, smilovala jsem se nad ním. A napadlo mě, o čem to bude dneska.

O fantastických autorech fantastiky.


V pondělí jsme se potkaly s Ekyelkou. Bylo to úžasné setkání, zdrbaly jsme, co jsme mohly, koho jsme mohly, probraly jsme toho fakt dost a už teď se těším na další příležitost, kdy se nám povede zase někde slézt.

Nicméně ve chvíli, kdy jsme se bavily o jednom jejím dílku, které mi poskytla předtím k přečtení, a já se jí zeptala na zakončení, vysvětlila mi pointu nikoli čtyřmi slovy ale krásným a rozsochatým souvětím, kde nechyběl ani patřičně vzletný přednes.

Vzpomněla jsem si na jednu povídku od člověka, kterého jsem před pár lety potkala na jednom LARPu. Cituji malý úryvek:

"Skokem horské kočky překonal vzdálenost k muži s lukem a než ten nasadil šíp na tětivu, popadl ho titán za vlasy a pěstí ho udeřil do ohryzku. Lučištník zachroptěl, jeho mrtvé tělo se vzneslo a udeřilo do jednoho ze spolubojovníků."


Každý má svůj styl a ten prostě někomu z čtenářů sedne a někomu ne. To není žádný problém. Hemingway je taky brán jako světový klasik literatury, ale já nebyla od něj schopná strávit víc, než první tři stránky Sbohem, armádo, načež jsem tu knihu odložila a autora odsoudila jako ukňučeného alkoholika. To je otázka vkusu.

Co je sice pořád ještě otázkou individuálního stylu tvorby, nicméně je potřeba se na to podívat blíž jako na hodnotný "psací" nástroj, je schopnost vnímat jednoduchost.

Dnes jsme zvyklí na bombastické filmové efekty Michaela Baye, obligátní morální ponaučení, protože příběhy prostě musíme lidi vychovat, žejo, dalším nezbytným prvkem je pak nějaké to erotično, he he... Bah, humbug!

Víte co? Uděláme si malý cvígro. Každej jen tak sám pro sebe, kdo chce exhibovat, prosím. Ovšem dvě podmínky: česky (nebo slovensky) a buď všechno nebo nic. Připraveni?

Popište východ slunce, a to následujícími způsoby:
  1. Deseti holými větami.
  2. Deseti souvětími.
  3. Východ slunce za války, limit 1000 znaků (včetně mezer).
  4. Haiku.
  5. Svítání v zimě deseti slovy.
  6. Úplně obyčejné ráno, čtyřverší.
  7. Deset přídavných jmen souvisejících s východem slunce.
  8. Deset sloves souvisejících s východem slunce.
  9. Dvacet činností, které se mohou odehrávat za východu slunce.
  10. Pět situací v rozporu s obvyklým klišé o východu slunce.
A ne, nic dalšího definovat nebudu. Tohle je zadání. Není to soutěž. Je to způsob, jak o něčem přemítat, ne jak něco udělat dobře nebo špatně.
Jistěže můžete napsat "zakrvavený sluneční kotouč si odíral břicho o vrcholky stromů" a můžete napsat stejně dobře "slunce vyšlo". Obojím sdělíte fakt, že slunce, kurva, vyšlo. Obojí je extrém, co se vyjadřování týče, jenže zatímco ten první způsob je čím dál tím obvyklejší, ten druhý je opomíjený a přetrvává snad jen ve slohových pracích na základkách.
Jasně, že se nemůžete omezit jen na jedno nebo na druhé - když budete jíst jen chleba s máslem, bude vám za chvíli zle. Když budete jíst jenom velmi tučná jídla se spoustou omáček nebo jenom moučníky, bude vám zle taky. Stejně, jako je ve stravování důležité jíst pestrou stravu s dostatkem živin a sem tam si dát něco jen tak na chuť, nehladovět a nepřecpávat se, je i při psaní potřeba vyvažovat rozkošatělá souvětí plná vzletných slov a prostá jednoduchá sdělení, včetně všech možných mezistupňů a odboček mezi nima.
Tohle platí i v životě. Když vám přestane fungovat tiskárna, jako první zkontrolujete, jestli je vůbec zapnutá. Následuje stopování, jestli jsou připojené všechny kabely. Další logický krok je podívat se, jestli je v ní dost barvy a zda nejsou v trase zaseknuté papíry. Pro drtivou většinu z nás jsou tyhle první kroky naprosto logické a ani nad nimi nepřemýšlíme.
Ve chvíli, kdy někomu přestane fungovat tiskárna, a dotyčný vám naprosto přesvědčeně a vážně začne vysvětlovat, že ji posedl zlý duch, aniž by zkontroloval výše uvedené kroky, asi si minimálně v duchu zaťukáte na čelo.
Stejně tak při psaní. Pokud nedokážete hrubou kostru své povídky zredukovat na jednu větu jednoduchou rozvitou, možná sami ani nevíte, co vlastně píšete. Jestli pak píšete rozsáhlou epopej nebo mikropovídku do několika tisíc znaků, to už je jen a jen na vás, stejně jako výběr mezi žánry a konkrétní stylistikou.
Jak pravil Kulhánek v Nočním klubu ústy svého protagonisty: "To jako mám psát o tom, jak barbar v koži spolu s válečnicí v chromované podprsence jedou do Temné říše, kde na Temné hoře v Temné věži useknou Temnému mágovi Temnou prdel?"
Napsat se dá ledacos a ledasjak. To ale neznamená, že pro všechnu fantastiku zapomenete na základy lidské řeči a budete nadále hovořit pouze v úžasných frázích, které z vás ovšem v okolí neudělají vzletného umělce, nýbrž maximálně tak Kakofonixe.
Rovnou upozorňuji, že nikdo z mých známých tenhle problém nemá, protože při prvním výskytu příznaků kakofonixitidy je biju! Pokud se s vámi bavím a nebiju vás, pak tenhle problém nemáte.
Pokuste se ho prosím nemít ani při psaní, prosím. Ne, že bych toužila zrovna po haldě chleba s máslem, ale nesnáším sladké dobře a rychle se mi z něj dělá zle.
Děkuji za pochopení.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Moje splnění výše uvedeného zadání:
1) Deseti holými větami:
Byla zima. Mraky táhly. Vzduch zešedl. Ptáci se ozvali. Hvězdy zhasínaly. Objevila se záře. Zmizel měsíc. Rozvila se poupata. Zaleskla se řeka. Slunce vyšlo.

2) Deseti souvětími:
Prokřehlou trávu pokrýval jemný povlak jinovatky a všechno spalo. Po obloze se honila oblaka, vítr je přesouval sem a tam jako hráč šachů. Poslední noční lovci se skrývali do svých doupat a svět dostal ten zvláštní šedavý nádech, kdy už zmizela průzračnost noci a den ještě nezačal. První ptáčata začala rozespale tíkat ze svých hnízd a jejich rodiče se vydali shánět potravu, tak jako včera, tak jako každý rok. Pomaloučku se rozplývalo světlo hvězd, slabé oproti nastupujícímu úsvitu, který je dočasně zakrýval, než se večer zase ukážou. Po obzoru se rozlila první louže světla, ještě matně červeného, a záře jen pomalu vzlínala vzhůru, jak obloha postupně získávala jas. Poslední z nočních poutníků, měsíc, se váhavě ukryl mezi mraky, které skryly jeho sestup, snad jako by se styděl, že ustupuje cestu. Poupata květin se začala pozvolna otevírat, aby uvítala padající rosu. Proudící řeka odrážela nebeský požár; než sama získá zpět svou barvu, ještě to potrvá. Plynule a majestátně se nad horizont vyhouplo slunce a nový den se dal konečně do pohybu.

3) Východ slunce za války, limit 1000 znaků (včetně mezer):
Hodina mezi psem a vlkem je nepříjemná. Všechno splývá se vším, barvy se ještě nevylouply a přitom už noc neposkytuje drsný kontrast mezi klidem a pohybem. Nejhorší je ale únava. Člověk se buď ještě pořádně neprobral, nebo je už malátný - snad proto se tolik útoků konalo za rozbřesku.
Únava brzdí pochopení a plodí zmatek, ztěžuje reakce a zpomaluje myšlení. Nehledě na to, že takovéhle šírání je snad ta nejhorší doba, kdy se dá zemřít. Je zima, nový den ještě nezačal a noc neskončila, rozpíjí se do sebe jako kapky barvy na mokré čtvrtce.
Koho by napadlo, když jsme tenkrát vesele čmárali, že si na to jednou vzpomenu v krajině ďolíkaté výbuchy jako ksicht po neštovicích.
Tohle asi byly pastviny. Kdybych zaostřil, ještě bych uviděl zbytky budovy, nejspíš kravína. Ale v tomhle šeru mi ty začouzené zdi stejně splývají s oblohou. No, aspoň není mlha.
Cítím vzadu na krku teplo, šimrají mě první paprsky. Chtěl bych jim nastavit tvář, ale musel bych zavřít oči nebo se nechat oslepit sluncem. Nesmím.

4) Haiku:
Nový den je tu
A potichu teď padá
Rosa do květů

5) Svítání v zimě deseti slovy:
Zmrzlé kmeny stály v pozoru, když na sníh dopadlo světlo.

6) Úplně obyčejné ráno, čtyřverší:
Otevřu oči, stejně nic nevidím
Ještě je brzy, ještě není den
Do dřezu prázdné hrnky uklidím
Pořád jsem doma, nesplnil se sen

7) Deset přídavných jmen souvisejících s východem slunce:
rudý, postupný, chladný, žhavý, teplý, rychlý, náhlý, oslepující, oblačný, jasný

8) Deset sloves souvisejících s východem slunce:
stoupat, zářit, ohřívat, mizet, tetelit se, odhalovat, zakrývat, vyjasňovat se, hřát, pálit

9) Dvacet činností, které se mohou odehrávat za východu slunce:
útěk odněkud, útok na něco, příprava snídaně, návrat domů, odchod do práce, úprava vzhledu, sex, poprava, vražda, spánek, čtení, snění, jídlo, pití alkoholu, chystání se do postele, pozorování slunce, cestování, kouření cigarety, mlčení, ignorování lidí
10) Pět situací v rozporu s obvyklým klišé o východu slunce:
pracovní směna nezačíná ani nekončí, naopak rutinně pokračuje; schválně se vzbudit a jít pozorovat slunce jenom tak; nikdo se nesnaží být potichu; nepadla rosa; nejsou pronášena moudrá slova
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Matthias Matthias | E-mail | Web | 26. dubna 2012 v 13:23

Asi jsem úplně blbej, ale moc jsem nepobral ani po dvou přečteních, co se snažíš článkem vlastně říct...

Nějaká stručná pointa nakonec?

Vadí ti "za každou cenu originální a zajímavé" věty ve fantastice? Stejně jako úplně stručné a suché věty? (To jediný jsem si z článku asi vzal)

Nebo je ten článek určenej malé určité skupině lidí, kteří ho pochopí?

2 Cirrat Cirrat | Web | 26. dubna 2012 v 14:18

[1]: Matte, každej si z toho veme to svoje. Je to tak nějak určený všem, ale každej holt vidíme svět jinak. Mně totiž zas připadá, že tam ta pointa je...

3 Matthias Matthias | E-mail | Web | 26. dubna 2012 v 14:20

[2]: A mohla bys mi to prosím říct jednou větou? Obsah tvýho článku myslím :)

4 Weredragon Weredragon | Web | 26. dubna 2012 v 14:45

[3]::Matte, smysl je v tom, že lidi by se měli naučit vyjadřovat jednoduše a používat to tam kde se to hodí, a netahat si romány a jejich výrazy do skutečného života, kde to dělá akorát zmatky (zvlášť když je to často zbytečné i v těch románech).

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. dubna 2012 v 14:50

[1]:[2]: Já to beru jako čelendž čili jako výzbu. Páč tak nás to učili na školení:

1)
Muž si říhnul.Ozvěna též.Vůz vrněl. Ruce zábly. Puchejři, vylez! Nebe zrůžovělo. Opar se trhal. Rosa kvetla. Paprsek ťal. Kuka-vůz vyrazil.

2)
Zapalovač s monogramem, který dostal od kněžny Goldensunské, ho tížil v kapse pravého anglického hubertusu. Z pastvin, které bylo tušit za chuchvalci mlh, ozvalo se tesklivé zabučení telete. Nesnášel tuhle vlezlou syrovost venkovských usedlostí, ale slovo dělá slovo.
Upeklo se to jasně, kdo první zastřelí veverku s prvním jitřním paprskem, ten vyhrává.
Obrysy lesa se stávaly zřetelnějšími, ptáci se probouzeli a nebude trvat dlouho a jejich zpěv přivolá tu žlutou kouli, které se říká slunce. Muž zlomil brokovnici a překontroloval nabití. Rosa se zaperlila na hlavni, neklamné znamení, že čas se nachýlil. Nebe zrůžovělo a lehký poryv teplého větříku polasklal mužovy skráně. Takhle ho vždycky probouzela babička, když byl ještě dítě. Slunce se vykulilo, veverka vyběhla a puška štěkla.

3)
„Slunce vyjde přesně 5:47,“ štekl poručík.
„Jinak bude exemplárně zastřeleno!“

4)
Jde-li o slunce,
pak i haiku
může pokulhávat.

5)
Dlouhý stín se rozběhl za hřejivým paprskem jako jeho dvojče.

6)
Až roztáhne slunce kroffky,
nasadím si zrcadloffky,
nasadím si zrcadloffky,
po kapsách jich nosím stoffky.

7)
Plíživý, mihotavý, ligocavý, hřejivý, podmanivý, zastřený, životadárný, pochmurný, jiskrný, fialový.

8)
Vykulit se, vyvalit se, rozprostřít se, zčervenat, zrůžovět, prohřát, rozehnat, projasnit, vyhrabat se, vybubnovat se.

9)
Sběr rosy, šachy o život, běh pro zdraví, lov veverek, otevírání vyprošťováků, ukončování mejdanů, pozdraff slunci, zpěv jitřní, větrání, zateplování, rybaření, analýza dat, datlování,
modlení, holení, depilace, dekapitace, psaní anonymních dopisů, blogování.

10)
Z důvodu nemoci nesvítá se.
Dneska jsou ty skvrny obvzlášť odpudivé.
Otevřeš si se mnou sluneční lázně?
Slunce nemá všech pět pohromadě.
Mládětem slunce je slůně.

6 Matthias Matthias | E-mail | Web | 26. dubna 2012 v 14:52

[4]: Ajo tak
S tím jsem se naštěstí ještě nesetkal :)

7 Dubious cat Dubious cat | Web | 26. dubna 2012 v 14:54

Hele Cirrat, tohle je velmi povedený článek! Já si myslím,že nejlepší je volit zlatou střední cestu- kombinovat holá souvětí s rozvitějšími, aby ti bylo dynamické. Tvoje splnění zadání se mi líbí, možná si to taky zkusím:)

8 Ekyelka Ekyelka | 26. dubna 2012 v 15:22

No jo, mea culpa. Když se nechám unést, spolehlivě to poznáte právě z jazykových prostředků, kterých se zmermomocním a nepustím je, dokud mi nedojde víno, dech nebo hlas. O:-)

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. dubna 2012 v 20:44

Pozor: písmena 221 jsou samozřejmě blbost, ale např. písmena 56 jsou LVI.
Šifra, neasi?

10 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | E-mail | Web | 26. dubna 2012 v 20:46

[5]: Inspirace jasná u exemplárního zastřelení, je to na hlavu! Čtu to nečitelně, abych bylo schopno samo variovat...

Alejo! Je to pochopitelné a dokonce se mám chuť poučovat a jet očima zpátky ve svých textech a hledat ty hnusné nepochopiteloismi a intelektuálštinu, která tam nemá co dělat...
Sikarův příklad ze života je poučný! :)

11 m. m. | Web | 27. dubna 2012 v 15:01

Pěkné splnění :)

Btw taky jsem si u té inkriminované věty všimla kostrbatosti a ne "písmen" :D

12 ovesná vločka ovesná vločka | Web | 28. dubna 2012 v 19:06

Hm a nejhorší je, když člověk s láskou ke stručnějším vyjádřením pomáhá betačtenáři s korekturou povídek, které se v extrémních případech mohou chlubit skvosty jako:"Úžasný měsíc v úplňku se shovívavostí sobě vlastní štědře postříbřil schýlené tisy a tůje." Uff.

13 Vendy Vendy | Web | 30. dubna 2012 v 23:21

Ta výzva mě nadchla a ještě víc její zpracování. Bravo, bravisímo!
Něco na té mluvě je. Tak nějak moc jsem četla a pak mluvila jako kniha. A když jsem na to přišla, začla jsem mluvit "lidově". Teď v tom mám guláš a když začnu spisovně, pokračuji nespisovně a končím zas spisovně. A připadám si jak hybrid... ale fakt je, že když se mluví, mělo by se mluvit jednoduše.
Méně je více, pravil klasik, a měl pravdu.

14 Knedla Knedla | Web | 8. května 2012 v 18:44

Slunce.. mě uspalo. Čtení o slunci.. já mám vážný nedostatek dopaminu.. ne, rozumu a to, no, počkej.. kako foni xuju je to čím dál vážnější prosím odrovnej mě :-(

15 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. června 2012 v 11:32

Člověk by to ze sebe měl tlačit tak nějak přirozeně. Ono ani druhý extrém není zrovna nejčitelnější.

Sedl. Vyskočil. Střelil. Zabil. Byl zabit.

Přeháním, jasně, prostě jednoduché věty. Tohle bych taky vydržela tak jeden odstavec a prchala bych. :-)

16 Cirrat Cirrat | Web | 7. června 2012 v 12:04

[15]: cituji: "Jasně, že se nemůžete omezit jen na jedno nebo na druhé - když budete jíst jen chleba s máslem, bude vám za chvíli zle. Když budete jíst jenom velmi tučná jídla se spoustou omáček nebo jenom moučníky, bude vám zle taky. Stejně, jako je ve stravování důležité jíst pestrou stravu s dostatkem živin a sem tam si dát něco jen tak na chuť, nehladovět a nepřecpávat se, je i při psaní potřeba vyvažovat rozkošatělá souvětí plná vzletných slov a prostá jednoduchá sdělení, včetně všech možných mezistupňů a odboček mezi nima."

;-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama