Ticho, Cirrat (ne)spí!

10. října 2012 v 14:27 | Cirrat |  Denní hemzy
(Bacha, budu kňučet. Celý článek budu kňučet a budu si stěžovat. Jestli vám to vadí, nečtěte to.)

Takhle nějak vypadám poměrně často. Manžel by mohl dosvědčit, že když se mi povede jít spát před jednou ráno, oba dva jsme z toho nadšení. Když zalezu a usnu už před půlnocí, jásáme oba.

Problém je v tom, že jsem několik let fungovala při spánku cca 4 hodiny denně. Jestli mi to stačilo nebo ne, těžko říct, protože zároveň s tím jsem měla úplně jiné problémy, které si mou pozornost žádaly daleko více. A teď, kdy je těch 6 hodin absolutní minimum, pod které nemůžu jít (asi stárnu, nebo co), ne a ne usnout. Stačí k tomu málo, a nespavost opět udeří. Zvyk je totiž svině a železná košile.


Spala bych. Jak já bych spala! Já bych spala, až bych brečela! Ale z důvodů mně neznámých je mi tahle slast odepřená poměrně často. Kdybych jako škvor ve školce tušila, co se na mě chystá, rozhodně bych proti spánku po obědě neprotestovala, i když tenkrát to pro mě byl trest z nejhorších (a učitelka mi odmítala dát obrázek za spaní, i když jsem tiše ležela v postýlce, protože "ty jsi měla otevřené oči a nespala jsi - já tě viděla!").

Strašně mě baví, co mi sděluje většina zdrojů o komplikacích vzniklých z nespavosti. Anglická wiki kupříkladu tvrdí, že mezi následky způsobené insomnií patří: horší mentální výkon, zpomalené reakce, zvýšené riziko deprese, zvýšené riziko úzkostí, špatná funkce imunitního systému, nadváha nebo obezita, vysoký krevní tlak, riziko srdečních chorob a riziko onemocnění cukrovkou.

U mě se neprojevuje cukrovka, choroby srdce, a klinicky diagnostikovaná deprese nebo úzkost. Se zbytkem si důvěrně tykáme, jak jinak.

Jenže nespavost sama o sobě je většinou reakcí těla na něco, a to například na stres, depresi, špatnou spánkovou hygienu (ano, soused naproti, který vám svítí v noci do oken, soused kašlající za zdí, matka chrápající za druhou zdí, pouliční osvětlení v oknech, hlavní silnice nedaleko a opilci řvoucí dole na ulici, to všechno spadá pod špatnou spánkovou hygienu - ještě někdo se diví, proč chceme domek a ne byt?). Stejně jako zdravotní potíže (hm, několik bolících zubů - ano, jsem domluvená se svou zubařkou, bolící ruka - to ten zpropadenej loket, první náznaky myšitidy a cysta v kosti v prstě, křupající záda, permanentní život na ibalginu a z něj plynoucí podrážděný žaludek...), užívání některých léků, hormonální výkyvy (jsem ženská, zažívám je jen jednou měsíčně)...

Sakra, všechno, co můžu ovlivnit, na tom se pracuje. Zbejvaj věci, se kterýma nic neudělám. A tak dál čumím do stropu a jsem čím dál tím vzteklejší a hážu sebou jako ryba na suchu. Nebo si čtu cokoliv tak dlouho, dokud nepadnu vyčerpáním, protože pak sice usnu později, zato ale rychle a jsem ve větší psychické pohodě. Ať tak či onak, buď vzbudím manžela vzteklým převalováním se v posteli, protože nemůžu vydržet dost dlouho v jedné poloze, nebo ho vzbudím, když vypínám notebook a strkám ho pod postel. Chudák, taky se pořádně nevyspal už docela dlouho.

A tak jsme doma jeden insomniak a jeden v podstatě parasomniak (= trpící nepřirozeným stavem během spánku) z donucení. Jsou chvíle, kdy mě to vytáčí na maximum, zvlášť, když se k "prosté" neschopnosti usnout přidají ještě hypnagogické záškuby (= laicky řečeno: když sebou najednou škubnete tak, až se probudíte, občas je to spojené s klamným pocitem pádu) ve chvíli, kdy už už zabírám a pod peřinou je tak teploučko. Občas v takové situaci ukápne i tichá slza.

Ráno se mi nechce vstávat, bolí mě hlava, mám oteklé oči a žaludek na vodě. Ale práce je práce, a ta nepočká. A tak se vykopu z postele, proplazím se koupelnou, vypadnu do kanceláře a trvá mi aspoň hodinu, než se zorientuju kdy jsem, kde jsem, kdo jsem a podobně.

Někdy se mi povede drhnoucí a pokašlávající motory nahodit poměrně rychle, rázná muzika budiž mým pomocníkem, někdy mám ale vatu v hlavě, před očima mlhu a ne a ne se probrat. To je doprovázeno skelným výrazem zombie, lehce se třesoucíma rukama a neustálým pocitem chladu. Taky mám v tomhle období větší sklony vidět věci černě, takže buď si tady ode mě přečtete něco více či méně depresivního, nebo si taky nepřečtete nic, protože se mi nechce psát.

Naštěstí mám důkladný trénink, a tak si těch fyzických věcí nevšimnete, pokud mi není opravdu hodně zle. Čeho si možná všimnete, je maximální multitasking, který je ale v podstatě řízená roztěkanost. Při minimálním spánku se nevydržím dlouho soustředit na jednu věc, ale řízené přepínání ve stylu "teď dělám to, teď zas tohle a teď pro změnu tamto - a zpátky na první" mi umožňuje fungovat více-méně normálně.

Je to v podstatě minievoluce v akci - takové jsou podmínky a přizpůsob se nebo zhyň. To, že se moje tělo těmhle stavům dokázalo více-méně přizpůsobit, je docela na pováženou, protože obvykle funguju na systému "ok, tak jak to uděláme, aby moje okolí vyhovovalo mně" a ne naopak. Je sice možné, že kdybych se s tím nesnažila bojovat, časem bych se třeba i zařadila mezi skupinu lidí, kterým prostě stačí spát málo a jsou v pohodě a fit...

Jo. Je daleko reálnější, že by mi hráblo definitivně, protože opravdu cítím, jak mi spánek fyzicky chybí. A tak po nocích babouňám, dokud neodpadnu vyčerpáním, které samozřejmě nestihnu dospat, a kolotoč nabírá na obrátkách a intenzitě. Většinou to skončí nějakou nemocí, při které prospím 18-20 hodin denně a na chvíli se mi uleví. Občas se mi prostě povede nějak přehodit mentální vyhýbku (a až přijdu na to jak, podělím se) a zase nějakou dobu můžu normálně spát.

Ale nejpozději do měsíce je to tady znovu.

A ne, prášky na spaní jsou v mém případě opravdu špatný nápad.

Lidi, kdybyste věděli, jak strašně se mi chce spát!

A insomnie v pozadí se mi tiše chechtá...

 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. října 2012 v 15:05

Zkoušela jsi počítat ovečky?
Anebo šláftruňk?

2 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 10. října 2012 v 15:16

[1]: Zkoušela. Obojí. Nepomohlo.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. října 2012 v 15:48

Kdysi se dával odvar makovic.

4 Babe Babe | 10. října 2012 v 16:01

Má pomáhat meduňka. Já poslouchám audioknihy, nejlíp usnu, když někdo mluví.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. října 2012 v 22:11

Nech si za5 lullaby za současného kolébání (cradling).

6 mengano mengano | E-mail | Web | 10. října 2012 v 22:39

Hm, nespavost je fakt příšerná. Nikdy mě neuspí knížka, to prostě čtu a čtu a najednou svítá. Velice se mi osvědčilo sudoku. Nevím, možná mi mozek z toho úporného přemýšlení omdlí a usínám tak do 20ti minut. Jinak taky civím na strop a mám vztek.

7 sibelinne sibelinne | 10. října 2012 v 22:59

Heh, tak ze 70% je to i můj případ. Snad dočasný. Co já bych dala za snadné a rychlé usnutí a probuzení AŽ RÁNO a až tehdy, kdy budu sama chtít.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama