Pohyblivé i nepohyblivé obrázky
8. března 2012 v 9:09 | Cirrat
...a v našich zemích od roku 1911. Můžeme si tedy snadno spočítat, že je u nás tento svátek o sedm let starší, než vznik prvního samostatného československého státu. Tolik k řečem o komunistických umělých svátcích. Jsem ráda, že zahradnictví Chládek připravilo tohle info, protože jinak bych dneska k těmhle ošklíbačům patřila i já:
23. prosince 2011 v 23:17 | Cirrat
10. října 2011 v 13:25 | Cirrat
Na důkaz k
Sikarově popisu žranice
U sedláka Franty (pro znalce - U Žrouta Bumby) přikládám scan naší společné účtenky (tento článek nemá žádnou hlubší pointu, jen se chlubíme):
2. října 2011 v 20:43 | Cirrat
Tuhle jsme zabředli debatu se Sikarem a vznikly z toho supí komiksy. Světlo světa SUPr STORY poprvé spatřila v AK rubrice Milujeme komiks (
odkaz).
Je načase předložit vám druhý díl. Rovnou vás varuju, že další díly jsou už ve výrobě a budou zveřejňovány podle klíče "Jak se mi zachce", neboli nepravidelně :-)
PS: Sikar NENÍ sup. Sikar je vysmátej jako hyena, ale sup, sup jsem JÁ!
28. února 2011 v 16:59 | Cirrat
Pro zajímavost - nascanovaný leták o vanilce, který jsme včera uzmuli na výstavě orchidejí v Zahradnictví Chládek:
Klíčová slova: vanilka, vanilla planifolia, jak pěstovat, kvetoucí vanilka, orchidej.
18. února 2011 v 10:01 | Cirrat
Natrefila jsem na zmínku o tomhle kousku při čtení jedné fanfikce - a když něco neznám, potřebuju si to poslechnout. Tohle je zatraceně dobrej kousek a jméno Haley Westenra si pořádně proklepnu...
14. února 2011 v 14:08 | Simon Tofield
Tabbies are red, Persians are blue, my bowl is empty, I'm waiting for you!
8. února 2011 v 15:41 | Orangecurl
Shodou okolností
Orangecurl znám z jiného serveru a měla jsem často možnost sledovat její umělecké počiny. Ta holka je sakra dobrá!
Včera jsem zahlídla jednu z jejích novějších prací a opravdu jsem se pokochala. Slovo dalo slovo, a tak mám tu čest (a svolení autorky) vám tu předvést jeden krátký příběh beze slov:
2. února 2011 v 16:45 | Klaire
Vážení, tohle na tuctových blozích a serverech pro holky jako podle šablony fakt nenajdete! Kochejte se a učte se!
10. listopadu 2010 v 10:35 | Cirrat
Musím se přiznat, že u svých oblíbených komiksů jsem vždycky na vážkách - zveřejnit a dodržet přitom pravidla AK a podělit se s ostatními i za cenu porušení autorových práv, nebo nezveřejnit, mít dobrý pocit, že nejsem vůči autorovi svině, ale zase - odkaz není natolik oslovující jako celý obrázek...
Holt, dneska jsem zase jednou byla svině. Protože tohle je přesně to, o čem mluvím:
(Odkaz na původní umístění obrázku - a zbytek webcomicsu - viz výše. Česká verze v článku.)
17. října 2010 v 21:16 | Cirrat
Tohle chci. Hůlka programovatelná na 13 pokynů :-)
29. srpna 2010 v 23:49 | Cirrat
Tohle je malý dovětek k tématu týdne hudba. Měla jsem tam jedno z těch lepších videí Yamato: the Drummers of Japan (neplést s Yamato Nadeshiko!) a tak proč si neužít ještě evropskou verzi...
Když se řekne "tattoo", většina lidí to vezme jako tetování. Já si to myslela taky. Ale když jsem žila v Baselu (Švýcarsko), zjistila jsem, že se tam každý rok pořádá přehlídka bubenických.... jak to říci, sborů.
Tattoo je totiž něco jako vojenská večerka. Název se traduje od sedmnáctého století, kdy Británie válčila na území Nizozemska a Belgie a o půl desáté v noci bubeníci regimentu spustili virvál, který varoval hostinské, že je na čase zavřít pípu a poslat vojáky na kasárna. Tenhle název se vyvinul ze staroholandského výrazu doe den tap toe, což doslova znamenalo zavřít kohoutek a britský název je jeho zkomoleninou. Tattoo "vyhrávalo" až do desíti večer. Později se z toho stalo spíš několik znělek a mezi první a druhou světovou válkou se začaly pořádat přehlídky, a že jich bylo hodně.
Jak jsem psala, já jsem se s nimi setkala prvně na plakátě v Baselu - a jednou bych tam chtěla být. Protože stejně jako Yamato, tyhle přehlídky jsou lepší naživo. A pro všechny, kdo mají rádi hodně ostré bicí a frajery v uniformách (dámy decentně uslintnou), pár videí:
Kremelská zorja - ruský státní soubor zabývající se tattoo. Komentář se dá v pohodě vytěsnit, ale ruštináři si z toho něco vyberou.
Kremlin Zoria není v podstatě "čistý" soubor jako jsou například basilejští Top Secret - ale zajímavé je, že při tom nástupním pochodu hraném na píšťaly se mi hodně připomněl basilejský Fasnacht, který je v podstatě těmhle píšťalám podřízen, a mimo jiné spřízněnost ruské a francouzské kultury, jejíž armády a pochody jsou s tímhle zvukem spojeny dost silně.
Basler Top Secret Drum Corps - tattoo jak má být. Dejte si na čas a mrkněte jim na ruce...
Nedá se svítit, Top Secret byli "moji první" a považuju je tímto za nejlepší ukázku toho, co to tattoo vlastně je.
A jako poslední, první díl záznamu z Edinburgského Tattoo z roku 2005. Rozhodně zajímací.
21. srpna 2010 v 23:57 | Cirrat
Po návštěvě ve Sluníčkovém světě (o tom potom - a zvlášť) jsem začala probírat dva dny netknutou RSS čtečku. A tam vám bylo věcí...
Dlouho jsem si myslela, že moje nejoblíbenější věc od Toto je právě Africa, ale to jen do doby, než manžel díky jedné z kapel začal nacvičovat jejich Child's Anthem. Hodně se mi líbí ta zharmonizovaná verze se Santanou. Tohle je její studiová nahrávka, ale někde mám zahrabaný i odkaz na live verzi, která je naprosto extatická. Bohužel, YouTube ji nechce ani omylem vydat...
Přiznám se vám k jedné věci: daleko raději než písničky s textem mám instrumentálky. Je to proto, že většina mých oblíbených písniček je v angličtině, a jak jsem postupně začínala rozumět slovům víc a víc, začal mi jejich význam narušovat soustředění. U instrumentálek ten problém nemám, a tak můžu klidně nechat kus vědomí plout s melodií a neruší mě to při soustředění se na práci nebo tak něco. A proto mám taky v takové oblibě zvlášť alba Cult a Reflections od Apocalypticy - jejich další alba Apocalyptica a Worlds Collide jsou taky úžasný a miluju je, ale je tam čím dál tím víc textu, a tak se jejich novější věci řadí pod kolonku "nepracovní".
A jako bonus za rozluštění mé předchozí věty tu máte naprosto úžasnou instrumentálku Joey deMaia, basáka kapely, na které jsem prakticky vyrostla: Manowar. Joey je náramně skvělý basák a má ve zvyku sem tam předělat nějaký z klasických kousků. Tady je jeho verze Letu čmeláka (který z hrdosti na své podání přejmenoval na Čmelákovo žihadlo) a uznejte, že tu basu prostě drtí. Je radost na něj pohledět (pro lépe zmasterovanou poslechovou verzi
klikněte zde):
15. srpna 2010 v 9:55 | Cirrat
Ale já jsem vzhůru a podělím se s váma o pár nedělních písniček, čímž uzavřu tuhle týdenní sérii :-) Pak už mě čeká jen dodělávání nějakých věcí na sobotu a oběd u Chládka. Mohla bych taky přesadit mateřídoušku, aby se měla kam rozrůstat. Prostě lážo-plážo - a pak velký útok v pondělí...
A víte, že po tomhle mě docela i přešla chuť na špagety?
14. srpna 2010 v 22:58 | Cirrat
Na BeeGees zapomeňte. Mám pro vás trochu jiné srovnání - tehdy a teď. Užijte si obě, já si nemůžu rozhodnout, který styl mi teď vyhovuje víc...
U tohodle bych se asi míň mlátila smíchy, kdyby mi chvílema ten zpěvák nepřipomínal Davida Hasselhofa (nebo jak se píše):
13. srpna 2010 v 9:13 | Cirrat
Pátek třináctého začal tím, že jsme se vzbudili o hodinu dřív, než budík.
Pátek třináctého pokračoval tím, že jsme se podruhé vzbudili čtvrt hodiny po tom, co jsem měla být v práci.
Samozřejmě, že šéf, který se měl nakonec podle kvalifikovaných odhadů služebně starších kolegů vrátit z dovolené až v pondělí, evidentně přišel pět minut přede mnou...
Mám hlad.
12. srpna 2010 v 8:19 | Cirrat
Tak tahle Bowieho písnička je o mně. Bez legrace :-) On o tom sice neví, ale je to tak. KLipu si nevšímejte.
Den, kdy jsem se narodila, byl čtvrtek. Ve škole byl vždycky nejtěžší den čtvrtek. Vdávala jsem se ve čtvrtek - to jen abych uvedla pár příkladů. A ten text taky docela sedí.
U nás je čtvrtek prostě čtvrtý den v týdnu, ale víc se mi líbí anglosaské názvy. Německé "Donnerstag" by se dalo přeložit jako den hromu a anglické "Thursday" je v podstatě zkomoleninou Thor's Day - den boha Thora (to je ten s tím kladivem, víme?)
11. srpna 2010 v 8:31 | Cirrat
Najít něco o středě byl trochu problém - ale zase jsem se dobře pobavila, protože nejvíc výsledků na "Wednesday" bylo o malé Addamsové. A tak jsem se kochala. V práci ještě nikdo není a hraje mi tady výborný italský jazzman, který ale už bohužel není mezi námi. Tiše se kochám...
10. srpna 2010 v 9:29 | Cirrat
The Corrs a Ruby Tuesday. Taky písnička, která prošla mnoha a mnoha cover verzemi, ale ze všech, které jsem dneska našla, mi tahle seděla nejvíc. Mimo jiné taky díky svému klapkálistickému založení. Zajímalo by mě, jestli dám dohromady celý týden - asi jo :-)
9. srpna 2010 v 8:51 | Cirrat
Jestli si vzpomenete na moje poznámky o sborech, nepřekvapí vás, že mezi moje oblíbené skupiny patří i The Mamas & The Papas. Jejich California Dreamin' je profláklou záležitostí, ale když máme to pondělí a kežla chtěl něco pozitivního, tak tady je od nich jedno pohodové Monday, Monday...
Zde hledá 
