Rýmovánky

Modrým inkoustem

28. října 2011 v 10:00 | Cirrat
15.1.2000

modrým inkoustem píšu na bílou stránku
a u tabule stojí další z nás
zas vydán někomu je napospas
a hodně z vás má teď už na kahánku

Mé myšlenky létají někde venku, pryč
mé tělo sedí, duch se vznáší
a jako kůň se pořád plaší
jen ztrácím opět od okovů těžký klíč

jsem duchem jinde, na onačích místech
a sbírám psaní po dubových listech
a miluju se s Tebou, víš...

pak navracím se s nechutí a znova
a lovím vzduchem shora padlá slova
než k životu mám stejně k snění blíž

Snad...

21. října 2011 v 10:00 | Cirrat
16.1.2000

Rezavé listí na chodník padá
A ve slané vodě se skrývá můj pláč
Do černé noci, co je ještě mladá
Křičím svůj dotaz, co jsi vlastně zač?
Uvažuj, prosím, vždyť já mám Tě ráda
Za ránou rána se tají v mém srdci
A soumrak se halí v průsvitný šál
Po noci den a po dnech zas noci
O černé duchy kdo z nás by se bál
Miluju silně a miluju Tebe
Eros mě mučí a pomoc máš Ty
Někdy přicházíš a sebe mi půjčíš
Už nikdy nechci vidět Tvé rty
Jak líbají jinou - to nesnesla bych
Ámen tak říkám a nevím, jak dál
Pomoz mi, prosím, ale Ty nevíš
Říkám Ti, pomoz, kdo by se ptal
Íkaros letěl a od Slunce klesl
Sklonil si vlny, když skončil svůj pád
A já se tak bojím, co všechno bys snesl
Hodně, snad kdyby jen přestal ses ptát
Ábel se ptal a zabil ho Kain
Má duše se nechce vrahem Tvým stát
SNAD...

Povídání se svíčkou

14. října 2011 v 10:00 | Cirrat
1.5.2000

plamínku voňavý, plamínku zlatavý
soumrakem halíš naše těla
navěky jsem s ním zůstat chtěla
já chtěla jsem zůstat v okamžiku
jak motýl bodnutý na špendlíku
odešel. Kdy vrátí se? Kdo to ví?

plamínku skořice, jiskřičko z měsíce
dopřej mi v dlaních svírat svět
co stát se má, ať stane se teď
můj stále nedočkavý dech
vedle něj spočinouti nech
tohle chci nejvíce

jiskřičko hedvábí, tebe nic nevábí
tvůj klid mě čím dál více láká
když svítá a pak když se smráká
když slyším kroky na zápraží
když obejmout vzduch se marně snažím
však přání samotné nic nepřivábí

uhlíku zčernalý, plamínku pomalý
kdo mi dá odpověď na moje otázky?
Je život opravdu jenom hrou na sázky?
Hýčkej mě hedvábím, laskej mě sametem,
co jiskry propálí, to ráno zametem.
Má cenu zůstat sám? Kdopak ví?

Cirkus

7. října 2011 v 10:00 | Cirrat
28.1.2000

Hraje hudba
A do manéže vběhl starý kůň
Šéf práskl bičem
A chudák kulhavá musí skákat
A ono to bolí

Dostane ránu
Za to, že nezvládl, co měl
Pak ještě jednu
Že směl postavit se na zadní
Zítra ho skolí

Co my jsme jiného
Než starý kulhavý valach
Cválající světlem reflektorů
A čekající na svou ránu?

Jsme snad principál
Co stojí a zalyká se prachem
Nebo divák
Ten, co se přišel pobavit?

Nebo snad smutný klaun
Co nahlíží škvírou v oponě
Lituje chudáka koně
A zítra mu přinese jablko...

Zapomenout jako na potvoru...

30. září 2011 v 10:00 | Cirrat
12.01.2000

Zapomenout jako na potvoru
Íkarův křik, plný žalu, bolu
Vítat snění vprostřed denní doby
Ámen říkat, jako rosa ranní
Milovat se během bdění, spaní
Asketismus žere srdce moje
Maskovat se jako kámen bludný
Ypsilon Iks funkcí trestat vzpurný
Samozřejmě, život není škola
Lakovat svět, ať je narůžovo
Ignorovat, co je autorovo
Mít, kéž navždy všichni zemřou
Nevím, co se děje kolem domu
Ať, když srdce přinesli mi z lomu
Takový kámen, plný žilek zlatých
Evangelium, co padá do nebe
Bída, strach a zlost jsou dárky obranné
Eliáš byl prorok, jeho srdce bylo nestranné
Lavice v mé třídě už se lesknou potem
Aristoteles je novým bohem času
Sokratés je vpálen do úžasu
Kvalita na úkor kvantity dnes padá
Odpovídej, mlčení je vada...

Drápkem a křídlem

15. dubna 2011 v 11:08 | Cirrat
Září 2000, sladkých sedmnáct a nejopakovanější hodnocení na TOTEMu tu bylo "bojovně ženské". Doteď vlastně nevím proč...

Drápkem kočičím Ti píšu do skály
Křídlem sokolím vzduch hladím tiše
Ty nástroje dva jen mi zůstaly
Když zalezla jsem zpátky do své skrýše

Drápkem kočičím Ti ryju po čele
Křídlem sokolím Tě bolestivě hladím
Pláču a křičím - je mi vesele
Směju se, vzlykám a všechno je jen zatím

Drápkem kočičím Ti srdce probodnu
Křídlem sokolím přikryju hrobu díru
Za to, že stala jsem se nevhodnou
Za to, že zratila jsem víru

Drápkem kočičím Tě jemně políbím
Křídlem sokolím Ti končetiny zlámu
Mrtvolám v hrobě ticho závidím
Vždyť řečmi mlátíme jen pustou slámu

Drápek kočičí za záda odhodím
Křídlo sokolí po vzduchu pošlu pryč
Za stínem Tvým svou cestu nachodím
Za Tebou půjdu, tak mě klidně znič...

Praha je voňavá

1. dubna 2011 v 11:01 | Cirrat
Sonda do minulosti opět pokračuje. Tentokrát srpnem 2003 - rok po povodních. Takový jeden typický večer na typickém pražském sídlišti.

Uprchlý den byl plný úmorných prací
a jako každý večer čekám na Tebe
v návalu zápachů se už i světlo ztrácí
a stoupá jako signál vzhůru do nebe.
Z rukou mi čiší krev dávno mrtvých pstruhů
a kuchyní se nese vůně oleje
z výlevky míchají se smradstva různých druhů
z představy, ze zdí, z hlasu se brzo nesmyje.
Horko je a kvasí vše co může
čekám, až mě Tvé ruce k sobě přitulí
pod okny záhon je - já ucítít chci růže
...
K nebi stoupá jenom zápach cibulí

Farewell, oh Farewell

25. března 2011 v 10:53 | Cirrat
Není nad občasné úlety, že? Září 2004...

Farewell, oh farewell my love
Buried's your face, your touch, your heart,
Covered the hands that held me long
Forgotten the smile, so kind, so strong

Farewell, oh farewell my dear
I loved to have you oh so near
I loved to touch you, kiss and smell
And I can tell you loved me well

Now you are dead, now you are cold
Your heart is firm, as warm as gold
As you are perfect, you're precise
Some things I had to realize

There is a place no more for me
Another by your side I see
And so I have to say good bye
Because you're dead - and I'm alive

And farewell, oh farewell
Only one thing yet I may tell
Afraid I was that I might be
A lover of dead poetry!

Zlobím

18. března 2011 v 10:41 | Cirrat
Další výlet do minulosti - listopad 2004. Co bylo, bylo. Už nebude.

ve skleněných střepech nervů
na kolenou chci zastavit krev
co ze mě odnáší život
odpusť, já nevěděla

zlobíte, maminko!
řekla mi sestra přísně
a v koutcích úst jí naskočily
ustarané vrásky

voláš mi denně - jen na pár slov
a přesto se mi znovu chce žít
vím, za pár let mi znovu řekneš
maminko, zlobíš!

Černý prach

21. prosince 2009 v 23:10 | Cirrat
aneb Jajaja...

Dvě čtyřtriolky

17. dubna 2009 v 7:00 | Cirrat & Jannis
cirrat:
zamyšlen miloval, zamyšlen podváděl
nemyslíc hysterčil, jen pro ni vyváděl
zamyšlen do světa nemocen odcházel
nemyslíc ve vaně potichu krvácel

Cítíš či necítíš, vidíš, či nevidíš
Když k tobě přichází, ani ji neslyšíš
Hluboce zamyšlen ostatní nevnímáš
A potom sám sebe nemyslíc proklínáš

Jannis:
Večer je ztemnělá ruka jež kyne mi

Kostřičky umrlců plouží se síněmi

Vyprahlá ústa té která už nevstane

Chladná krev usychá na mříži kované



Pochmurná zákoutí obludná stvoření

Život se nezhroutí slzy jen zkamení

Pokaždé plaším děs falešným pocitem

Že těmto představám uniknu s úsvitem

Nové víno

10. dubna 2009 v 7:00 | Cirrat
Jedna z roku 2002, prvně uveřejněná na totem.cz v roce 2004. Můj první rozchod a pokus se s ním vyrovnat...

Je čas nové víno nechat zrát
Nové lásky milovat
A nové knihy psát

Z rozbitých nádob střepy bývají
Zraní se do krve ti, co je sbírají
Věděli do čeho jdou, co dělají

Dala bych ruku do ohně pro chuť starých vín
Jenže tu nejsou - došla. Co uděláme s tím?
Chuť starých vín je lepší nastokrát
Jenže tu nejsou - došla. Už není proč si lhát.

Tak jako po pitce tu kocovina bývá
Jen těžce počítám, co že mi ještě zbývá
A spánek hořký z očí vodou smývám

Je čas nové víno nechat zrát
Nové lidi potkávat
Sama se učit smát

4x haiku

3. dubna 2009 v 7:00 | kolektiv z Totem.cz
byl říjen 2004 a my neměli s kamarády nic lepšího na práci, než soutěžit v básnění...

Uvnitř (2004)

27. března 2009 v 7:00 | Cirrat
Zase, listopad 2004 :-)

Pod skleněnou střechou
a skleněnými dojmy
(pšššt, jsou křehké!)
jsem stála

Pod dlažbou
s nahrubo vykartáčovanou srstí
jsi mě miloval

a pocit bezpečí byl nade všechno
v oříšku přání zakutý

jen představy zůstávají navěky

Jen tak...

20. března 2009 v 7:00 | Cirrat
Listopad 2004

Vlastně nic (2006)

6. března 2009 v 7:00 | Cirrat
Jedeme pořád pozpátku... :-) Další srpnová

Mám možnost:
Pracovat, milovat se, nadávat, mít hysterický záchvat, upít se k smrti.
No a co? Minulost nezměním.

Nejsem schopná:
Něco s tím udělat, změnit se, nezapálit si další cigaretu, nikomu nevolat.
No a co? Nějak se to vyřeší.

Co se děje:
Spousta každodenních drobností a vcelku vlastně nic, jako obvykle.
A co jsem vlastně čekala?

Vlastně nic. No a?

Ranní kafe (2006)

27. února 2009 v 7:00 | Cirrat
Jedna hořkosladká ze srpna 2006

Renovace (2006)

20. února 2009 v 12:01 | Cirrat
Básnička z října roku 2006...
 
 

Reklama