Prosíme spoluobčany, aby si nestříleli z prezidenta

4. října 2012 v 0:01 | Cirrat |  Denní hemzy
O tom, jak maník s pistolí na airsoft dokázal dojít až k prezidentovi a napálit do něj několik ran, než kdokoli zareagoval, víme asi všichni. Výše uvedený vtip je podle mě jeden z těch lepších, které se jako reakce na tuto událost vyrojily. Ve mně se hlavně vyrojily smíšené pocity, protože nakolik je tahle situace zábavná, je to další věc, která mě utvrzuje v tom, že naše kultura pomalu končí.


Což o to, ona se ta naše kultura mění každou chvíli, ale teď to bude ještě o něco horší a ostřejší. A tím nemyslím jen tohle naše mléko a strdí, ale opět tak nějak globálně euro-americkou společnost.

Víte, když se chystal Plyšák, který asi někteří znáte jen pod oficiálním názvem Sametová revoluce, tak nějak lidi sice možná i někde našli pár dlažebních kostek, ale drtivá většina fyzicky drsných střetů byla ze strany k tomu speciálně vycvičených složek, nikoli běžného občana uličního (civis plateus vulgaris*).

Když se před dvanácti (!!!) lety konalo v Praze zasedání MMF a ulicemi táhly nejrůznější bandy protestantů, byl vandalismus a fyzické potyčky pořád něčím, co našeho občana uličního zajímalo jen z titulu "hele, co ti cizáci tady dělaj", i když už vzduchem létaly šutry a zápalné láhve. No a pak se mediálně oblíbená Kateřina "Biomasa" Jacques dostala ještě do sporu s policistou, ale to je případ mimo. Ten odkaz je taky na článek pět let starý, takže je jasné, že výčet funkcí mezitím došel změny, že...

Tři roky zpátky už házení vajíček, která jsou mimochodem docela tvrdá, na politiky nepřišlo nikomu jako něco extra, byť to ještě mělo takovou tu dráždivou příchuť zakázaného. To už mi fakt nepřipadalo pěkný. Nemám politiky a politiku extra ráda, zvlášť tady u nás, kde mám pocit, že se stále hraje s předem poznačenými kartami a my, jako masa občanů, jim to furt ještě žerem.

Fackování politiků (a politiky), i když stále ojedinělé, je přece jen na vzestupu, i když je fakt, že občas to nějaký ten politik vrátí některému dotěrnému fotografovi třeba... (První odkaz v odstavci uveden pro dobrý přehled politických facek na začátku článku.)

No a pak tu máme airsoftové výstřely na prezidenta. Není vidět, zda a jak moc tohle naším národem cloumá. V novinách se objevují výroky nejrůznějších odborníků, údajně "zaručeně pravé" přepisy komunikace mezi bodyguardy později označené za padělek, "tajná" data (kdyby byla opravdu tajná, nebyla by v novinách, to dá rozum, ne?) o tom či onom, spekulace (útok byl domluvený a objednal si ho Klaus mladší jako PR pro papínka; útočníka někdo navedl, protože sám by na to nepřišel - tyhle dvě teorie jsem četla jenom dnes) a hlavně vtipy.

Což je v podstatě v pořádku, nikomu se nic nestalo, ten kluk byl jantar, že to zkusil, ha ha, jedeme dál, nic se nezměnilo.

Ale ono se něco mění. Okay. Vtipy jsou vtipy a ty odložíme stranou, protože vtipy jsou a budou a to je okay.

Podle mého není v pořádku to, že se v naší společnosti stupňuje násilí a jako masa běžných občanů uličních po něm šaháme daleko dříve, aniž bychom to ale sami pozorovali. A za to zdaleka nemůžou filmy a video hry (protože říkat "počítačové hry" v dobách různých konzolí mi připadá poněkud omezené) v tak obrovské míře, jak je populární dnes tvrdit.

Podle mého je to tím, že je svět "menší" - víme, co se kde děje, můžeme téměř v přímém přenosu sledovat lynčování Kaddáfího stejně jako zahájení olympiády. Když se někde konají ozbrojené protesty nebo propukají násilnosti v ulicích, víme o tom v řádu několika hodin, občas i minut.

Protože většina lidí sem tam cítí takové to mrazení v zádech při čtení černé kroniky, zvlášť je-li to "černá kronika" mezinárodní a bizarní - protože prakticky čteme o teď probíhající válce, aniž by nám v pohodlí našeho obýváku něco hrozilo, a protože je daleko jednodušší cestovat, jak doopravdy, tak i prstem po internetové mapě přehledů a zpráv, jsme vystaveni daleko většímu množství informací, kterými se nás média snaží nějak šokovat a přilákat k sobě, aby měla větší sledovanost.

Protože větší sledovanost prodá více reklamy a prodá ji za víc peněz, a všechna média a jejich zaměstnanci potřebují z něčeho žít. A proto bychom taky při čtení nebo sledování všech zpráv a debat neměli zapomínat na větu pana Koukolíka o hlídacích psech demokracie.

Ale zpátky ke zprávám z domova a ze světa. Násilí a šokující historky tedy lákají a prodávají. Nevím proč, zatím po tom nepátrám, ovšem výsledkem je to, že jsme ze všech médií daleko více vystaveni násilí, které není kreslené nebo vymyšlené, ale právě teď se někomu děje. Nebo dělo, čas je v podstatě až na druhém místě, podstata je v tom, že do sebe denně soukáme příběhy o tom, co někdo někomu skutečně udělal. Nevyhnutelně je kolem toho chvilku poprask, pak proběhne internetem vlna vtípků - a pak se za celou věcí zavře hladina stejně, jako když hodíte šutr do rybníka: voda vystříkne, chvíli se dělají vlnky, ale dřív nebo později máte prostě akorát o šutr v rybníce víc a tomu je to fakt šumafuk.

A teď ta lhostejnost nastává čím dál tím dříve.

Ve věku komunikace jsme vystaveni všem možným vlivům daleko více a častěji, a tak prostě postupně okoráváme. Do toho máme čím dál tím větší povědomí o a kontakt s kulturami a národy, kde je daleko častější dávat průchod násilí a použít ho jako metodu řešení problémů, než u nás. A protože to oni dělají a jde jim to, tak proč bychom to nezkusili i my... Viz řecké protesty s ohněm a kameny, viz dnešní střelba v Kyrgyzstánu, viz arabské jaro, viz třeba i loňské rabování v Londýně (ano, já vím, je to mix).

Spolu s čím dál tím ostřejší situací, kdy je čím dál tím více lidí nespokojených, protože jde o jídlo, střechu nad hlavou, zdraví a tak dále, se násilí stává čím dál tím přijatelnější. Airsoftový útok na prezidenta a obecné reakce na tuto událost toho budiž důkazem.

Vzhledem k tomu, že tenhle proces globálního sdílení informací a zvyků probíhá takhle intenzivně už hezkých pár let, nenaděláme s tím nic. A kromě toho, že v České republice máme čím dál tím víc Santů a čím dál tím méně Ježíšků a podobně, je to užitečný nástroj a je fajt věci vědět. Cenzura a omezování informací nikdy nevyřešila nic a nepomůže ani proti současnému okorávání, které je koneckonců jen snaha společnosti přizpůsobit se novým kulturním podmínkám obecně.

Ale měli bychom mít na paměti, že násilí ve společnosti se bude i nadále vyostřovat. A zařídit se podle toho.

Howgh.
 


Komentáře

1 Egoped Egoped | E-mail | Web | 4. října 2012 v 1:04

Takže radíš nakoupit si dostatek střeliva? :)

2 pavel pavel | Web | 4. října 2012 v 1:45

To je postupná příprava na válku, která brzo postihne i Evropu.
Co je ta zkratka PR? Já žiji v Německu, tak ji neznám. :D

3 Fionor Fionor | E-mail | Web | 4. října 2012 v 6:56

Potíž je, že spolu s velkým hladem po informacích (a jejich dostupností) se nespojila i schopnost jejich kritického zhodnocení a třídění.
Tuhle úlohu dlouhou dobu zastávala média, která musela udělat ucelený přehled toho nejzásadnějšího, ale dnes, když si kdokoliv může vyhledat tucty informací, komentářů a článků o nejtitěrnějších událostech i v zapadlé banánové republice (často psaných lidmi, kteří o novinářské etice nanejvýš slyšeli) je těžké se zavděčit všem. Když nevyjde místo na podrobnou analýzu situace ve Venezuele, jsme my novináři nařčeni z toho, že programově tajíme informace o Chávezovi, když se věnujeme Chávezovi na úkor Gruzie jsme zase příliš orientovaní pro-Rusky...

Navíc, kromě dostupnosti informací, přibyla i možnost (více či méně) anonymně komentovat a diskutovat. Ta je podle mě největším kamenem úrazu.
Když se s někým bavíte v hospodě a do očí mu řeknete, že je „xenofobní hovado s použitou plenou místo mozku“ riskujete přinejmenším hádku, ale spíš i nějakou tu facku. na internetu se nad tím nikdo nepozastaví.
A tak lidem roste sebevědomí - když mohou beztrestně vyhrožovat politikům, nadávat a chvástat se, tak jsou v podstatě v pozici žáčka, který má generální pardon na cokoliv, co provede v rámci šikany slabších spolužáků. A když násilnické ego naroste dost, takové hovádko snadno a ochotně vyjde do ulic, zejména je-li zachována jeho anonymita v davu podobně smýšlejících blbečků, a násilí je najednou na světě.

Myslím, že anonymita je něco, k čemu člověk musí postupně růst a být vychován. Jinak je to jako rozdávat nože dětem ve školce „aby si děcka zvykla“...

4 legalizaceslova legalizaceslova | 4. října 2012 v 7:44

Autore, kolik je ti let?
Kdybys jen věcně, třeba formou čestného deníku, bez žvástů a těch různých počesku fabulovin popisoval svůj tobě nejblíž opravdu okolní dnešek. Pak by i ta kultura, o které v předstíraných pochybách leda tak žvástáš, existovala naprosto klidně a neokázale samozřejmě dál.
Přpouštím však, že zrovna v téhleté omorodině nejsou, například, diváci. Třeba filmů jako děl kinematografických.

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. října 2012 v 8:36

Ona ta nálada podle mne záleží i na tom, že pod všudypřítomnou hysterií a snahou najít za každých okolností jen to nejhorší stále víc lidí podléhá dojmu, že všude jinde je tak nějak dobře, jen u nás je to hrůza a běs. Dobrá zpráva neprodává. Spotřebitelé chtějí akci, skandál, krev, jinak se zpráva neuplatní. A prakticky každý z politiků je davem předem onálepkován jako neschopný, směšný a chamtivý gauner, což dost schopných a slušných lidí drží od politiky pokud možno co nejdál.

[4]: Proč ti komentátore záleží na věku autora? Nezní ti jeho názor dost jasně? Nemám rád nálepkování podle věku (ať už je jakýkoli) a snažím se podle něho neposuzovat.

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. října 2012 v 8:37

[2]: PR = public relations; něco jako vztjy s veřejností.

Problém se zacházením s informacemi (+jejich ověřování) a s jejich výkladem.
Pavlačové drbny byly nahrazeny fejsbůkem. Asi o tom napíšu poklesslost a pošlu ji na vlny iternetu. Vlny, jež znamenají svět.

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. října 2012 v 8:40

[4]: Z filmové tvorby mám nejraději filmování penalt ve fotbale a to jak u nás, tak v zahraničí.
A co v tom lítá peněž a emocí, panečku.

8 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 4. října 2012 v 8:55

[1]: Neradím nic, kdybych se cítila povolána radit, sedím mezi politiky ;-) Tohle si musí každý přebrat sám.

[2]: No, minulá krize skončila díky zbrojení proti Hitlerovi, že... Jinak PR - přesně jak říkal TlusŤjoch.

[3]: Myslím, že my ty nože dostali ještě v kolébce. Ale myslím, že zpětné omezení dostupu k informacím není řešením. Holt se budeme muset učit za pochodu... :-(

[4]: Anonyme, jaký máš web, kontakt, přezdívku? Je vtipné, jak potvrzuješ Fionorova slova o internetovém hrdinství. Až budeš mít co říct konstruktivního, ozvi se prosím. Kritiku beru - ale musí být o něčem.

[5]: Děkuji ti, náčelníku, že jsi se mě zastal. Jinak ano, chléb a hry.

[6]: Proveďte :) a [7]: - já mám nejraději pořady o vaření :-D

9 Mami Mami | 4. října 2012 v 10:40

A jak myslis, ze bychom se na vzrustajici nasili ve spolecnosti meli pripravit. Jiste je, ze nejsme pripraveni ani na vzrustajici kriminalitu, podvodniky a spol. Statni slozky, ktere by meli zabezpecovat ochranu obyvatelstva, od policajtu, pres kontrolory, uredniky, soudy jsou v rozkladu, nestihaj a pri soucasnem trendu propousteni a krouhani statniho rozpoctu bude jeste hur.

10 m. m. | Web | 4. října 2012 v 10:47

"A teď ta lhostejnost nastává čím dál tím dříve." Absolutní pravda. Já když jsem slyšela o tom střílení na prezidenta, tak to se mnou neudělalo vůbec nic, a to jsem ještě v první chvíli nevěděla, že to bylo jen kuličkama. Stejně mi to bylo jedno.

11 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 4. října 2012 v 10:58

[9]: No to já nevím, jak se na to máš nebo nemáš připravit ty - fakt nejsem tak všeznalá a arogantní, abych mohla radit všemu a všem.

Hele, já s tebou souhlasím, že zákonodárné a zákon prosazující složky jsou v rozkladu. Vem si jenom, kdo dneska bere vážně třeba právě policajty, přitom jestli (až) to přijde, budou v první linii, od koho budeme vyžadovat bránění našich domovů a majetku obecně. Jenže fakt nemám podrobnější recept na změnu, než je "musí se změnit postoj společnosti".

Myslím, že pokud se někdo nad tímhle článkem zamyslí, i to je krok správným směrem. Známe to z různých rad: první krok k překonání problému je vůbec si uvědomit a přiznat sám sobě, že ten problém existuje...

[10]: No ale mně taky. až mě to samotnou překvapilo, jak mi to bylo šumák. A pak jsem začala přemýšlet, proč jsem to vlastně měla takhle na háku, a vypadlo mi z toho zhruba toto.

12 matt matt | E-mail | Web | 4. října 2012 v 15:34

No nevím, řekl bych, že od středověku toho násilí celkem ubylo :)

Neřekl bych, že by množství násilí stoupalo, jen stoupá rychlost informací šířících se netem a to, že si na to člověk zvykl a co bylo šokující včera je dneska naprosto běžné - či dokonce se to klidně může stát předmětem internetových meme vtípků B-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama