Buďme hrdí vždy a na všechno

8. října 2012 v 9:29 | Cirrat |  Denní hemzy
Včera jsme měli pochod Roma Pride. Titulek článku mimo jiné obsahoval slova "buďme hrdí" a já se u toho nemůžu nepozastavit.

(Následující článek je moje soukromé filozofování na téma. Kdo čeká nějakou objektivní záležitost, může jít hledat jinam.)


Připadá mi, že platí "čím odlišnější jsme od průměrného Pepy Vomáčky z Průměrovic, tím bychom měli být hrdější, že jsme jiní".

Teď, jako spousta dalších věcí se tohle nedá paušalizovat, ale i přes to, že si myslím, že by neměl být rozdíl v tom, jakou má kdo barvu pleti, z jaké země pochází, jestli se doma modlí nebo nemodlí, a když, tak k čemu, popřípadě s kým by rád vlezl do postele, tak i přes to mám pocit, že je prostě In pořádání různých pochodů, akcí a hlavně - mluvení o hrdosti.

Gayové a lesby mají být hrdí na to, že nejsou heteráci, Romové mají být hrdí na to, že jsou etnická menšina, pravicoví extremisti mají být hrdí na to, že jim vadí prakticky všichni, a tak dále, a tak dále.

Dobře, hrnu to všechno jednou lopatou a na jednu hromadu v jednom pytli. Ale už mě poněkud unavuje to, že to máme menšina tady, menšina támhle, řvoun nalevo a křikloun napravo. A co my, co nepatříme ani k jedný z těch skupin, co má pocit, ať už oprávněný nebo ne, že se jim šlape na práva? Budeme se omlouvat a couvat, až nakonec raději vyklidíme prostor, protože jsme moc slušný a moc zaujatý tím, jak žijeme a chtěli bychom žít na to, abychom šli sami za sebe demonstrovat?

Hele, já jsem pro, aby homosexuální páry uzavíraly úplně stejně plnohodnotný manželství, jako ty heterosexuální. A myslím si, že diskriminace kterýmkoli směrem je hovadina. A klidně ať se otevře halál řeznictví vedle košer potravin, hlavně ať mi neberou šunku.

Ale najdou se mezi všema skupinama lidi, který mě prostě vytáčej.

"Jsem jinej a ty mě za to obdivuj."

Proč? Mám ho já obdivovat za něco, co je jeho součástí samo o sobě? To je jako já bych po vás chtěla, abyste mě obdivovali za to, že mám modrý oči, nebo za to, že jsem se narodila do smíšené rusko-české rodiny.

Respekt a obdiv si člověk musí zasloužit něčím, co skutečně dělá a zvládne sám, takže kdo má koule vylézt na podium a dobře se předvést, uzavírat dobré obchody, něco vyzkoumat, napsat, prostě něčeho dosáhnou sám za sebe, takovej člověk má v tomto ohledu moji úctu, i kdyby byl třeba fialovej hotentot. A jen v tomto ohledu, protože jinak to taky může být osobnostně pěknej vůl.

Ale obdivovat někoho, kvůli tomu s kým chrápe? Nebo s jakou barvou kůže se narodil? To je stejně na hlavičku, jako je za to samé zatracovat.

Jasně, zjednodušuju. Celá ta problematika je daleko daleko složitější, ale i tak ve mě po zahlédnutí každého nápisu Kdesi-Cosi-Pride, ať už se týká čehokoli, zůstává viset takové to nesmělé "A nemohla bych být hrdá na to, že jsem prostě já, i když k žádný menšině nepatřím?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. října 2012 v 10:24

Že bych svolal Tom-cat pride, když je ten rok kocůra?
Kožíšek hebký na odiv dáti?

2 Lucka Lucka | Web | 8. října 2012 v 10:32

Nojo, já vlastně taky k žádné menšině nepatřím. Sakra. Něměla bych si alespoň nějakou vymyslet? Byla by to menšina o jednom členu - to je dost dobrý, ne? A třeba by se ke mně časem někdo přidal. Pak už by byla to byla menšina větší. :-)

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 8. října 2012 v 10:46

Tak já už se k menšině přidala, podle jednoho "vysoce odborného" článku na novinkách jsou jen 4% dělnických dětiček, co se dostanou ke studiu na VŠ. Bohužel jsme ještě my takto čtyřprocentní žádný pochod neuspořádali, možná je na čase :D

4 Fionor Fionor | E-mail | Web | 8. října 2012 v 11:30

Pozitivní diskriminace je také diskriminace. I když se dá jen těžko odsuzovat v médiích. A přesně o ni těm pochodům a protestům hrdosti jde.

5 Arvari Arvari | E-mail | Web | 8. října 2012 v 12:04

Já to nikdy nechápu jako průvod 'jsem jinej a jsem na to hrdej', ale 'jsem hrdej na to, že se za to, že jsem jinej, nestydím'. O to přece hlavně jde, ne? A i kdyby byl nakrásně někdo hrdej právě na to, že je jinej, proč někdo obyčejnej nemůže bejt hrdej na svoji obyčejnost? A proč někdo nemůže bejt hrdej i na modrý oči? Jasně, nemá na nich žádnou zásluhu, ale jsou jeho pevnou součástí, tak proč je nemít rád?
Shodou okolností jsme se nedávno o něčem takovym s kamarádkou bavily, a ona mi neřekla 'obdivuju, že jsi to, co jsi', ale 'obdivuju, že se za to nestydíš'...

6 Maglaiz Maglaiz | Web | 8. října 2012 v 12:06

[1]: Ale jedině, kdyby šel i Jerry.

7 Lennroe Lennroe | E-mail | Web | 8. října 2012 v 16:43

[4]: To je poprvé, co to od někho slyším. Jsme ráda, řže si to nemyslím sama.

Jinak je to fakt, sice nevím jestli je skvělé být hrdý na to, že jsem průměrný, ale hrdý člověk může být na to, o co se zasloužil z toho, co dostal může mít tak maximálně radost.

8 sibelinne sibelinne | 9. října 2012 v 17:18

Doufám, že jednou budu fialový hotentot :)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama