Ignorovat nebo neignorovat

29. června 2012 v 23:38 | Cirrat |  Denní hemzy
aneb o výběru životní filozofie.

Dnes jsem se dozvěděla, že v práci přidáno nedostanu, protože firma má příliš velké výdaje na to, jaké máme příjmy. Nic osobního, ale au. A tak začínám lustrovat a hledat vedlejší pracovní poměr, protože takhle to dál nejde.

Taky mi dnes pod rukama vybouchl projekt, který jsme půl roku ve čtyřech připravovali pro LARP pro další čtyři hráče - objekt, na kterém prakticky všechno stálo a padalo, se dostal do havárie (poničené trubky), nedá se tam být a majitel se rozhodl, že když už stejně musí do zdí, předělá nejen trubky od topení, ale taky kotel, čerpadlo, rozvody vody a vše ostatní s tím spojené.

Už skoro šest hodin se to snažím vydejchat, ještě furt mi to moc nejde, protože jsme do toho investovali fakt dost úsilí, plus jsem ukecala Ekyelku, aby mi mimo pořadí vyrobila náušnice ke kostýmu, a navíc ještě dlužím Sussanah za to, že mi kostým ušila. Jo a ještě jsem zjistila, že jsem nechala v práci na stole adresníček s pohledama a své milované psací pero, takže se pro ně zítra budu muset zastavit.

Nicméně postupně se tím prokousávám a ve sprše jsem se konečně lehce uklidnila a začala jsem přemýšlet o své fyzičce. A bylo to svým způsobem trpké zamyšlení, které bylo nicméně poměrně uspokojivé.


Jak je známo, se strýčky alkoholem a nikotinem jsem si potykala poměrně brzo a poměrně srdečně. Nakonec jsem se s pitím rozloučila před pár lety, ale s cigaretami až 23.9.2011, tedy poměrně nedávno. Už nějakou dobu pravidelně cvičím, poprvé v životě pravidelně a dobrovolně snídám, hlídám si složení jídla (spíš abych jedla kvalitně než co jiného - až budu chtít mít v žaludku chemičku, přejdu rovnou na tabletovou stravu a basta) a podobně.

(Ráda bych tady vyvrátila ty ošklivé zvěsti o tom, že hubnu nebo snad nedejbože držím dietu. Prosimvás, nic takového nedělám. Jen se nepřežírám, vybírám si a pomalu ale jistě si zlepšuju svou fyzickou kondici. Hubnutí, na které tedy jsem hrdá, je "jen" vedlejší účinek, který se mi velmi líbí. Že tenhle přístup je sice na dlouhé lokte, ale postupná úprava životního stylu celkově se vyplatí spíš než nárazové diety, dokazuje i fakt, že od chvíle, kdy mi Sussanah začala kostým šít, jsem shodila několik centimetrů v pase, několik přes boky, dobíhám tramvaje bez toho, že bych někde nechala plíce a musela to půl hodiny vydejchávat, no, a ještě mi o trochu vyrostla prsa. Takže přátelé, je to o tom, jak žijete, ne o tom, jakou dietu držíte!)

Opět se projevila má téměř brutální nesnášenlivost laktózy, tedy mléčného cukru. V praxi to teď už znamená, že když si objednám svůj dříve obvyklý kotlík kafe s mlíkem zamaskovaný pod názvem typu velké latté, do dvou hodin musím vyhledat příslušnou místnost a počítat s tím, že se z ní poměrně dlouho nedostanu. Protože sojové mléko je pro mě za trest a fakt ho nemusím a sušené smetánky pořád tu laktózu obsahují. Kozí ani ovčí mléko mě, narozdíl od některých sýrů, fakt nenadchlo, takže mi zbývá jen a pouze bezlaktózové mléko. Což jako 45 korun za litr taky nic moc, ale za to, že si můžu dát svůj kotlík kafe s mlíkem? Dobrá cena.

Takže jsem stála ve vaně, drbala jsem se žínkou za uchem a přemejšlela o tom, že z ukázkové Bad Girl jsem se stala Mildly Offensive Woman: nekouřím, nepiju, snídám, cvičím, používám ten správný šampón, více-méně dodržuju svá potravinová omezení, každý večer si pečlivě čistím pleť a dokonce se i krémuju tím správným krémem. Akorát furt mám jen víc impulzivní a míň impulzivní části osobnosti, mluvím jako kanálie a snažím se myslet vlastní hlavou, což není obecně populární kratochvíle.

Od téhle úvahy byl jenom krok k myšlence, že kolega v práci je pořád ukázkový Bad Boy - kouří, alkohol nevyhledává ale ani se ho neostýchá, má svou hlavu, a sice nedávno prohlásil, že si přestane sladit kafe, protože se mu nelíbilo, co to na něj koukalo ze zrcadla, ale jinak se nenechává moc rozhodit.

Je fakt, že kdyby se nechával rozhodit, pak by tu už asi nebyl, protože to je jeden z těch lidí, kterým se Dějou Věci.

Dobře, nám se taky Dějou Věci, ale zase jinak než jemu...

Tenhle kolega si taky nenechává svým tělem nic diktovat. Tak nějak při jedné debatě vyplynuly vlivy jeho stravovacích návyků na jeho zdraví, až mě napadlo se ho zeptat, jestli náhodou není celiak, tedy jestli nemá alergii na lepek.

"Jo, asi jo, asi bych to neměl žrát, ale kašlu na to!"

Vzpomněla jsem si na jednu klientku z práce před XY lety, které bylo řečeno, že za její zdravotní problémy může právě lepek. Což o to, celiakie opravdu může vyvolávat celou řadu příznaků a ani jeden z nich nepatří mezi nic příjemného:


Tady je celý článek - ovšem doporučuji ho číst s dobrým výkladovým slovníkem po ruce...

Jenže její přístup byl poněkud nepříjemný: někde si sehnala "čistý lepek z mouky", což nevím, jak lze z mouky v domácích podmínkách získat, ale dejme tomu, a s tím obcházela své známé a naše kolegy, strkala jim ten přerostlý béžový šušňochrchel v kousku igelitu pod nos a mluvila ve větách s vykřičníky o tom, jak je lepek strašně zlý a špatný a jak může skoro za všechno. Člověk měl chvílema pocit, že zlý a zákeřný lepek někde potají mlátí malá tuleňátka a kácí deštné pralesy.

Je fakt, že takovéhle diagnózy mohou u člověka vyvolat šok, zvlášť pokud se potvrdí a je jasné, že sbohem knedlíky, adieu rohlíku v krámě a pa pa pa větrníčku z cukrárny. A taky konec párkům a dalším uzeninám - protože ve chvíli, kdy Billa vítězoslavně označuje z plného pultu uzenin 4 nebo 5 položek velkou značkou "bezlepkové" (viděno minulý týden), je to síla.

Taky nevím, o čem svědčí, že mi tenkrát takovéhle chování připadalo rozumné. Ne, neříkejte mi to, nechci to vědět.

Takže, máme na jedné straně maníka, který pro svůj zavedený životní styl, na který on klade důraz (protože když už nemáme ani to, nemáme vůbec nic - já ho plně chápu), neváhá riskovat to, že pokud opravdu něčím takovým trpí, pak si pravděpodobně každý den ubližuje čím dál tím víc, protože takovéhle záležitosti většinou při opakovaném vystavování látce, na kterou má organizmus nesnášenlivost, reakce jenom zesilují.

Na straně druhé máme dámu, která neváhala přesvědčovat lidi s trávicím traktem více-méně v pořádku, že i oni mají problém s lepkem, protože ona měla problémy s lepkem a zjistila, co všechno jí to způsobuje nebo může způsobovat.

Svým způsobem jsou oba extrémní případy, každý na opačné straně škály.

A svým způsobem jsou tak oba zástupci nejčastějších reakcí, které pozoruju, když se lidi nečekaně střetnou s realitou: buď to ignorujeme s tím, že "dokud to já nevidím, nevidí to ani ono mě", nebo na svůj problém naopak hlasitě upozorňujeme a přesvědčujeme ostatní, že s tím mají problém taky, ať už to tak opravdu je nebo ne.

Nemyslím si, že je ať už jeden nebo druhý "obranný mechanizmus" zrovna dobrý nápad, ale budiž. Koneckonců, každý můžeme pracovat jenom sám na sobě...

Docela fajn zamyšlení na to, že mě napadlo, než jsem si stačila vypláchnout šampón z ucha, ne?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | Web | 30. června 2012 v 0:05

No jo, máš samozřejmě kus pravdy. Jenže ono je to tak strašně pohodlné nepřemýšlet co jím, co (ne)dělám, jak vlastně žiju. Sama mám děsné problémy se životosprávou. Jím kdy mne zrovna napadne a co mi přijde pod ruku. Katastrofa. Už tisíckrát jsem si svatosvatě slíbila, že budu snídat (a ne jenom do sebe nalejt hrnec kafe s mlíkem), že budu obědvat jako normální lidi v poledne a ne v pět, že budu jíst kopici zeleniny a nebudu se cpát denně nějakým masem.....Jo, sliby chyby. Naštěstí můj zažívaci trakt bez keců zpracuje všechno,co mu dodám. Naštěstí jsem spíš bidlo, takže nemusím řešit diety. Ale celkově jsem v tomhle směru na facku:))

2 Cirrat Cirrat | Web | 30. června 2012 v 0:09

[1]: Mi povídej. Začala jsem s tím postupně loni a až letos můžu říct, že se tak nějak dostávám do novejch kolejí. Jenže já mám fakt velkou nadváhu a přestalo mě obehdá bavit, jak jsem se zadýchávala při normální chůzi...

3 Julie de Dejvice Julie de Dejvice | Web | 30. června 2012 v 0:45

napadlo mě jenom na okraj, s tím mlíkem, jestli by ti nepomohl tenhle článek http://hanasblog.tumblr.com/ - úplně spodní příspěvek.

4 Cirrat Cirrat | Web | 30. června 2012 v 0:50

[3]: Dík za tip - prakticky všechno, co tam uvedla, jsem už zkoušela. Maximálně ještě zvládám to Oatly (ovesné mléko), jenže to se zase v kafi chová podivně...

Jsem zmlsaná :-)

5 Ekyelka Ekyelka | 30. června 2012 v 10:41

Hele, nahraď mléko Jamesonem a máš po starostech ;)
Ne, trochu vážněji. Taky jsem se musela postupně vzdát valné většiny kávy, protože můj žlučník se choval jako Ta Velká Řvoucí Bestie Ve Sklepě a neustálé bolesti beder a pravé strany břicha nebyly to pravé ořechové (zvlášť, když jsem na ořechy alergická). Teď už si vařím kávu maximálně tak dvakrát denně, vždy spíš odpoledne nebo navečer a právě s Jamesonem a domácím medem, protože je to lahoda. Nebo bez Irčana a medu, zato výběrovou sortu, čerstvě pomletou. Kdybys mimochodem věděla o ručním kafemlejnku, který zrna mele a nedrtí, dej echo.
Někdy obrácená terapie zabere, jindy ne. Procházela jsem se kvetoucím, na pokosení připraveným lánem trávy. Já, alergik. Dalších pět let jsem měla od travin jakž takž pokoj. Letos, když kvetly lípy? Migréničky, vyrážka a extrémní reakce na ořechy ve zmrzlině. Tělo prostě vrátilo úder, bestie.

Ty dva extrémy, které jsi popsala, znám i já. Kolegyně z jedné ostravské filiálky: sbírka nemocí, hrst prášků každý den, neustálé vzdychání, co a jak je s ní zase špatně. Umlčela ji až moje poznámka, že kdyby byla TAK moc nemocná, doktor by jí zakázal dělat noční směny a neměla by ani příplatky.
Mno a kamarád zase jako potravinový alergik miluje jahody. Průběh jeho reakce bývá různý, od vyrážky podobné růži až po zvracení - záleží na kvantu sežraných zakázaných jahod a na náhodě, resp. spoustě dalších okolností. Vysledovala jsem, že nejbezpečnější je dávat mu jahody do vodky, to má další den sice kocovinu, ale jen minimální vyrážku. :) Ale ne, jahod se nevzdá, přeci si nenechá nic diktovat od svého těla.

Takže? Nepřehánět to. Respekt je způsob myšlení, který zatraceně bolí a lidé ho neumějí dvakrát používat, ale je důležitý. Hmota bývá silnější než myšlenka, na druhou strany pokud jsou všechny vaše myšlenky upnuté jen na jednu věc, nemusí to vědět celý svět. Prostě - respekt. K sobě, k ostatním. A na zbytek hodit bobek. :)

PS: Cirrat, to, co ta paní ukazovala jako "zlý lepek", mohla být prášková vláknina. Vypadá jako šedobéžová sypká, hodně jemná pilinovitá věc - je to hodně lehoučké - a běžně se to přidává třeba do sušenek. Chuť nijaká, ve vodě se mrcha rozpouští zle a na kotlíku to vždycky nechávalo tvrdé ostrůvky, když to stroj nerozmíchal dostatečně dobře, nebo když mi mistr omylem vypnul kotlík (takže když jsem potřebovala spustit do míchačky další dávku na nové těsto, musela jsem jak osel deset minut čekat, dokud se máčka zase nerozmíchala).

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. června 2012 v 10:51

Celý život je o vedlejších účincích.

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. června 2012 v 10:52

"Zlé lepky - zlé depky," vyšlo poeticky z lebky Mika Nellida.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama