Nominčí Jedenáctka 1/3

5. prosince 2012 v 10:57 | Cirrat |  Denní hemzy
Nominek mě nominovala - a to je krásná věta! :-)

Za těch pár dní, co jsem tu mlčela, jsem stihla neoslavit 30. narozeniny (ne, vážně - na oslavy nebyla ani nálada ani prachy), stavit se u Sikara na Bad Movie Night (It's a dick!), dát si první kolo výběrového řízení u jedné velké nebankovní společnosti, dozvědět se, že mě stejně neberou, začít šupovat fusekle a zase aspoň na chvíli zvítězit nad nespavostí.


A protože zatím si skládám některá témata v hlavě do článku, využiju příležitosti, kterou mi Nominek poskytla, a zařadím se do jedenáctkové řetězovky.


Ta se skládá ze tří částí:
  • Napsat 11 věcí o sobě
  • Odpovědět na 11 otázek
  • Napsat 11 nových otázek pro 11 pokračovatelů
A tak to rozsekám do tří částí, ať mám zase aspoň nějaké články ;-)
Tady je 11 věcí o mně - možná se v některé budu opakovat, ale to nějak přežijeme, ne?
  1. Nemám ráda vyžadování pozornosti a obdivu čistě kvůli faktu, že dotyčný nebo dotyčná existuje. Já existuju taky, a je zajímavé, že většina těhle uřvánků mě ignoruje jako placatej šutr, ale já bych na ně měla vynakládat fyzickou i duševní energii. Ani nápad!
  2. Prostě nemám trpělivost s kníkaly. Pokud mají dost energie na kňučení, mají dost energie na to, aby se svou situací začali něco dělat. Já bych to měla vědět (pravidelní čtenáři vědí, ostatní buď zapátrají v archivech nebo se smíří s tím, že neví). [Poznámka: kníkání a občasné postěžování si na něco jsou dvě různé věci. První je nešťastný zvyk několika málo jedinců neustále naznačovat, že se jim vede strašně špatně a jejich okolí by je za to mělo litovat a mělo by dělat něco pro to, aby kníkalové přestali kňučet. Tedy, kromě dobře mířeného kopance a řevu "Drž hubu!". Postěžovat si a vypustit páru občas potřebuje každý a je to úplně jiný hrnek kafe. Kníkalové totiž raději chcípnou, než by začali svůj problém skutečně řešit - protože kdo by jim pak věnoval pozornost, kdyby ho neměli? Pokud tedy své problémy řešíte a máte pocit, že se vám to sem tam i povede, nejste kníkal.]
  3. Občas nemám problém s tím, posloužit jako živá Wikipedie nebo Google - ale jen v omezeném rozsahu a jen pro někoho. Výjimkou budiž moje sestra, která je a) moje sestra, b) máme spolu specifický symbiotický vztah a c) teď už mě stejně předehnala a většinou využívám jako zdroj informací já ji. Blíží se doba, kdy některým budu na jejich výkřiky odpovídat tímhle odkazem.
  4. Miluju válení se v horké vaně se spoustou pěny. Bohužel jednak máme bojler a jsme v bytě 4, jednak mám přecitlivělou kůži, které dlouhé máčení se nesvědčí... Chjo...
  5. V poslední době mám problém se čtením "klasické" fikce. Je spousta knih, které miluju, které bych si chtěla přečíst (nebo přečíst znovu), knihy, které mi někdo doporučil - a já nic. Když už něco čtu, jsou to novinové články (zřídka), příručky, odborná literatura (viz třeba Koukolíkova Vzpoura deprivantů), nebo alespoň literatura faktu.
  6. Úplně stejně mě postihlo nekoukání na filmy. Je jich spousta, co bych ráda viděla, a přitom nejsem ani schopná si je pustit na notebooku. Teď se ale těším na Hobita, Les Miserables a Star Trek Into Darkness (kde mimo jiné má hrát i Benedict Cumberbatch, to kdyby někomu nestačili Zachary Quinto, Chris Pine, Karl Urban a Simon Pegg), tak jestli budou peníze, asi zase začnem chodit do kina...
  7. Nemám ráda lidi. O lidech obecně si myslím něco o šedé mase, tupém stádu a podobně. Mám ráda některé konkrétní jedince (a těch je sakra málo), mám okruh řekněme dobrých známých, které toleruju lépe, mám ještě o něco širší okruh lidí, které toleruju s velkým vypětím - a pak jsou všichni ostatní, co je nesnáším. Malý návod: pokud se s váma bavím, minimálně vás toleruju. Pokud vás sama vyhledávám, pak vás mám dokonce i ráda. Ostatní si to neberou osobně. Já jsem velmi kritická osoba.
  8. Rovnou navazuju: Já opravdu jsem velmi kritická osoba. Ale protože to o sobě vím, snažím se nejen kritizovat, ale hledat i to dobré. A taky zakládat své kritiky na skutečných faktech, nikoli pouze na "líbí - nelíbí". Zároveň ale stejnou úroveň kritiky vyžaduju i od ostatních. [Poznámka: ten bugr pod prvním hodnotícím videem z New Weird - viz odkaz v záhlaví blogu? Dotyčná slíbila, že pošle konstruktivní kritiku. Doteď nic.]
  9. Zároveň si myslím, že pravidla by měla platit pro všechny bez výjimky stejně. Bez ohledu na menšiny, většiny, barvu kůže, původ nebo vyznání. Žádné výhody, žádná diskriminace, žádné úlevy, žádné kličky, žádné znevýhodnění. To s sebou nese naprostou nepotřebnost takových věcí, jako je "homosexuální manželství" - v mém ideálním světě by mohl uzavírat manželství každý s každým, pokud splní podmínky k uzavření manželství. Stejně tak náboženství a spol. - v soukromí ať si každý dělá, co chce, ať se řídí, čím chce, ale ať tím neotravuje ostatní. Všechna náboženství mají stejné právo existovat, stejně jako víra bez vyznání nebo ateismus. Ani jedno z toho není lepší nebo horší. Proto bychom je neměli ani zavrhovat, ani jim zametat cestičku a klást červené koberce. Stejně tak i v osobní rovině - když například neuspěju ve výběrovém řízení, protože ostatní byli lepší, je to něco jiného, než když stejně nemám šanci kvůli příbuzenské tlačence. Já jsem prostě Zákonný neutrál, i když si dávám bacha na to, jakýma zákonama se vlastně řídím...
  10. Politika je pro mě kámen úrazu - na jednu stranu se spoustou věcí nesouhlasím, protože i když mění věci, které je potřeba změnit, často je to špatným směrem, necitlivě a k horšímu. A to většinou ještě mění věci, které nejsou priorita. Takže se současným stavem politiky spokojená nejsem. Jenže na druhou stranu jsem velmi apatická, co se změny týče. Jako běžný řadový občan mám pocit, že i kdybych se na hlavu postavila, stejně na situaci nebudu mít vliv. Jedním z velkých zdrojů téhle mé apatie je i fakt, že předtím, než přišly do politiky VeVerky, přečetla jsem si na jednom osobním blogu jisté paní, že ona doporučuje svým známým volit Johna, protože "ho znají z televize, kde to všechno vždycky tak vyšetřil a odhalil spoustu věcí"...
  11. Ráda čtu osobní blogy, protože jsou pro mě tím, čím jsou pro spoustu lidí seriály a sitcomy - je to "ze života" (doslova) a jsou to úplně jiný trable (alespoň většinou), než mám já. Je to fascinující a osvěžující. Alespoň pro mě. Proto moc nesleduju fanblogy nebo umělecké blogy, pro mě je prostě ta osobní rovina daleko zajímavější (ok, navíc sbírám matroše na povídky a způsob, jakým ostatní uvažují a komunikují mě fascinuje).
No a pokračování příště.
 


Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 12:12

Všechno dobré k třicátinám, paní Citrátová :)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. prosince 2012 v 13:08

Ad 4) Ano, vanování je báječný koníček.

3 mengano mengano | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 14:25

Blahopřání ke krásnému věku:)
Malinko si říkám "ach, jo", ale co nadělám že:)
Ad 2) Tohle mi jde taky pěkně na nervy. Občas mi to tak připadá, že kdo nekníká, není in.

4 nominek nominek | Web | 5. prosince 2012 v 20:40

:-) Tak krom toho, že se přidávám s gratulací (a né, moc nezávidím nižší číslo, leda trochu), jsem fakt ráda, že jsi do té řetězovky šla :-)

U spousty věcí kývu hlavou a přitakávám si tady . Jen tou wiki se být necítím a lidi mám spíš ráda než nerada :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama