30 days meme: Den 14.

1. července 2012 v 20:59 | Cirrat |  Denní hemzy
Jak si tak koukám na ten desetidenní řetězák, došlo mi, že mi tady visí už poměrně dlouho nedodělané 30 days meme. Zkusím s ním zase šoupnout, třeba se mi ho tentokrát povede dorazit, jsem prakticky v půlce.

Tak tedy, den 14. a Tvá nejranější vzpomínka:


Myslím, že jsem tu zmiňovala, že jako malá jsem byla v Afganistánu (Zápisky z mých zmatených pamětí zde, zde a zde). Táta vyrazil jako první, a protože to byla jeho dlouhodobá služební cesta, mamka a já jsme vyrazili za ním o něco později, když mi bylo něco málo přes tři roky. A aby bylo jasno, já jsem i teď velmi bledá, dokonce i v případě, že se opálím, dosáhnu maximálně tak barvy světlého karamelu. Jako malá jsem byla ještě světlejší, navíc jsem měla platinově blond vlásky.

Cestu tam si nepamatuju, stejně jako cestu zpátky, která proběhla o nějaké necelé dva roky později. Teda, z cesty zpátky si pamatuju, jak letuška žíkala, že jsme vletěli do turbulencí, já jsem houby věděla, co jsou to turbulence, tak jsem si to představovala, jako když auto jede po rozbité silnici. Po pobytu v Kábulu mi to fakt připadalo podobné.

Ovšem má nejranější vzpomínka je z cesty tam, kdy jsme s mamkou letěly z Prahy do Moskvy, tam jsme přestoupily na letadlo do Taškentu, který je v Uzbekistánu, a tam nás čekal ještě jeden přestup na letadlo do Kábulu, což byla celkově naše konečná stanice, prosíme vystupte.

Pamatuju si ten přestup v Taškentu. Koukala jsem zespoda na spoustu divně oblečenejch strejdů s dlouhejma fousama a turbanama, co seděli kolem oken. Oni koukali na mně - dvě bílý ženský, z toho jedna úplně malinká. Myslím, že jsme na sebe zírali s úplně stejnýma výrazama: nedůvěra, zmatek a takové to "co to jako má bejt, tohlento?"

Přirovnala bych to k tomu, kdyby lidi přistáli na nějaké opuštěné planetě, zašli za roh a srazili by se s posádkou kosmické lodi jiné civilizace, která taky přistála na opuštěné planetě a hodlá ji zkoumat.

Takže ten pocit zmatku a nedůvěry a ti Arabové kolem na letišti v Taškentu, to je to první, co si opravdu pamatuju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mind-blowing mind-blowing | 1. července 2012 v 21:30

Ahoj, prepáč za spam. Ale nepozrela by si sa na môj blog? Iba dnes som ho založila. Bola by som rada, keby si zanechala nejaký komentár.

2 Ekyelka Ekyelka | 4. července 2012 v 14:54

Hm. Dva a půl a luxusní pád z deseti metrů hezky kutálištěm ze schodů. Dole vztyk, kontrola končetin a tkaniček a hurá ven.
Brácha a babička nahoře ve dveřích jen nevěřícně zakroutili hlavami...

3 Metteorwa Metteorwa | Web | 8. července 2012 v 11:01

Moje první vzpomínka je moje dávno zesnulá babička, proti nám (mě s mámou) v posteli, přikrytá peřinou jak drží v těch svých "ručičkách" hrníček...možná se i usmívala.
Další rané vzpomínky mám vesměs až na pár výjimek pěkně hnusné, ale ta první je krásná. Aspoň že tak...

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama