Jak líp vydávat skřeky

Protože občas články a videa o něčem nestačí

27. září 2012 v 22:50 | Cirrat
... aneb když se vsadí Cirrat se Sikarem, je to vždycky zlé.

Posledně z toho bylo jisté Sikarovo velmi názorné a návodné video, kde jsme se dozvěděli i cosi o žlábcích a drbání. Tentokrát jsme přitvrdili, a to sami na sebe. Čtěte a zlomyslně se chechtejte, že jde o nás a ne o vás.

Symbolismus při psaní

31. července 2012 v 13:54 | Cirrat
Lidi, lidilidilidi, mně se množej psací články. Na tenhle jsem narazila původně na Mental Floss a měli tam odkaz na původní v The Paris Review Daily.

O co jde? V roce 1963 se šestnáctiletý Bruce McAllister rozhodl, že hádat se s vyučujícím [z angliny se blbě poznává, jestli jde o učitele nebo o učitelku, tak odpusťte] o symbolismu v pracích různých autorů ho nebaví, tak se sebral, dal dohromady 4 otázky a obeslal 150 autorů.

Překlad článku z The Paris Review Daily (s odkazy na články české wikipedie o jednotlivých autorech - pokud existují) následuje:

Lidské tělo ve vesmíru

30. července 2012 v 13:18 | Cirrat
Taky vás napadlo napsat něco z vesmíru? A náhodou jste potřebovali vědět, co se stane s lidským tělem, když ho záporák vyhodí do vesmíru bez skafandru? Zmrzne? Roztrhne se vnitřním tlakem na kusy? Nestane se vůbec nic? Našla jsem článeček na stránkách NASA v rubrice Zeptejte se astrofyzika (zvednou ruce všichni, kdo ví, že Brian May je astrofyzik), který mi odpověděl na hodně otázek, tak si říkám, že v rámci psaní realistických fikcí bych ho mohla rozšířit i mezi ty, kdo anglicky neumí:

Lidské tělo ve vzduchoprázdnu

Lehké červencové zprávy

25. července 2012 v 14:02 | Cirrat
z doupěte Autorodlakova.

  • Pokračuju v hodnocení povídek ze soutěže New Weird. Je jich sice jenom dvanáct, ale ono to chce pořádně se nad nima zamyslet.
  • Novela do letošní Ceny Karla Čapka zatím moc nepokračuje. Vypadá to, že se budu muset vrátit a pár scén vystřihnout (když se propíšu do slepé uličky, nezbývá než zacouvat a zkusit to jinudy).
  • Zároveň se vyvrbila dlouhá povídka, která taky půjde do CKČ. Pohybuju se teď někde kolem 35 tisíc znaků a jsem zhruba ve dvou třetinách plánovaného děje.
  • Největší problém mi dělají rozhodně "přechodové" scény, což jsou ty, během kterých se potřebuju dostat z jednoho předem vymyšleného kousku do druhého. Nezbývá, než trénovat.
  • Přemýšlím o sepsání něčeho do Fantastické povídky. Nápad by byl, teď ho ještě rozpracovat na vhodný počet znaků. Uvidíme, přes koleno to lámat nebudu.
  • Samoučím se pracovat s mixážními freeware programy, chci si totiž sestavit znělku pro videa k New Weird 2012. Zatím tomu rozumím tak, že málo. A to ještě nemluvíme o videu za tím...

New Weird 2012 - služební hlášení

30. června 2012 v 12:19 | Cirrat

Připomínám, že do dnešní půlnoci můžete e-mailem posílat Sussanah své příspěvky do literární soutěže New Weird.


(konec hlášení)

Fantastika nemusí být fantastická

26. dubna 2012 v 12:50 | Cirrat
Nedávno jsem Sikarovi přeposlala větu z jedné fanfikce ve stylu "na tmavém dřevě vchodových dveří byla hned nad zašlým bronzovým kukátkem písmena 221". Zeptala jsem se ho, co je na tomto obrázku špatně.

Teď, musím dodat, že Sikar byl zrovna ve vyřizování ukončení jednoho zaměstnání, papírování, stěhování a ještě řešení problémů právě v tom (teď už bývalém - gratuluji) džobu, nicméně čekala jsem, že spolu se mnou začne nadávat na ty, co si pletou písmena a číslice.

Když po několika minutách ticha začal naprosto upřímně rozebírat, že ta věta má kostrbatou stylistiku, smilovala jsem se nad ním. A napadlo mě, o čem to bude dneska.

O fantastických autorech fantastiky.

Literární soutěž New Weird 2012

11. dubna 2012 v 23:28 | Cirrat
Do konce školního roku můžete posílat své příspěvky do soutěže, kterou vyhlásila Sussanah. Pod obrázkem v záhlaví najdete její článek, kde vysvětluje podmínky a pravidla - svůj soutěžní příspěvek (jeden na osobu) může totiž poslat opravdu každý. Porotci jsou již vybráni, v patřičné rubrice na Sussanině blogu najdete naše medailonky, a rozhodně se těšíme na to, až bude co číst. Klidně taky rozšiřte povědomí o této soutěži mezi ostatní - čím víc, tím líp! :-)

...taková maličkost!

8. dubna 2012 v 22:10 | Cirrat
Tak si tak sedím v 'trůnním sále' a listuju si jen tak zvolna knihou, kterou máti koupila někdy před necelými dvaceti lety. Říkala jsem si, že se aspoň mrknu na obrázky, koneckonců se jmenuje Přehlídka slavnostně prostřených stolů, napsala ji Angela Francisca Endressová a obsahuje tipy ohledně organizování a prostírání stolů na různé akce. Vyšla u nás v roce 1993 a je dost prasácky přeložená, ale dostala mě.

Kromě toho, že jsem tam zjistila víc o tom, jak by měl být uspořádaný bufet nebo švédský stůl tak, aby to dávalo smysl, než za celý dosavadní život, přečetla jsem si předmluvu autorky.

Ne, tohle opravdu nepatří do Mlsný huby, rubriky o jídle. Tohle opravdu patří do psaní.

Protože jsem si přečetla, že na dvoře Karla Velikého se připravené pokrmy vkládaly do jakýchsi prohlubní ve stole.

Psaní fikce a psaní fikce

21. března 2012 v 16:02 | Cirrat
Je na čase zase trochu zacitovat ze svých příruček, tentokrát je to Description & Setting; Techniques and exercises for crafting a believable world of people, places, and events od Rona Rozelle. Překlad následuje po obrázku.


"V tomto bodě se hodí rozlišit fikce literární a populární. I když jsou tyto výrazy příliš obecné - a mezi nimi je široké pásmo, kde navzájem prolínají - můžeme se aspoň pokusit určit místa, kde se liší. A použití popisů se dá použít dobře. Čtenáři literární fikce, jako je například DeLillova novela, kterou jsme právě zkoumali, budou obecně k dlouhým popisovým pasážím tolerantnější, protože je způsob, jakým autor příběh posouvá kupředu, zajímá stejně, jako je zajímá postup příběhu samotného. Fandové pisatelů populární fikce, jako je Stephen King a Belva Plain a Ken Folett, většinou na prvním místě touží po útěku před skutečností. Chtějí, aby je někdo bavil, a jedním z autorových úkolů je nezatěžovat je tím, co mohou považovat za přílišné detaily.
"Problémem pisatelů populární fikce je poskytnout dostatečný popis bez toho, aby byl příliš detailní. Nejlépe se s ním vypořádáte tak, že budete mít na paměti typ svých čtenářů a následujete to, čemu říkám pravidlo bordelu: Pokud něco neslouží posunování příběhu kupředu, musí to pryč. Všichni aturoři obětovali tomuto pravidlu pečlivě vymazlené odstavce nebo celé kapitoly. A zatímco mazat text, se kterým jste se prali a dovedli ho do vysokého lesku, není žádná sranda, vaše povídka nebo dílo na tom bez toho bude líp."

Arogance Autorova

12. března 2012 v 10:56 | Cirrat
Dlouho, předlouho jsme neskřékali. A mně se zase nahromadily výkřiky na adresu autorů známých i neznámých, píšících povídky, fanfikce a bůhví co jiného... Jednak si trochu upustím páru, jednak to třeba někomu pomůže.

Jo a ještě jedna věc: Shazuju kritické desatero. Nemám náladu na hodnocení cizích věcí, kromě dvou vybraných jedinců (vy dva víte sami, kdo jste).

Velké Datlování I.

1. listopadu 2011 v 10:28 | Cirrat
(Autorodlačí rubrika je vcelku tichá, že?)

*warning* porotci 31. ročníku CKČ tady udělají čelem vzad a hodí "zpět"! Šagom v marš! */warning*

Je Fantasy opakem Sci-fi?

12. října 2011 v 11:48 | Cirrat
Už nějakou dobu se dohadujeme nejen se Sikarem, který je z Blog.cz mým oblíbeným debatním partnerem (protože máme stejnou pracovní dobu a otravujeme se navzájem v zájmu zachování zdravé dávky šílenství a aby nám prostě nehráblo příliš), jestli jsou některé knihy Fantasy, Sci-fi nebo co vlastně (zajímavé je, že o Hororu jako žánru debatuje málokdo - všichni jsou srozumění s tím, že Horor má lidi děsit a basta). U lidí, kteří nemají zrovna načteno obojí ale jen jeden z uvedených žánrů, se setkávám s názorem, že Fantasy a Sci-fi jsou si navzájem opačné, stejně jako horko a zima, oheň a voda nebo světlo a tma.

Ale hov... houby!

Music it ain't

24. září 2011 v 20:00 | Cirrat
Dlouho jsme neskřékali, děcka. Je zas na čase, abych se s vámi podělila o nějaké to moudro, tentokrát co jsem vyčetla z další knihy, co jsem si onehdá nechala poslat z Ameriky: Characters & Viewpoints od Orsona Scotta Carda. Mám rozečtenou ještě jednu, Scene & Structure od Jacka M. Bickhama, ale i když má Bickham v lecčems pravdu, musela jsem ho odložit: na můj vkus totiž píše až příliš absolutně a až příliš čtenáře podrobuje vlastnímu stylu; i když vydal 75 románů, hlavně prý knih pro děti, začínám být na rady ohledně stylu docela alergická, zvláště pak na ty autoritářské - i když už mám o Bickhamově radách rozepsaný článek.

Doupě Autorodlakovo - červen '11

2. července 2011 v 11:50 | Cirrat
Krátce a stručně: Autorodlak byl přepaden nápadem a začal psát. Bohužel, nedlouho poté se stal obětí dlouhohrajících bolestí hubních - buď mu rostou osmáky, aby byl ještě moudřejší, nebo zase o pár zubů přijde. Anebo má zanícenou držku, protože si neměl čistit zuby žvýkáním zpráv z poslanecké sněmovny - lehká otrava zní taky zajímavě.

Každopádně ve spolupráci s místním choromyslným tankem dal dohromady alespoň pár postav, a jen co vytáhne svého protagonistu ze špitálu, pohne s tím. Mimo jiné i proto, že se mu povedlo ulovit svou zubařku na mejlu a říct si o ztracené číslo do ordinace, takže se v nejbližší době zbaví těch odporných bolestí, který ho každej den budí kolem pátý ráno, a nebude se muset umrtvovat spoustou Ibalginů každej den.

Jinak se oznamuje návrat jedince druhu autorodlacus citratus mezi uživatele ICQ, a to přes prográmek QIP Infinium. Tímto byl zároveň opět zprovozněn dlouho zanedbávaný Twitter, na kterém námi pozorovaný jedinec popiskuje v cizojazyčtině. Číslo ICQ pro zájemce je k dispozici po osobní žádost přes Vzkaz autorovi, zprávu na FB nebo SMSku. A pro ty, kdo chtějí sledovat život autorodlaka na FB, opět připomínám, že žádosti o přátelství, aniž by mi dotyčný napsal, odkud že se to máme znát, jsou ignorovány. Odpadá pro ty, kdo mají ve jméně svou blogerskou přezdívku...

Roger.

Magie potřebuje realitu

24. června 2011 v 9:09 | Cirrat
Mám pro vás otázku: Co se stane, když vezmete předmluvu Terryho Brookse k encyklopedii fantasy prvků, promícháte se Sikarovým antimagickým seriálem, přilejete citrátí úvahy o dohodě se čtenářem, a tentokrát protřepat, nemíchat?

Ano, správně, budete číst tenhle článek.

Padejte ven a žijte

22. června 2011 v 10:20 | Cirrat
Tož skřékáme, děcka! S články o psaní se roztrhl pytel - Sikar je Sikar, Temnářka je Temnářka a KatyRZ výborně zaválela s Želví láskou (ano, já vím, že se ten článek jmenuje jinak) - nicméně já od soboty nosím v hlavě další příspěvek na toto téma a konečně se s váma o něj podělím (než na něj zase zapomenu a přijdete o perly mé moudrosti).

Dneska to chci vzít zkrátka (uvidíme na konci, jak se mi to povedlo) a stručně. Heh.

Autorodlak

10. června 2011 v 12:13 | Cirrat
Autorodlak se vylíhl v Pajzlu a potichu tam obsadil stůl, zásoby kapitána Morgana a neustále bojuje proti podpalování svých papírů jinými členy pajzlu. Sám podpaluje akorát své cigarety.

Tato rubrika bude od teď obsahovat i krátké náhledy do života autorodlakova.

(Jenom škoda, že spolu se šílenou představivostí a schopností psát dlouho do noci s nezdravou stravou jako palivem autorodlaci zpravidla nezískávají výtvarné schopnosti. Ale třeba vám ho někdy ukážeme...)



(Protože takhle fakt nevypadá.)

Knígy z Émeriky

4. června 2011 v 21:53 | Cirrat
Děcka, budeme skřékat ve velkym! Citrátový totiž konečně přišly knígy, který si před dvěma lety nakoupila na Amazonu a nechala poslat ke kamarádce ve Státech, bo Amazon k nám nedovážel. Jinými slovy, hele, co mám:




Fikce a pivo I

3. března 2011 v 12:58 | Cirrat
Pchá, nikdo včera ke Kocourovi nedorazil. Ale já s tím tak nějak počítala a vzala si s sebou jednu z příruček od Holly Lisle, aby mi dělala společnost.

Odbočím: víte, jakou já mám radost, že mi konečně přijde těch 15 knížek, co jsem si asi před dvěma lety koupila a teď mám konečně prachy na poštovný, aby mi je virtuální kamarádka ze Států mohla poslat dom? To teprvá budou padat hlody!

Ale zpátky. Hollyina příručka je "How to Write Page-Turning Scenes", čili jak psát dechberoucí scény. A protože vám ji (narozdíl od newsletterů) nemůžu přeložit a dát k dispozici, budete se muset spokojit s tím, co jsem při čtení rad a návodů vykoumala. Něco vám asi bude připadat známý a nepodstatný, něco možná ne.

Tak jdem na to.

Ale fuj!

2. března 2011 v 11:55 | Cirrat
Na konci loňského roku jsem tu překládala článek od Holly Lisle, kde píše o autorské závisti a jak to autory ochromuje.

A hele ho, co vyhodil Fragment na FB:



No jo, ale co taky čekat od nakladatelství, které si myslí, že lidi začnou číst víc, když jim klasiku přežvýkají a natráví... (ZDE)

Ta druhá otázka je sama o sobě docela nevinná, ale fakt si nemyslím, že je dobré jít do psaní s tím, že někomu konkuruju. Lepší je podle mě se ke psaní postavit s názorem, že moje práce je originální, dobrá a najde si svou skupinu čtenářů...
 
 

Reklama