Dneska se poštěstilo. Vlezu do tramvaje, na další zastávce nastoupilo pár holek a jak šly kolem mě, padla věta:
Viděla jsem toho Ríšu a je naprosto dokonalej!
A tak jsem z tramvaje vystoupila a počkala si na další. Za pár zastávek nastoupily dvě holky, asi posilněné alkoholem, láhev ještě třímala jedna z nich v ruce. Ta druhá se rozhlédla po tramvaji, dopadla na sedačku a zahlásila na celej vagón:
Támhletu holku strašně nenávidím! Čum!
Na další zastávce (po hlasitém rozhovoru o tom, proč jí nenávidí a kdo komu vrazil facku) vystoupily i s lahví. Dojela jsem, kam jsem potřebovala, přestoupila na bus a po pár zastávkách vystupovala jedna slečna a vítala ji druhá s větším černým psem a veselým rozjásaným hlasem:
My strašně smrdíme! Ona strašně smrdí hovnama! Ahóóój!
Samozřejmě, že to do busu bylo parádně slyšet. Ano, pejsek se někde asi v něčem vyválel, ale způsob podání pobavil všechny spolucestující. A pak, že je na světě nuda...
"Ze všech zvířat, co jsem kdy měl, se musel nejvíc hlídat ten had. Měl úplně stejný sklony jako Max (svědkové kocour) se plést pod nohy a voni jsou křehcí. Směl se pouštět jenom když ho někdo hlídal. To si člověk sedl k televizi, vyndal hada a ten se obtáčel kolem těla a byl hlídanej. A jak byl dlouhej, to že člověk viděl jeho ocas, ještě neznamenalo, že víš, kde má hlavu. A byl strašně nepředvídatelnej."
"Jak vypadá nepředvídatelnej had?"
"Vem si, jak je nepředvídatelná hadice od vysavače. A to ten had je mnohem ohebnější. Je prostě dlouhej a křehkej. A jak hledal teplo, von byl schopnej se omotat kolem topení a přiškvařit se k němu, blbec."
...
"To želvy, ty byly v pohodě. Jsou pomalý, můžeš je dohonit, a hlavně, maj krunýř. Tu, narozdíl od hada, jen tak nezašlápneš."
"Kloužou?"
"No. Zvlášť ty vodní. Taky občas člověk otvíral dveře a za nima byla želva. Ta si zalezla do krunýře, nic se jí nestalo, ale tobě tekla krev z nosu, protože se ty dveře zarazily v půlce, což člověk nečekal a napálil to do nich."
(Zezelenej závistí, Gerarde Durelle, aneb tohle měl manžel doma)
Ve chvíli, kdy se manžel probudí z odpoledního zdřímnutí a prohlásí, že se mu zdál šílenej sen, já mu řeknu, aby mi ho povyprávěl a on prohlásí "Nejdřív si odskočím - aspoň zkontroluju, že tam fakt není ten příšernej kožich," víte, že je něco divně...
V Těchonicích jsou draha. Draha jsou staré obecní pastviny, kde se za léta spásání vytvořily ojedinělé ekosystémy. Aby draha přetrvala, je zapotřebí je udržovat dalším spásáním.
