...taková maličkost!

8. dubna 2012 v 22:10 | Cirrat |  Jak líp vydávat skřeky
Tak si tak sedím v 'trůnním sále' a listuju si jen tak zvolna knihou, kterou máti koupila někdy před necelými dvaceti lety. Říkala jsem si, že se aspoň mrknu na obrázky, koneckonců se jmenuje Přehlídka slavnostně prostřených stolů, napsala ji Angela Francisca Endressová a obsahuje tipy ohledně organizování a prostírání stolů na různé akce. Vyšla u nás v roce 1993 a je dost prasácky přeložená, ale dostala mě.

Kromě toho, že jsem tam zjistila víc o tom, jak by měl být uspořádaný bufet nebo švédský stůl tak, aby to dávalo smysl, než za celý dosavadní život, přečetla jsem si předmluvu autorky.

Ne, tohle opravdu nepatří do Mlsný huby, rubriky o jídle. Tohle opravdu patří do psaní.

Protože jsem si přečetla, že na dvoře Karla Velikého se připravené pokrmy vkládaly do jakýchsi prohlubní ve stole.


Přihlásí se všichni, kdo to věděli, abych se před nimi mohla stydět. To pro případ, že je to tak nějak obecně rozšířená vědomost a já mám díru ve vzdělání - víme například, že vidličky se vyvinuly poměrně pozdě, až v 17. století a církev je neměla ráda, ti z nás, co si dali práci nebo měli zapálené kantory-dějepisáře, se setkali s údajem, že ubrusy na stolech se používaly někdy od 15. století a sahaly téměř k zemi, hosté je používali k očistě prstů mezi jídly. Ale že Karel Veliký (747-814) neměl na stole talíře, to by mě, naprosto otevřeně se přiznám, nenapadlo.

Přitom to podle všeho byl na svou dobu osvícený muž, protože si při jídle rád poslechl zpěváky, popřípadě se bavil vystoupením tanečnic nebo šašků, také kladl důraz na okázalé zdobení hodovních síní. Zároveň se v jeho době začala vyvíjet ona osobitá forma stolování, kde se míchaly antické a germánské zvyky, rytířský kodex a církevní nařízení, kterou pak známe v té či oné podobě z různých historických i fantasy románů (Přísahám na volavku!), zem hodovních síní bývala vystlána vonnými listy, květinami a bylinami, jako byl například vavřín, konvalinky a podobně.

Od 11. století začaly být postupně k hodovním stolům připouštěny i ženy. Nebylo neobvyklé, že dva hosté sdíleli jeden příbor, dokonce si často společně přinášeli ke stolu svůj. Na konci středověku si hosté před jídlem a po jídle oplachovali ruce a jedli ze společné mísy, přičemž za dobré vychování platilo brát potravu mezi palec, ukazovák a prostředníček, šťávy a omáčky se nabíraly kouskem chleba nebo později malou lžící původně vyrobenou z odštěpku dřeva.

Oplachování rukou před jídlem a mezi jednotlivými pokrmy je ovšem něco, co měli staří Řekové zmáknuto už dávno...

Mohla bych pokračovat dál a dál a dál, protože jenom ta předmluva je studnicí takových těch malých a nepodstatných detailů, které ovšem vaší povídce mohou dodat šmrnc stejně, jako nepatrná špetka koření spolehlivě doladí jinak naprosto obyčejný pokrm. Ale mým úkolem není převyprávět vám tady všechny informace.

Mým úkolem je opět upozornit všechny psavce na to, že je zapotřebí mít oči otevřené a vnímat svět kolem sebe. Trocha šťourání se v historických detailech vám také může otevřít poměrně nečekaná vrátka a prokopnout tvůrčí blok s razancí odpálené nálože.

Pokud narazíte na knihu nebo pojednání o historickém oblečení, jídelních zvycích, rituálech, víře, pověstech, prostě čemkoli, měli byste si ji přečíst. Nemusíte si ji kupovat a nemusíte s ní dělat nic jiného, než si udělat poznámku či dvě (pokud se tedy vysloveně nevěnujete psaní historických románů nebo něčemu podobnému), jak něco, co vás třísklo do očí, využít někdy v budoucnu.

Já například vím, že zkusím někde použít fakt, že se dřív jídlo servírovalo do korýtka vydlabaného ve stole. Protože zjištění, že vůbec taková praxe existovala, mě fascinuje.

No, a o tom je právě část spisovatelova života: nechávat se fascinovat malými a nepodstatnými detaily, které si člověk střádá do zásoby a pak s nimi zachází jako se vzácným kořením a životabudičem.

A přitom jsou to takové maličkosti!
 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. dubna 2012 v 16:41

Vzpomněl jsem si na Nerudovu "Dědovu mísu".

2 Sikar Sikar | Web | 9. dubna 2012 v 18:21

Hmm, jo!

jak je někde detail podobného charakteru, to by v tom byl plch, abych ho sám v průběhu dalšího roku někam nevpašoval

3 Dubious cat Dubious cat | Web | 10. dubna 2012 v 13:06

Slovní spojení  "jíst jako prase" právě dostalo nový rozměr.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama